Ludvík Stříbrský

Ludvík Stříbrský
Ludvík Stříbrský
Narození	9. září 1906; Kněževes; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	13. února 1942 (ve věku 35 let); Koncentrační tábor Mauthausen; Německá říše
Příčina úmrtí	popraven
Bydliště	Praha III, Maisnerova ulice číslo 8
Povolání	šofér
Choť	Božena Stříbrská (rozená Homolková)
Rodiče	Josef Stříbrský;; Marta Stříbrská (rozená Mottlová);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík Stříbrský (9. září 1906 Kněževes – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava účastníkem domácího protiněmeckého odporu, kde patřil do okruhu osob soustředěných kolem majora RNDr. Josefa Jedličky pracujícího v ilegalitě pro sovětskou vojenskou zpravodajskou službu GRU.

Život

Ludvík Stříbrský se narodil v Kněževsi 9. září 1906 do rodiny Josefa Stříbrského a jeho manželky Marty Stříbrské (rozené Mottlové). Za Protektorátu Čechy a Morava byl ženat s Boženou Stříbrskou (rozenou Homolkovou), bydlel na adrese Praha III, Maisnerova ulice číslo 8 a živil se jako šofér.^[1]^[2]

Odbojové aktivity

Za protektorátu v roce 1939 se podílel na odvezení významné části legionářského archivu z Památníku odboje na pražském Žižkově. Spolu s Jaroslavem Toufarem (1903–1942) tento materiál (a také nějaké zbraně) ukryli do podzemních štol vrchu Petřína (například i do staré štoly z dob Rudolfa II.)^[3]^[2]

Společně s Jaroslavem Toufarem plánoval údajně Ludvík Stříbrský provést pumový atentát na protektorátního ministra Emanuela Moravce.^[3]^[2] Tento nezdařený pokus o atentát spočíval v tom, že Toufar se Stříbrským údajně sestrojili pekelný stroj. Stříbrský jej zamontoval do krabice ve tvaru knihy. Krabice byla zabalena a opatřena stříbrným nápisem „Přátelské pozdravy“. Další okolnosti průběhu celé akce ovšem nejsou známy.^[3]

Hlavní odbojovou činností Ludvíka Stříbrského ale bylo zajišťování bezpečnosti během provozu (ostraha) a příprava prostorů (míst) k vysílání ilegálních radiostanic Jack a Magda. Pokud se jakákoliv z těchto ilegálních vysílaček pohybovala v regionu Prahy, pak se vysílalo vždy z několika různých míst a to na obou březích Vltavy. Aby místo vysílání zpráv nebylo stále stejné a tudíž snadno zaměřitelné německou odposlechovou službou (Funkabwehrem) byly vhodné prostory k vysílání zajištovány dvojicí odbojářů: Ladislavem Stříbrským a Jaroslavem Toufarem.^[1] (Gestapu se nikdy úplně nepodařilo dohledat všechna místa, odkud se vysílalo.^[1])

Zatčení, věznění, ...

Destrukční aktivita gestapa začala v Praze 14. října 1941, kdy byli zatčeni radisté ze zpravodajské sítě sovětského rezidenta GRU majora RNDr. Josefa Jedličky. Jednalo se o spisovatele Otakara Batličku a Františka Chybu, kteří obsluhovali ilegální radiostanici Magda, vysílali radiové depeše do SSSR a zpravodajsky spolupracovali se Třemi králi.^[4]

Dne 16. října 1941 byli příslušníky gestapa zatčeni ing. Jaroslav Kleiner a jeho manželka Antonie Kleinerová. O tři dny později (19. října 1941) byli zatčeni Jaroslav Toufar a Ludvík Stříbrský.^[1]^[3]^[2] Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl Stříbrský 15. listopadu 1941 deportován do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín a odtud pak byl převezen 6. února 1942 do koncentračního tábora Mauthausen.^[2]^[3]^[5]^[6]

V Mauthausenu byla v pátek 13. února 1942 vykonána poprava jedenáctičlenné skupiny českých vlastenců. Tato skupina sestávala z odbojářů pozatýkaných v souvislosti s likvidací ilegální vysílačky Sparta Ic v Jinonickém akcízu (v noci ze 3. na 4. říjen 1941) a také se jednalo o čelné představitele odbojové organizace ÚVOD, tedy o blízké spolupracovníky profesora Vladimíra Krajiny a majora letectva RNDr. Josefa Jedličky.^[2] Mezi nimi byl i Ludvík Stříbrský, popravený toho dne v 15.37 hodin vpichem benzínové injekce do krajiny srdeční.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ČVANČARA, Jaroslav. Otakar Batlička a jeho cesta rájem a peklem [online]. Paměť a dějiny ročník 2019, číslo 01, strany: 91 až 99 (včetně), 2019 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Ludvík Stříbrský, s. úvodem: 44; obrazová příloha: 49. Inspirováno knihou Hanse Maršálka.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého – žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou… [online]. Paměť a dějiny ročník 2014, číslo 02, strany: 100 až 110, 2014 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.
↑ PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Ludvík Stříbrský, s. 311.
↑ Ludvík Stříbrský (* 9. 9. 1906 Kněževes – 13. 2. 1942 KT Mauthausen, zemřel-popraven), bydliště: Praha; Vězeňské číslo: 5797 [online]. Památník Terezín : Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-10-14]. Datum odchodu transportu do Mauthausenu: 6. 2. 1942. Dostupné online.
↑ Ludwig Stříbrský (* 9.9. 1906 Kněževes) [online]. Památník Terezín: Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-10-14]. Datum transportu: 15. 11. 1941; Datum odchodu: 6. 2. 1942 do Mauthausenu. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludvík Stříbrský na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[batlicka-1] ČVANČARA, Jaroslav. Otakar Batlička a jeho cesta rájem a peklem [online]. Paměť a dějiny ročník 2019, číslo 01, strany: 91 až 99 (včetně), 2019 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.

[end.KTM.Stribrsky-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Ludvík Stříbrský, s. úvodem: 44; obrazová příloha: 49. Inspirováno knihou Hanse Maršálka.

[patek-3] ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého – žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou… [online]. Paměť a dějiny ročník 2014, číslo 02, strany: 100 až 110, 2014 [cit. 2024-10-14]. Dostupné online.

[Kronika.Padevet.Stribrsky-4] PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Ludvík Stříbrský, s. 311.

[stribrsky.KTM.1-5] Ludvík Stříbrský (* 9. 9. 1906 Kněževes – 13. 2. 1942 KT Mauthausen, zemřel-popraven), bydliště: Praha; Vězeňské číslo: 5797 [online]. Památník Terezín : Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-10-14]. Datum odchodu transportu do Mauthausenu: 6. 2. 1942. Dostupné online.

[stribrsky.KTM.2-6] Ludwig Stříbrský (* 9.9. 1906 Kněževes) [online]. Památník Terezín: Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-10-14]. Datum transportu: 15. 11. 1941; Datum odchodu: 6. 2. 1942 do Mauthausenu. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]