Lubomír Sochor
| doc. Lubomír Sochor, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 7. července 1925 Boňkov |
| Úmrtí | 14. listopadu 1986 (ve věku 61 let) Paříž |
| Povolání | publicista, překladatel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Lubomír Sochor (7. července 1925 Boňkov – 14. listopadu 1986 Paříž[1]) byl marxistický filozof, překladatel, pedagog a publicista, který v roce 1979 emigroval do Francie.
Život
[editovat | editovat zdroj]Do prvního vyloučení z KSČ
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval právnickou a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, přednášel na pražské právnické fakultě a brněnské filozofické fakultě.
Ve druhé polovině 50. let patřil ke skupině elitních komunistů (např. Jaroslav Opat a Jiří Pelikán), která diskutovala, proč realizace socializmu neuspěla, i tom, zda cestou nemůže být tzv. jugoslávský model socialismu. Protože se diskuse odehrávaly za účasti jugoslávských diplomatů a novinářů, často na jugoslávském velvyslanectví, byli členové tzv. „jugoslávské skupiny“ obviněni z vyzvědačství a odsouzeni. Sochor byl vyloučen z KSČ a dva roky pracoval jako frézař. Do KSČ se vrátil v období rehabilitací v roce 1963.[2]
Do roku 1968
[editovat | editovat zdroj]Po znovuzískání členství v KSČ přednášel na pražské právnické a na brněnské filozofické fakultě. Získal titul kandidát věd, na právnické fakultě se v roce 1965 habilitoval na téma Studie z dějin marxistické filozofie.[3]
Od roku 1968 do emigrace
[editovat | editovat zdroj]V období před sovětskou invazí se politicky angažoval. V listopadu 1968 se stal redaktorem časopisu Listy, v letech 1968–1969 nástupce časopisů Literární noviny a Literární listy.[4] Na mimořádném sjezdu KSČ v roce 1968 („Vysočanský sjezd“) byl zvolen do ústředního výboru, v období normalizace byl z KSČ opět vyloučen, dále pracoval jako vědecký dokumentátor.
S francouzskou manželkou emigroval z Československa v roce 1979, usadil se v Paříži.[5]
V Paříži
[editovat | editovat zdroj]V Paříži působil jako docent na Universitě Denise Diderota (Université Paris VII).[1] Byl členem redakčního kruhu Listů, které v Římě vydával Jiří Pelikán.
Zemřel sebevraždou.[5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Názory a dílo Lubomíra Sochora prošly vývojem od radikalismu a stalinismu po poznání, že stalinismus (v Sochorově názvosloví též marxismus–leninismus) se myšlenkově vyprázdnil.[2]
Závěry Sochorových prací byly přijímány rozdílně. Jeho studie Lenin a Gramsci zaujala pozdějšího disidenta Jaroslava Šabatu, který k ní v Tvorbě zveřejnil rozsháhlou recenzi, sice kritickou, ale v zásadě oceňující ve své době neobvyklou práci.[6] Naopak Vladimír Solecký (pozdější náměstek ústředního ředitele Československé televize) uvedl, že závěry Sochorovy studie Marxismus a masová kultura[pozn. 1] „nemají vědecký základ“.[7]
Publicistika
[editovat | editovat zdroj]Koncem 40. a v 50. letech 20. století publikoval recenze a články marxisticko–stalinistického zaměření v časopise Tvorba,[8][9] a v denním tisku.[10]
V období „tání“ v 60. letech 20. století se snažil o to, aby marxismus v Československu nabyl kulturně kritickou podobu. (Viz napr. Literární noviny z roku 1965.[11])
Překlady
[editovat | editovat zdroj]- Za vědu a mír (autor Todor Pavlov, překlad kolektiv překladatelů Socialistické akademie; Brno, Rovnost, 1950)
- Filosofie ve službách monopolů (sborník statí sovětských autorů, z ruštiny sestavil sestavil a částečně přeložil Lubomír Sochor; Praha, Rovnost, 1951) * Poznámky o Machiavellim, politice a moderním státu (autor Antonio Gramsci, Praha, Svoboda, 1970)
- Filosofie a politika (autor A. M. Děborin; Praha, NPL, 1966)
- Historický materialismus a filosofie Benedetta Croceho (Autor Antonio Gramsci, přeložili Stanislav Lyer a Lubomír Sochor; Praha, Svoboda, 1966)
- Leninismus v myšlení a činnosti A. Gramsciho (Autor Palmiro Togliatti; Praha. Svoboda, 1966)
- Marxismus a filosofie (Autor Karl Korsch, přeložili Lubomír Sochor a Jiří Růžička; Praha, Filosofia, 2019)
- Dějiny a třídní vědomí (studie o marxistické dialektice, autor György Lukács, překlad z němčiny; Praha, Filosofia, Academia, 2020)
V zahraničí
[editovat | editovat zdroj]V době působení na Universitě Denise Diderota zde vydal v roce 1983 text Contribution à l'analyse des traits conservateurs de l'idéologie du "socialisme réel" (Příspěvek k rozboru konzervativních rysů ideologie „reálného socialismu“), který vyšel v rámci sborníku Les Crises des systèmes de type soviétique (Krize systémů sovětského typu), redigovaného Zdeňkem Mlynářem.[12]
V nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem vyšlo:
- Beitrag zur Analyse der konservativen Elemente in der Ideologie des "Realen Sozialismus" (Index, 1984)
- Contribution to an analysis of the conservative features of the ideology of "real socialism"; Index, 1984)
- Úvahy o ideologii a praxi reálného socialismu (vybrané statě z let 1969-1986; Index, Listy, 1987)
Posmrtné vydání
- Materiály k teorii elit a k její kritice – od klasiků do sedmdesátých let 20. století (Ondřej Lánský a Lubomír Sochor; Praha, Filosofia, 2018)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Sochor kritizoval masovou kulturu např. slovy „masová kultura mystifikuje každodenní život, zatímco autentická kultura provádí jeho demystifikaci...“ Solecký uvedl mj. příklad levicové Francie, kde „Francouzská varianta masové kultury má už jinou tvář...masové komunikační prostředky jsou v rukou státu a nepodléhají tolik tlaku komerčních zájmů.“
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Mort à Paris du dissident tchécoslovaque Lubomir Sochor. Le Monde [online]. 1986-11-21 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b LANDA, Ivan. Lubomír Sochor a pragmatika stalinismu. S. 171–200. Kontradikce [online]. [cit. 2022-02-14]. Čís. 1/2019, s. 171–200. Dostupné online.
- ↑ Habilitační řízení pro docenty vysokých škol. S. 128. Věstník ministerstva školství [online]. 1965-05-10 [cit. 2022-02-13]. S. 128. Dostupné online.
- ↑ Z Betlémské 1. S. 14. Listy [online]. [cit. 2022-02-14]. Čís. 1/1968, s. 14. Dostupné online.
- ↑ a b Listy 6/1986. In: ANDĚLOVÁ, Kristina. antologie textů z disentu a exilu (1969–1989). [s.l.]: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Dostupné online. Kapitola Poznámka Listů.
- ↑ ŠABATA, Jaroslav. Lenin a Gramsci jako revoluční myslitelé. S. 1 a 3. Kulturní tvorba [online]. [cit. 2022-02-13]. Čís. 25/1967, s. 1 a 3. Dostupné online.
- ↑ SOLECKÝ, Vladimír. Sociolog a masová kultura. S. 3. archiv.ucl.cas.cz [online]. [cit. 2022-02-13]. Čís. 13/1966, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Např.SOCHOR, Lubomír. J. V. Stalin: Anarchismus nebo socialismus?. S. 376. Tvorba [online]. 1949-04-20 [cit. 2022-02-13]. S. 376. Dostupné online.
- ↑ Např. Klement Gottwald o budování KSČ. S. 449. Tvorba [online]. 1950-05-10 [cit. 2022-02-12]. S. 449. Dostupné online.
- ↑ SOCHOR, Lubomír. Prvořadý úkol komunisty. S. 2. Stráž lidu [online]. 1949-01-19. S. 2. Dostupné online.
- ↑ SOCHOR, Lubomír. Marxismus a masová kultura. S. 1 a 3. Literární noviny [online]. [cit. 2022-02-13]. Čís. 15/1966, s. 1 a 3. Dostupné online.
- ↑ Note bibliiogaphique [online]. Catalogue Bnf [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (francouzsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Slovník českých filosofů [online]. MUNI Arts [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
- LANDA, Ivan. Lubomír Sochor a pragmatika stalinismu. S. 171–200. Kontradikce [online]. [cit. 2022-02-14]. Čís. 1/2019, s. 171–200. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Lubomír Sochor
