Lugikum

Lugikum (někdy zvané západosudetské pásmo či západní Sudety) je jednou ze základních geologických jednotek Českého masivu^[1]^[2]. Nachází se na jeho severním okraji na území Německa, Polska a Česka. Netvoří jednolitý celek s jednotným geologickým vývojem, nýbrž je tvořeno rozmanitými geologickými jednotkami, které vznikaly během paleozoika (prvohor). Nachází se zde magmatické (vyvřelé), sedimentární (usazené) i metamorfované (přeměněné) horniny^[1]^[2].

Umístění[editovat | editovat zdroj]

Na jihu je lugikum ohraničeno lužickým zlomem, za kterým pokračují usazené horniny české křídové pánve. Na severu je překryto mladšími sedimenty karbonského až kenozoického (třetihorního) stáří a na západě je oddělono od moravosilezika systémem ssv-jjz zlomů^[2].

Lugikum je vnitřně velmi složitá a nesourodá jednotka. Cháb et al. vyčleňují následující podjednotky^[2]:

Lužicko-kladské pásmo, do něhož patří lužická hrásť, pás Torgau-Doberlug, lužická skupina, lužický plutonický komplex, czarnowská jednotka, orlicko-sněžnická jednotka a mlynowiecko-stroňská skupina.
Jednotky sasko-durynského a bavorského typu, do nichž patří zhořelecko-kačavské pásmo, ještědská jednotka, jihokrkonošská jednotka, leszczyniecká jednotka, bardská jednotka a hlinsko-skutečská jednotka.
Rozsahem malá kladská jednotka.
Sovíhorská jednotka a její doprovod, do níž patří samotný sovíhorský blok a dále swiebodzická jednotka a pásmo Němči.
Bloková mozaika na jih od lužicko-kladského pásma, do níž patří novoměstské krystalinikum, zábřežské krystalinikum, poličské krystalinikum a mohelnické souvrství.

↑ ^a ^b CHLUPÁČ, Ivo. Geologická minulost České republiky. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 436 s. ISBN 978-80-200-0914-2.
↑ ^a ^b ^c ^d CHÁB, Jan, et al. Stručná geologie základu Českého masivu a jeho karbonského a permského pokryvu. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2008. 284 s. ISBN 978-80-7075-703-1.