Přeskočit na obsah

Luc Abalo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Luc Abalo
Luc Abalo (18. srpna 2013)
Luc Abalo (18. srpna 2013)
Osobní informace
Datum narození6. září 1984 (40 let)
Místo narozeníIvry-sur-Seine
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Házená na LOH
zlato LOH 2008 Francie
zlato LOH 2012 Francie
zlato LOH 2020 Francie
stříbro LOH 2016 Francie
Mistrovství světa v házené mužů
zlato 2009 Chorvatsko Francie
zlato 2011 Švédsko Francie
zlato 2017 Francie Francie
bronz 2019 Německo a Dánsko Francie
Mistrovství Evropy v házené mužů
zlato 2006 Švýcarsko Francie
zlato 2010 Rakousko Francie
zlato 2014 Dánsko Francie
bronz 2008 Norsko Francie
bronz 2018 Chorvatsko Francie

Luc Kangny Abalo (* 6. září 1984 Ivry-sur-Seine) je francouzský házenkář. Měří 182 cm a váží 80 kg, hraje na pravém křídle.

Jeho rodiče pocházejí z Toga.[1] Začínal roku 1998 v klubu US Ivry HB, s nímž v roce 2007 vyhrál LNH Division 1 a byl vyhlášen nejlepším ligovým hráčem. Roku 2008 přestoupil do španělského BM Ciudad Real, kde se stal v letech 2009 a 2010 mistrem Španělska, v roce 2009 vyhrál Ligu mistrů EHF a v letech 2010 a 2012 mistrovství světa klubů v házené. V letech 2012 až 2020 působil v Paris Saint-Germain Handball, sedmkrát se stal mistrem Francie a třikrát vyhrál národní pohár. S klubem Elverum Handball získal v roce 2021 norský titul. Od roku 2021 působí v japonském týmu Zeekstar Tokyo.[2]

Ve francouzské házenkářské reprezentaci v letech 2005 až 2021 odehrál 262 zápasů a vstřelil 805 branek. Vyhrál letní olympijské hry v letech 2008, 2012 a 2020, mistrovství světa v házené mužů 2009, 2011 a 2017 a mistrovství Evropy v házené mužů v letech 2006, 2010 a 2014. Na evropských šampionátech v letech 2010 a 2014 byl zařazen do ideálního týmu turnaje. Po olympiádě v Tokiu oznámil odchod z reprezentace.[3]

Byl mu udělen Řád čestné legie a Národní řád za zásluhy.

Věnuje se také designu, mj. navrhl propagační nátepníky pro kandidaturu Paříže na Letní olympijské hry 2024.[4]

  1. Radio Sport FM Dostupné online
  2. L’Equipe Dostupné online
  3. Handnews Dostupné online
  4. La Croix Dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]