Loucký mlýn
| Loucký mlýn | |
|---|---|
 vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před 1190 |
| Přestavba | 16. století, 1905 |
| Další majitelé | Loucký klášter |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 73, Staré Hobzí, okres Jindřichův Hradec,  Česko |
| Souřadnice | 49°0′59,59″ s. š., 15°25′56,03″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 25225/3-2208 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | http://www.louckymlyn.cz/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Loucký mlýn (Bruckmühle) ve Starém Hobzí v okrese Jindřichův Hradec je vodní mlýn, který stojí západně od obce na řece Moravská Dyje.[1] Je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Mlýn je doložen v písemné zprávě z roku 1190, kdy Otto Český věnoval mlýn, ves s hospodou a kaplí svatého Ondřeje premonstrátskému klášteru v Louce u Znojma. V roce 1801 byl mlýn oceněn na 1070 zlatých, měl 3 složení a pilu.[1]
Roku 1901 mlýn vyhořel; spáleniště koupil Vojtěch Špulák z Jemnice, který jej za čtyři roky obnovil a 23. července 1910 prodal. O rok později došlo k dalšímu prodeji; mlýn koupil Josef Coufal z Jemnice, který k němu přikoupil i mlýn Felixův (Máchův). V roce 1920 postavil u mlýna kapličku Nejsvětější Trojice jako dík za přežití syna v 1. světové válce. Emil Coufal měl za manželku Karolinu Šantůčkovou z Hradištka z Peckova mlýna; tragicky zahynul na leteckém dni 14.7. 1932 v Jemnici. Posledním mlynářem a majitelem mlýna byl Valdemar Šantůček, bratr Karoliny. Mlýn byl zrušen roku 1952.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Mlýn se skládá z obytného domu a mlýnice, které stojí samostatně. Po požáru byl vystavěn v původním dispozičním rozsahu. Kamenné sloupy z mlýnské hranice byly při této nové výstavbě druhotně využity jako sloupky vynášející stropní trámy mlecí podlahy v mlýnici. Dostavba se pravděpodobně týkala především obytného stavení. Z 20. let 20. století pochází kromě kaple také výminek a turbinový domek.[2]
Mlýn je periodický s takzvaným uměleckým složením, které má oddělenou mlecí část žitnou a pšeničnou.[2]
Voda na vodní kolo vedla náhonem od splavu a odtokovým kanálem se vracela zpět do řeky. Dochovala se v něm Francisova turbína.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Loucký mlýn; Bruckmühle. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek. 13.2.2014. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c Loucký mlýn se splavem a náhonem. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000136328, rejstříkové číslo ÚSKP 25225/3-2208. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Loucký mlýn na Wikimedia Commons - Vodní mlýn na Dačicko.info
