Lovers (muzikál)
Lovers je americký muzikál z roku 1974 s hudbou Stevea Sternera a textem a knihou Petera del Valleho.
Postavami je v něm šest homosexuálních mužů, kteří tvoří tři páry: jeden pár středního věku, jeden pár chlapců, kteří právě dokončili vysokou školu, a pár dvou starších mužů.
Lovers byl otevírací produkcí společnosti homosexuálního divadla „The Other Side of Silence“ (TOSOS). Po úspěchu i mimo homosexuální publikum byla inscenace přesunuta a 27. ledna 1975 byla premiérována v Players Theater na MacDougal Street, kde se hrála 118krát.[1]
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Ačkoliv se měl muzikál hrát pouze několikrát v únoru 1974, byl z důvodu neočekávaného úspěchu opakován i v říjnu daného roku.
Jeho slogan zněl „The Musical That Proves It’s No Longer Sad to Be Gay“ (překlad: „Muzikál, který dokazuje, že již není smutné být gay“). Dokonce i slova jedné z písní („Somehow I’m Taller) říkají: „No longer sad about being gay.” (překlad: “Už nejsem smutný, že jsem gay.”)
Autoři se rozhodli toto dílo zaměřit na vztahy plné lásky a oddanosti, bez nahoty a sexu. Dokonce i polibky byly omezeny, v průběhu celého muzikálu proběhne dojde pouze k jednomu. Jediné číslo, které se tomuto konceptu vymyká, je „The Trucks“.
Hudební číslo „Somehow I’m Taller“ bylo inspirováno číslem „I’m Gay“ z muzikálu Let My People Come.[1]
Ohlas
[editovat | editovat zdroj]K produkci je k nalezení několik recenzí, například od Michaela Feingolda. Ten nazývá muzikál jako ‚revue about the joys and woes of gay „married“ couples‘ (překlad: ‚revue o radostech a strastech homosexuálních „ženatých“ párů) a porovnává zacílení muzikálu na speciální publikum k filmům od Blaxploitation. Text od Petera del Valleho nepovažuje za nápaditý, ale spíše za přitažlivý a zábavný pro dané diváky, a to i přesto, že nepřináší žádná překvapení.[2]
Děj
[editovat | editovat zdroj]Muzikál je vystaven z epizod ze životů daných párů, nejedná se tedy o kontinuální sled událostí. Mezi diskutovaná témata patří (sado-)masochismus (píseň „Belt & Leather“ opěvuje fyzické tresty), fetišizace, smrt dlouhodobého partnera, seznamování se, podvádění a důvěra, a také promiskuita a hraní rolí (existuje ženská a mužská role ve vztahu dvou mužů?). Spousta z témat není primárně zaměřená na gaye, a proto mohou dosáhnout i k širšímu publiku.
Některá z témat se však týkají přímo homosexuálního života – například boj o patřičné místo homosexuálů ve společnosti, jak je předvedeno v písních Celebrate a Somehow I’m Taller.
Některá čísla jsou hrána žesťovými nástroji ve stylu 40. a 50. let, jedno z nich je balada, spousta písní je v rock’n’rollu 50. let, některá jsou country and western.
Hudební čísla
[editovat | editovat zdroj]
První jednání
|
Druhé jednání
|
Obsazení
[editovat | editovat zdroj]Postava | Původní obsazení v The Basement Theater[3] | Obsazení v Players Theatre[4] |
---|---|---|
Freddie | Martin Rivera | Martin Rivera |
Eddie | Jerry Bell | Michael Cascone |
Harry | David Fernandez | John Ingle |
Dave | Joe Esquibel | Robert Sevra |
Spencer | Peter del Valle | Reathel Been |
George | Barret Keller | Garry Sneed |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b WOLLMANN, Elizabeth L. Hard Times: The Adult Musical in 1970s New York City. [s.l.]: Oxford University Press., 2012. ISBN 978-0-19-974748-1.. S. 50–57.
- ↑ FEINGOLD, Michael. The Gay Escape. Village Voice. 1975-02-24. Dostupné online.
- ↑ FITZPATRICK, Jerry. Lovers. David Magazine 4. 1974-08, s. 50–52. Dostupné online.
- ↑ BARNES, Clive. Lovers, a New Homosexual Musical. New York Times. 1975-01-28. Dostupné online.