Lokomotivka Arnold Jung
| Jung Jungenthal GmbH | |
|---|---|
 Logo | |
 | |
| Základní údaje | |
| Dřívější jména | Jung & Staimer oHG (1885 - 1988) Arn. Jung Lokomotiv- und Maschinen- Fabrik (1888-1937) |
| Právní forma | privátní firma (1885-1937) společnost s ručením omezeným (G.m.b.H.) od r. 1937 |
| Datum založení | 13.2.1885 |
| Datum zániku | 1993 |
| Nástupci | Jungenthal Systemtechnik GmbH (1993) Flensburger Fahrzeugbau Gesellschaft (2007), později jako Jungenthal Wehrtechnik GmbH |
| Zakladatelé | Arnold Jung, Christian Staimer |
| Sídlo | Kirchen a.d. Sieg, místní část Jungenthal, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo |
| Adresa sídla | Kirchen, Německo |
| Klíčoví lidé | Arnold Jung (1859-1911), podnikatel, majitel [1] Christian Korbinian Staimer (†1888), konstruktér, stavitel lokomotiv |
| Charakteristika firmy | |
| Oblast činnosti | výroba kolejových vozidel, strojírenství |
| Produkty | lokomotivy, speciální vozidla, stroje |
| Zaměstnanci | 25 (1885), 969 (1913), 1472 (1928), 470 (1932), ca. 2000 (1944)[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lokomotivka Arnold Jung v Jungenthalu, místní části města Kirchenu (na řece Sieg) v německém Porýní, byla v letech 1885 až 1976 významným výrobcem lokomotiv všech trakcí, především pro polní a hospodářské dráhy, samostatných parních kotlů pro další oblasti použití a dalších produktů těžkého strojírenství.
Firma byla založena jako obchodní společnost Arnoldem Jungem a Christianem Staimerem roku 1885. V roce 1888 se název změnil na Arnold Jung Lokomotiv- und Maschinenfabrik, Jungenthal. Roku 1937 se firma transformovala na společnost s ručením omezeným. Činnost továrny pod hlavičkou Jung Jungenthal byla ukončena v roce 1993.[3]
Vedle výroby lokomotiv se Jung po r. 1958 podílel na vývoji, výrobě a později údržbě speciálních a pancéřovaných vozidel pro Bundeswehr (různé verze tanků Leopard 1 a Leopard 2 a obrněných transportérů) a další zákazníky. Tento program v Jungenthalu pokračuje pod firmou JWT (Jungenthal Wehrtechnik GmbH).[4]
Výroba lokomotiv
[editovat | editovat zdroj]
Výroba začala r. 1885 v objektu bývalé rodinné přádelny a první parní lokomotivy byly dodány ještě téhož roku. Zprvu byly stroje prodávány prostřednictvím v oboru zavedených firem, jako A. Koppel v Berlíně, Fritz Marti ve Winterthuru nebo E. Rombouts v Rotterdamu. Tisící stroj byl vyroben v roce 1907, kolem roku 1910 Jung už dodával okolo 300 lokomotiv ročně.[5] Jungovou doménou se staly především malé dvou- a třínápravové úzkorozchodné i normálněrozchodné lokomotivy pro průmysl a privátní dráhy. Od 20. let byl výrobní sortiment rozšiřován o motorové lokomotivy a o důlní lokomotivy akumulátorové a na stlačený vzduch. Krom německého trhu byly stroje exportovány mj. do Rakouska, Švýcarska, Španělska, Portugalska, Francie, Itálie, Řecka, na Island, do Nizozemska, Belgie, Lucemburska, Skandinávie, na Balkán a Blízký východ, do Turecka, Egypta, Německé jihozápadní Afriky, Indie, na Jávu, či do severní a jižní Ameriky.[6]
Na konci 2. světové války byla kmenová továrna v Jungenthalu poničena méně než jiné německé lokomotivky, výroba tak mohla být už na konci 40. let obnovena. Poslední parní lokomotivy byly odtud dodány roku 1964, jedna akumulační ještě roku 1970. V roce 1976 byla výroba kolejových vozidel opuštěna ve prospěch jiných strojírenských produktů, jako byly obráběcí stroje, dopravní vozíky, pancéřové desky, nebo jeřáby a mostové výložníky. Důlní lokomotivy, především pro polské zákazníky, ale Jung dodával až do roku 1987.
Celkem bylo v Jungenthalu do roku 1987 vyrobeno 12 až 13 tisíc lokomotiv, z toho asi 4600 parních, včetně akumulačních bezohňových, 6500 dieselových, 1000 na stlačený vzduch a 650 elektrických. Vedle toho byla dodáno okolo tisícovky samostatných parních kotlů pro různá použití a 108 lokomotivních tendrů, a také 280 parních válců a lokomobil.[7][3] Přes 700 lokomotiv z toho bylo roku 2013 ještě v provozu nebo zachováno v muzejních sbírkách či na pomnících.[6][8]
Některé dodané parní lokomotivy
[editovat | editovat zdroj]Úzkorozchodné parní lokomotivy
[editovat | editovat zdroj]| obrázek | výrobní č. /rok | uspořádání[a], charakteristika | konkrétní stroje | ||
|---|---|---|---|---|---|
| zákazník | historie provozu | zachována - kde | |||
| 1/1885 | 700 mm | Stavitelství Schlüter, Kiel | nedochovala se[7] | ||
.jpg) |
59/1889 | B m2t, 1000 mm, 6,5 t, 50 PS | Fritz Marti, Winterthur | Sdružení pro regulaci řeky Ticino, Bellinzona - č.2 „TICINO“ | Mendrisio (soukromá) |
 |
110–115, 141, 142/1891-92 | C m2t, 785 mm, 18 t | Bröltalbahn (8 ks) | č. 6 až 13 BB (stroj č.6 přešel r. 1943 k Trusebahn, u DR jako 99 4611) | zrušeny 1923-65 |
 |
1892 | SC G 2x2/2 (B'B m4st) systém Mallet | Chemin de fer Saignelégier–La Chaux-de-Fonds (SC) | ||
 |
129-130/1892 | B m2t, 900 mm, 15 tun, 80 PS | R. Dolberg, Rostock (2 ks) | 1913: Island: „MINØR“ a „PIONÉR“ | v.č.129/1892: pomník v Reykjavíku |
.jpg) |
1896-1950 | B m2t, 800 mm | Westfalenhütte, č. 6-17 (dodáno min. 12 ks strojů B m2t) | hutní drážka Hoesch, Westfalenhütte č.16 (1917-1958) | v.č. 2742/1917 Westfalenhütte č.16 |
| 1897 | B'B m4st, systém Mallet, 1000 mm | Kolding–Egtved Jernbane (KEJ), Dánsko (3 ks) | č.1–3 KEJ | sešrotovány 1930 | |
.JPG) |
258, 261, 345/1897-98 | B'B m4st, systém Mallet, 1000 mm, 250 PS | Nordhausen-Wernigeroder Eisenbahn (NWE) | NWE č.11,14,18 (1897-1949); DR 99 5901-03 (1949-93); Harzer Schmalspurbahnen GmbH (HSB) (1993-) | HSB Wernigerode, schopné provozu |
 |
1904-05 | C1 m2t, 600 mm, 150 PS, 16 t | A.Kopel, Berlín (15 ks) | Otavi Mining and Railway Company (Něm.JZ Afrika) | 715/1904, č.9 muzeum v Tsumeb (Namibie) |
|
1906-07 | 1'C+t, 1050 mm, 300 PS, 44 t | Hejazská dráha (HR) (7 ks) | Damašek - Medina | č. 964/1906, muzeum Mada'in Salih (SA), Al-Ula; trasa HR [b] |
_-_geograph.org.uk_-_3087059.jpg)
|
1261/1908 | C1'm2t+t, 600 mm, 50 PS, 10 t | Meklenbursko-Pomořská úzkorozchodná dráha (MPSB) | č.5 MPSB | „GRAF SCHWERIN-LÖWITZ“, Brecon Mountain Rwy (Wales) |
|
1516/1910 | B m2t, 80 PS, 750 mm, 14 t | Mezinárodní regulace Rýna (IRR) v Rorschachu | IRR "ST. GALLEN“ (1910-?) | muzejní dráha IRR Rhein-Schauen v Lustenau, provozní od 1999 (jako „Widnau“)[9] |
|
1914 | 1‘D, 1050 mm | Hejazská dráha (12 ks) | Damašek - Medina | ano [c] |
| 2293/1915, 2358, a 2359/1916 | 1'B m2t (100 PS), 1'C m2t (160 PS) | Treuburger Kleinbahnen (Olecka Kolej Wąskotorowa) | TKB 5, TKB 3ᴵᴵ + 4ᴵᴵ (u PKP, Ełcka Kolej Dojazdowa: Txa2-3341 + 42) | po r. 1945 zůstaly v Polsku. stejné dodány i pro pro Lycker Kleinbahn (Ełk) a Pillkaller Kleinbahn | |
.JPG)
|
1917 | 1’C m2t, 1000 mm, 26 t | Pillkaller Kleinbahn (PKB, 5 ks) | PKB č. 21-25; DB 99 241, DR 99 5633; do r. 1957/1970 | 2519/1917 alias č.23 „SPREEWALD“, Spreewaldbahn, DEV Bruchhausen-Vilsen |
| stránka lok Tya6-3326 na www.polskieparowozy.pl | 3054/1920 | 1'C m2t, 1000 mm, 150 PS, 18,7 t | Ostdeutsche Eisenbahn-Gesellschaft Königsberg (OEG) | OEG Lycker Kleinbahn č.5 (do 1945); PKP Txa 2-3343 > Tya 6-3326 (do 1977) | Muzeum Kolei Wąskotorowej Gryfice (od 1992) Sochaczew (od 2009)[10][6] |
|
1926 | D1'+t, 765 mm, 360 PS | St. dráhy Bosny a Hecegoviny | BHStB IVa5 (řada 83 JDŽ) | 3534/1926, JDŽ 83-052, muzeum Mokra Gora |
| Lokomotiva BAG, Jung 8301/39 na stránkách muzea RSE Aschbach | 8301/1939 | D m2t systém Luttermöller[d], 785 mm, 185 PS, 21 t | Basalt AG Linz | Museum der Rhein-Sieg Eisenbahn (RSE-Museum) Asbach | |
| obr. lok. KkB č.16 v obrazovém archivu na stránkách eisenbahnstiftung.de | 1942 | 1'E1' p2t, 750 mm, přerozchod. na 1000 mm, 375 PS, 52 t | OKH (3 ks) | Kerkerbachbahn (KkB) č.16 | 1960 zrušena, seštotována |
| Lokomotiva Bröltalbahn č.53, Jung 10175/44 na stránkách muzea RSE Aschbach | 10175/1944 | 1'D1' p2t, 785 mm, od r. 1957 olejové topení | Rhein-Sieg-Eisenbahn (RSB) | Bröltalbahn č.53 | RSE-Museum Asbach |
 |
12703, 12783 -84/1956 | B m2t, 900 mm, 200 PS, 22 t | Klöckner Hütte Hagen-Haspe | Klöckner Hütte č.19-21 | IHS, Selfkantbahn [1] |
Vysvětlivky
- ↑ V tabulkách za uspořádáním pojezdu použita obvyklá doplňková notace konstrukčního provedení pro parní lokomotivy: m2t: lokomotiva na mokrou páru, dvojčitá, tendrovka; obdobně p2t: dvojčitá tendrová lokomotiva na přehřátou páru, m4st: lokomotiva na mokrou páru, sdružená, čtyřválcová, tendrovka; fl: bezohňová, parní akumulační PS: výkon uváděn v jednotkách "koňská síla"
- ↑ několik strojů je zachováno v Saudské Arábii v bývalých stanicích po trase Hidžázské dráhy, a muzeích v Damašku, Amánu, Mada'in Salih a Medině
- ↑ viz poznámka k lokomotivě 1'C Hidžázské dráhy
- ↑ konstrukce pojezdu podle patentu Gustava Luttermöllera (O&K) umožňuje posun dvojkolí vůči rámu vozidla a tím projíždění oblouků o malých poloměrech. Krajní náprava (nápravy) není spřažena s hnací spojnicemi, ale ozubeným převodem, umístěným centrálně na osách
Normálněrozchodné parní lokomotivy
[editovat | editovat zdroj]Dodávky pro státní dráhy
[editovat | editovat zdroj].jpg)
A.Jung původně nepatřil k lokomotivkám s vyhrazenou dodávkovou kvótou u státních drah. Až po příchodu Paula Pillnaye do vedení firmy začala od roku 1897 výroba strojů řad pr. T3, G8.1, G8.2 a T9.3 (399 ks) pro Pruské státní dráhy. Následovala výroba lokomotiv řad 64 (99 ks, 1928-40), 80 (5 ks, 1928) a 41 (40 ks, po r. 1938) pro DRG. Během 2.světové války stavěl lokomotivy řady 50 a 52 (231 ks). Po válce pro DB to pak byla řada 23 (51 ks, 50. léta), včetně stroje 23 105 DB, poslední nově postavené parní lokomotivy dodané spolkovým drahám v roce 1959.
Firma se orientovala především na privátní, polní a průmyslové dráhy. Některé dodávky:
| obrázek | výroba | uspořádání[a],
charakteristika |
konkrétní stroje | ||
|---|---|---|---|---|---|
| zákazník | provoz | zachována | |||
| 3/1885 | 1435 mm, 12 PS | cukrovar Dennin | nedochovala se[7] | ||
| 1897/98 (4 ks) | 1B m2+t (=s vlečným tendrem), 27 t, 70 km/h | SNB Dánsko | Svendborg–Nyborg Jernbaneselskab (SNB) č.1–4 | ||
| 1911, 1913 (39 ks) | 1435 mm, 1'C m2+t | Rumunské st.dráhy (CFR) | CFR 1379-1405 (Jung 1911), CFR 1406-1417 (Jung 1913) | vyřazeny ve 30. letech[11] | |
 |
od 1911 (10 ks) | Typ „Pudel“ C m2t, odvozený od pruské řady T3; 450 PS, 46 t, 40 km/h | přístav Brémy | výr.č.1720/1912: přístav Brémy, č.11 (do 1930); DRB/DB 89 7513 (do 1965) | spolek Dampfzug-Betriebs-Gemeinschaft e.V., Bockenem-Bornum, provozní [2] |
.JPG) |
po r.1901 (399 ks) | 1'C m2t, 470 PS, 46,8/59,9 t, 65 km/h | Pruské dráhy (KPEV) | v.č.1738/1912: KPEV řada T 9.3, KED Frankfurt č.7394 (1912-18); PKP TKi 3-295 (1922-41) DRG/DR 91 896 (1949-55) průmysl (1955-75) | v.č.1738/1912: pomník Drážďany do r.2008, poté Sächsisches Eisenbahnmuseum (SEM) Chemnitz-Hilbersdorf[6] |
| 2881–83/1919 (3 ks) | Typ „Pudel“; C m2t, 400 PS, celk.délka 8590 mm, služeb.hmotnost 46 t | Industriebahn Neukölln (do r. 1953), plynárna Mariendorf (1958-66) | poslední sešrotována 1968[12] | ||
 |
1914 (2 ks) | C n2t, odvozena od pruské řady T3, 320 PS, 40 t, 40 km/h [3] | Kleinbahn Bielstein–Waldbröl | Kleinbahn Bielstein–Waldbröl, (1914-66. léta); | výr.č. 2243 "WALDBÖL"
muzejní - Eisenbahnmuseum Dieringhausen,(od 1983), provozní (od r. 2006) [4] |
 |
1950–1954 (7 ks) | typ CNTL; C m2t, 560 PS, 42 t, 45 km/huspořádání C | průmysl | hutě a průmysl, Německo, Turecko (1950- | výr.č. 12037 muzejní - Hespertalbahn e.V., Essen-Kupferdreh (od 1978), provozní (od r.2017) [5] |
 |
1951/52 (2 ks) | odvozeny od řady 85 DRG, 1'E1' p3t, 109 t, 70 km/h | Turecké státní dráhy (TCDD) | TCDD 57 01–04 | Çamlık Railway Museum (Turecko) [6] |
Vysvětlivky
- ↑ V tabulkách za uspořádáním pojezdu použita obvyklá doplňková notace konstrukčního provedení pro parní lokomotivy: m2t: lokomotiva na mokrou páru, dvojčitá, tendrovka; obdobně p2t: dvojčitá tendrová lokomotiva na přehřátou páru, m4st: lokomotiva na mokrou páru, sdružená, čtyřválcová, tendrovka; fl: bezohňová, parní akumulační PS: výkon uváděn v jednotkách "koňská síla"
| obrázek | výroba | uspořádání,
charakteristika |
konkrétní stroje | ||
|---|---|---|---|---|---|
| zákazník | provoz | zachována | |||
| [7] | 1416/190x (před 1910) | B fl, 600 mm | Elmore AG | Elmore AG, Schladern a.d. Sieg [13] | ne |
| 3239/1921 | B fl, 150 PS | přádelna vlny Bremy | č.2, minimálně do r. 1970 | ||
| 3438/1925 | Monopolverwaltung für Branntwein Berlin-Reinickendorf[14] | ||||
 |
3088, 3089/1920 | B fl, 1435 mm, 23 t | Glaser & Pflaum in Düsseldorf | Papierfabrik Reisholz AG Ruhrwerke, závod Arnsberg, č.2; (1921-90) po rekonstrukci muzejní (od 2003) | Museum Eslohe (2020) [6] |
| Parní akumulační lokomotiva Jung v.č. 7041/1937, přístav Hamburk | 7041/1937 (typ L 22.14) | B fl, 1435 mm, 20 t válce vpředu, výfuk komínem | Margarine-Union Hamburg | Union Deutsche Lebensmittelwerke GmbH, Hamburg-Bahrenfeld č.2 (1937-69) | Hamburg Maritim (2022)[6] |
 |
14099/1970 | C fl, 1435 mm, 250 PS, 37,5 t, 25 km/h | ARBED SA | ocelárny ARBED Saarhütte (Lucembursko), 1970-82; renovace Jung 1983[15] | |
Některé dodané motorové lokomotivy
[editovat | editovat zdroj]Motorové lokomotivy pro polní dráhy
[editovat | editovat zdroj]Úzkorozchodné dvou- a třínápravové kapotové stroje s koncovým stanovištěm řidiče ve své době hojně využívané pro polní, stavební a hospodářské drážky tvořily početně největší část výroby motorových lokomotiv. Vzniklo jich několik tisíc, desítky z nich jsou v různých sbírkách stále zachovány. Výroba jednoduchých strojů o výkonu 10 až 120 koní s mechanickou převodovkou probíhala u Junga od druhé poloviny 20. let, skončila v roce 1964. Dodávány byly s kabinou řidiče, nebo bez ní. Používané typové označení rozlišovalo lokomotivy spíše co do výkonu a oblasti použití, vzhled, použité agregáty i konstrukční detaily se u jednotlivých typů v čase měnily; větší modernizace v jejich konstrukci proběhla naposledy v 50. letech. Některé reprezentantky[16]:
| obrázek | výrobní typ
rozchod |
vyráběno
kusů |
uspořádání[a],
konstrukce |
délka
rozvor |
hmotnost
výkon | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| MS 130
500–750 mm |
1929–31
90 ks |
B dm | 2860 mm
800 mm |
2,8 t
10/11 PS | ||
| MS 131
500–900 mm |
1929–33
ca. 430 ks |
B dm | 2880 mm
800 mm |
2,8 t
10/11 PS | ||
 |
MSZ 130
500–750 mm |
1929–34
ca. 100 ks |
B dm | 3480 mm
900 mm |
4,9 t
20/22 PS | |
| MSZ 160
600–1435 mm |
1927–35
7 ks |
B dm | ?
1600 mm |
10 t
32/35 PS | ||
 |
 |
EL 105
500-1000 mm |
1932–62
ca. 1400 ks |
B dm | 2700 mm
780 mm |
4 t
11/12 PS |
.jpg) |
 |
EL 110
600–900 mm |
1934–63
ca. 900 ks |
B dm | 2890 mm
780 mm |
4 t
11/12 PS |
 |
ZL 105
600 a 750 mm |
1933–59
ca. 980 ks |
B dm | 3400 mm
915 mm |
5,4 t
22/24 PS | |
| Lok ZL 110 v.č.8582 v muzeu Neuenmarkt-Wirsberg, 2013 | ZL 110
600 mm |
1939 | B dm | |||
.jpg) |
ZL 114
600–1000 mm |
1935–60
ca. 800 ks |
B dm | 3420 mm
890 mm |
5,4 t
22/24 PS | |
_Bildausschnitt.jpg) |
ZL 233
500–1000 mm |
1938–56
118 ks |
B dm | 4780 mm
1150 mm |
8 t
40/44 PS | |
| Lok DL233, Jung v.č.11888/1953, Feldbahnmuseum Guldental 2015 | DL 233
600 a 750 mm |
1950–64
16 ks |
B dm | 4780 mm
1226 mm |
8/10 t
52/56 PS | |
| VL 244
600 a 650 mm |
1956
5 ks |
B | 5020 mm
1300 mm |
12/15 t
80/88 PS | ||
 |
VL 134
úzkorozch. |
30. léta | C dm,
4 rychlostní převodovka |
10/12/15 t
75/80 PS | ||
.jpg) |
VL 234
600 mm |
30. léta | C dm | 80/88 PS | ||
| SL 134 M
915 mm |
1938/39
4 ks |
C | 14,8 t
120 PS | |||
Vysvětlivky
- ↑ V tabulkách za kódem uspořádání pojezdu doplněna obvyklá doplňková notace konstrukčního provedení pro motorové lokomotivy: dm: dieselová lokomotiva s mechanickým přenosem výkonu, dh: dieselová lokomotiva s hydraulickým přenosem výkonu, de: dieselová lokomotiva s elektrickým přenosem výkonu
Posunovací traktory a mechanismy
[editovat | editovat zdroj]Stroje vznikly úpravou pro normální rozchod z lokomotiv pro polní dráhy. Byly dodávány pro nenáročný posun na vlečkách s minimálními nároky na výkon.[17]
| obrázek | výroba | uspořádání,
charakteristika |
konkrétní stroje | ||
|---|---|---|---|---|---|
| zákazník | provoz | zachována | |||
| Jung Typ EN 112, v.č. 8819/1940 Münsingen, SAB, 2017 | EN 112, 1936–60, 16 kusů | B dm, rozvor 1600 mm, délka 4250 mm, služeb.hmotnost 5 t, výkon 10/11 PS | v.č. 8819/1940: Hermann Hald, Stuttgart | v.č. 8819/1940: fa Wagner Reutlingen "505" | Schwäbische Alb-Bahn e.V., Münsingen |
| Jung Typ ZN 113, v.č.7352/1937, 'HSW 2', Wesel 2008 | ZN 113: 1937–62, 32 strojů | B dm, třístupňová převodovka, provozní hmotnost volitelně 6 t, 7,5 t nebo 9 t, výkon 24 PS [6] | v.č.7352/1937: Paul Ammermann, Münster | v.č.7352/1937: cihelna Idunahall, Schermbeck | HSW - Historischer Schienenverkehr Wesel (od 1981) |
Dodávky pro státní dráhy a wehrmacht
[editovat | editovat zdroj]Jako řada jiných německých výrobců byl Jung zapojen do výroby jednotných malých lokomotiv řady K, Lg I a II pro státní dráhy DRG/DRB. Ve výkonové skupině Lg I do 40 PS bylo v letech 1931-33 vyrobeno 21 lokomotiv řady Kö0 (interní typy MSZ 132, RL 133, ZR 105, provedení B dm). Ve výkonové skupině Lg II bylo v letech 1932-37 dodáno nejméně 135 lokomotiv řad Kö4/Kb4/Köf4 (interní typ NDR 130/Kö II, příp. VN 244, provedení B dm nebo B dh).[18]
V letech 1938 až 1943 se Jung podílel na stavbě lokomotiv Wehrmachtu WR 200 B 14 (později V 20 DB) a WR 360 C 14 (později V 36, u ČSD jako řada T 334.0ᴵ). Zachován je Jungem postavený stroj WR 00 B 14 (V 20 020) na historické železnici v Almstedtu-Segeste.
.jpg)
Po válce byly - už pro DB - obnoveny dodávky malých lokomotiv - bylo dodáno 108 lokomotiv Köf II (B dh, v.č. 13131-13238/1959-60, u DB jako Köf6, později řada 323), a 160 lokomotiv nové, vyšší výkonnostní skupiny Lg III nad 150 PS (B dh, 1963-74, Köf11, později řady 332, 333 DB).[18] Poslední pro DB vyráběné lokomotivy s určením pro posun a lehkou traťovou službu byly řady V 60 (C dh, 650 PS, 40 ks, 1956-59, později řada 260)[19], V 100 (B'B' dh 1100 PS, 84 ks, 1961-64, po r. 1968 řady 211 a 212)[20] a konečně V 90 (B'B' dh, 1100 PS, 10 ks, 1975-76, řada 291)[21].
Dodávky pro průmysl
[editovat | editovat zdroj]Motorové lokomotivy byly u Junga stavěny především pro posunovou a vlečkovou službu, některé se využily i pro lehkou traťovou službu na soukromých lokálních drahách. Prvním typem (také) normálněrozchodné dieselové lokomotivy byl MSZ 160 (prototyp 1927, série od 1930, 10 ks). Lokomotivy předválečné 1. a 2. generace, vyráběné od poloviny 30. let, byly původně odvozeny od úzkorozchodných strojů pro polní dráhy s mechanickým přenosem výkonu; podle dostupných záznamů šlo celkem nejméně o 90 lokomotiv deseti typů. Do jejich stavby se postupně promítaly zkušenosti nabyté výrobou jednotných malých lokomotiv Lg II řady Kö/Köf.
Na počátku 50. let Jung zkoušel zúročit nabyté zkušenosti s výrobou řad WR. Své normálněrozchodné průmyslové lokomotivy do výkonu 200 koní zmodernizoval a na základě řady WR vyvinul nové, výkonnější lokomotivy 3. generace pro posun a průmyslové vlečky, s využitím hydraulického přenosu výkonu přes jalovou hřídel a spojnice. S novými typy bylo zavedeno i nové typové označení: velká písmena označovala typ stroje a případně formu přenosu výkonu (R - Rangierdienst - posunovací, K - Kette - náhon řetězem, později C - náhon kardanovou hřídelí). Následuje číselný kód výkonu (v desítkách koňských sil) a opět velké písmeno značící uspořádání náprav (B, C, D). Mezi lety 1953-66 tak bylo vyrobeno okolo 90 strojů pro průmysl a Bundeswehr a 42 strojů pro Egyptské dráhy.
Ve 4. generaci byly výrazněji přepracovány slabší typy lokomotiv do 250 PS, v letech 1960-73 se jich vyrobilo 64 ve 4 typech. V 5. generaci Jung opustil koncepci náhonu přes jalovou hřídel a použil přenos kardanem. Od roku 1970 do ukončení výroby lokomotiv se vyrobilo jen 15 takto konstruovaných strojů.
Některé dodávky na normální rozchod[22]:
| obrázek | typ; výroba | uspořádání[a],
charakteristika |
konkrétní stroje | ||
|---|---|---|---|---|---|
| zákazník | provoz | zachována | |||
| Lok DN 233, Jung 8057/1939, vlečka Mannesmann Demag v Mönchengladbachu, 1981 | DN 233; 1939+43 (3 ks),
1950-61 (6 ks) |
B dm | privátní a průmyslové dráhy | posunová služba [8] | |
| [9] | VN 234; 1939-58 (9+ ks) | B dm 4-rychlostní, 85 PS, 16-20 t, 20 km/h | privátní a průmyslové dráhy | posunová služba [10] | |
| [11] | ZN 233; 1939-58, 15 ks | B dm | privátní a průmyslové dráhy | posunová služba | spolek Stöffel [D] (2019) [12] |
 |
R 360 C, 1950; R 361 C; 1953 (15 ks)
R 362 C; 1955-56 (27 ks) |
C dh, 360 PS, 67 t | Egyptské státní dráhy (ERR) | ERR 4211–4252 | |
 |
RK 8 B 1960–1972, 16 ks[23] | B dh, 80 PS, celk.délka 5770 mm, služeb.hmotnost 15 t | průmysl | posun; č.14128/1972 cementárna Bonn-Oberkassel, Lok 1[24] | jako D 8 na turistické dráze Brohltalbahn (od 2005) |
| RK 12 B, 12749/1957 | B dh, celk.délka 6880 mm, služeb.hmotnost 24 t, výkon 88 kW | Monopolverwaltung für Branntwein Berlin-Reinickendorf [5] | |||
| RK 15 B: 13284/1960 | uspořádání B, celk.délka 6450 mm, služeb.hmotnost 24 t, výkon 110 kW | West-Berliner Bewag | Kraftwerk Oberhavel č.2[25] | ||
| Lok Jung RK20B (11559/1952), Aschersleben 2020 | RK 20 B: 1952-53 | B dh, 200 PS | Gelsenberg Benzin AG , Gelsenkirchen-Horst č.5[25]; Osthavelländische Eisenbahn (OHE) in Berlin-Spandau[12]; Industriebahn Neukölln č.3[12] | v.č. 11559, 11569/52: muzeum DWBM Aschersleben (od 2006) | |
| Lok BVG 5070 (Jung RC24B, 13873/66), Bln-Wansee 1985 | RC 24 B: 1966-1968 | B dh, délka 6840 mm, služ.hmotnost 30 t, 184 kW, 20 km/h | Berliner Gaswerks (GASAG) Mariendorf, č. 5-7[12] | v.č.13873/1966:GASAG č.6 (1966-84); Berliner Verkehrsbetriebe (BVG) č.5070 (1984-95).[26][27] | 1995 prodána dále |
 |
R 30 C: 1956-1959, 8 kusů | uspořádání C dh, 39 t | v.č.12255/1956: Birkenfelder Eisenbahn (do 1992), v.č.12995/1959: Merzig-Büschfelder Eisenbahn č.51 (do 1988)[25] | spolek EH, Trier (VL1);
Eisenbahnmuseum Losheim (MECL) | |
 |
R 40 C, 1956-59, min. 5 ks | C dh, celk.délka 9800 cm, služ.hmotnost 45 t, 440 PS, 60 km/h | Bundeswehr; Hafen- und Bahnbetrieben der Stadt Krefeld (HBK, 2 ks), Tecklenburger Nordbahn (TNB), Bremervörde-Osterholzer EB (BOE) | v.č.12343, 12838-40: HBK lok D IV.+D V. (1958-84), TNB č.22 (1956-85), BOE č.V 275 (1958-88); Berliner Verkehrsbetriebe (BVG) č. 5073-76 (1984-95).[26][27] | 1995 prodány přes NEWAG Oberhausen: v.č.12838-40/1958-59: pro LARC Hongkong, v.č.12343 /1956 sešrotována (2001) [27] |
 |
R 42 C: 1955-62, 42 kusů | Jako typ R 40 C, o 60 cm kratší rozvor | posunovací a vlečková služba; Bundeswehr 7 ks, Siegener Kreisbahn (4 ks), Kleinbahn Weidenau–Deuz (4 ks), Freie Grunder Eisenbahn, OHE West-Berlin[12] | ||
| RC 43 C: 1970-74 (5 ks) | uspořádání C, celk.délka 8640 mm, služeb.hmotnost 48 t, výkon 305 kW | 14040/1970: Industriebahn Neukölln č. 5[12] | |||
 |
R 60 D: 1955-66 (5 ks) | spojnicová uspořádání D, celk.délka 9900 mm, služeb.hmotnost 60 t, výkon 650 kW | OHE 4-6[12] | ||
| Obr.: Lokomotiva D7 OHE, Berlin-Spandau 2001 | RC 70 BB: 14112/1972 (1 ks) | podvozková uspořádání B’B’, celk.délka 12240 mm, služeb.hmotnost 76 t, výkon 773 kW, 60 km/h | Osthavelländische Eisenbahn (OHE) DL 7 (1972-83)[12] | 1983 prodána do Itálie | |
Vysvětlivky
- ↑ V tabulkách za kódem uspořádání pojezdu doplněna obvyklá doplňková notace konstrukčního provedení pro motorové lokomotivy: dm: dieselová lokomotiva s mechanickým přenosem výkonu, dh: dieselová lokomotiva s hydraulickým přenosem výkonu, de: dieselová lokomotiva s elektrickým přenosem výkonu
Dalšími vyrobenými typy normálněrozchodných dieselových lokomotiv byly R 30 B, ZN 113, VN 234, RK 11 B nebo RK 24 B.
Motorové lokomotivy pro úzký rozchod
[editovat | editovat zdroj]| obrázek | výroba, typ | zákazník | konkrétní stroje | ||
|---|---|---|---|---|---|
| uspořádání[a], charakteristika | provoz | zachována | |||
| 11464/1952, V29 | DB | B'B' dh, 1000 mm | V 29 falckých místních drah (3 ks) | V 29 952, DEV Bruchhausen-Vilsen | |
 |
11770/1953, L 10 B | Farbwerke Hoechst (3 ks) | B dh, 750 mm, 105 PS | Fw Hoechst (1953-58), KOK[b] č.11 (1962-67), Jagsttalbahn 22-03 (1968-88) | Freunde der Jagsttalbahn Dörzbach |
 |
12022/1955, L 40 B+B | Kalkwerk Lohja (Fin.) | B+B dh, 1000 mm, 2× 250 PS, 36 t, 40 km/h | Kalkbahn Lohja č.4 (Finsko) (1955-70); Gm 4/4 111 LSE[c] (Švýcarsko, 1972-2005) | Härtsfeld-Museumsbahn, provozní (2023)[13] |
 |
13950/1966 | Kalkwerk Lohja (Fin.) | B'B' dh,1000 mm, 2× 270 PS, 40 km/h | Kalkbahn Lohja (Finsko) č.5; (1966-70), Kymi Kymmene (1971-80); FO Gm 4/4 č. 71, a MGB č.70[d] (Švýcarsko,1980-2021) | muzeum Butry-sur-Oise (Francie) |
.jpg) |
12105-12111 /1955-56 (7 ks) | Indické dráhy (IR) | článková B+B dh, 2×145 PS, 33 km/h, 29 t | původně trať Kalka-Shimla, ZDM-1, (762 mm). Od 70. let trať Neral - Matheran Hill, NDM-1 č. 500-506 (610 mm) | NDM-1 501 Neral provozní (2019) |
Vysvětlivky
- ↑ V tabulkách za kódem uspořádání pojezdu doplněna obvyklá doplňková notace konstrukčního provedení pro motorové lokomotivy: dm: dieselová lokomotiva s mechanickým přenosem výkonu, dh: dieselová lokomotiva s hydraulickým přenosem výkonu, de: dieselová lokomotiva s elektrickým přenosem výkonu
- ↑ KOK: Kreisbahn Osterode–Kreiensen
- ↑ LSE: dráha Lucern-Stans-Engelberg (Švýcarsko)
- ↑ FO: železnice Furka-Oberalp-Bahn; BVZ: železnice Zermatt-Bahn, obě Švýcarsko
Elektrické lokomotivy
[editovat | editovat zdroj]| obrázek | výroba | uspořádání,
charakteristika |
konkrétní stroje | ||
|---|---|---|---|---|---|
| zákazník | provoz | zachována | |||
 |
12846–12847/1958; el.část S.A.A. Sécheron (2 ks) | B₀'B₀' el, 10/15 kV 16 2⁄3 Hz AC, 60 t, 732 kW, 55 km/h | Norsk Transport AS | Rjukanbanen (RjB, Norsko), čísla 9 a 10, do 1991 | Rjukan (2012) |
 |
13832/1965, el.část Siemens-Schuckert (SSW) 6228/1965 | B₀ el, trolejová s tyristorovým pulzním řízením na 550 V ss, hodinový výkon 238 kW, délka 7,6 m, 42 t | Siemens Dynamowerk Berlin | průmyslová dráha Berlín-Siemensstadt, č.4 (do 1989) | Bayerischen Eisenbahnmuseum, Nördlingen[25] |
 |
ED 80 t: 1955-1971, 64 ks | hybridní trolejová a dieselelektrická, B₀'B₀' el/de, 596 kW/220 PS, 45 km/h, 80 t | Gemeinschaftsbetrieb Eisenbahn und Häfen GmbH | Gb Eisenbahn und Häfen, Duisburg-Hamborn č. EH 101-103, 107-165, do 2013 | Deutschen Werkbahnmuseum, Aschersleben (EH 107) [25] a dalších 7 muzejních |
Lokomotivy na stlačený vzduch
[editovat | editovat zdroj]Stroje byly dodávány až do začátku 80. let, typicky pro provoz v hlubinných uhelných dolech s výbušnou atmosférou.
| obrázek | výrobní č. /rok, typ | uspořádání,
charakteristika |
konkrétní stroje | ||
|---|---|---|---|---|---|
| zákazník | provoz | zachována | |||
.jpg) |
12044/1954, Pzm | B vzd, 500 mm | důl Pluto, Wanne-Eickel (Porúří),č.7 | hornické muzeum Kamp-Lintfort | |
 |
12370/1955, Pz 20 | B vzd, 500 mm, 20 PS | Důl Pluto | důl Pluto, Wanne-Eickel , č.11 | muzeum Feldbahn 500, Norimberk[16], [14] |
 |
Pz 40 | B vzd | polské doly | "Guido" č. 4 | Zabrze - Skansen Górniczy Guido (PL) [15] |
 |
Pz 45 (výroba do 80. let) | B vzd | polské doly | KWK "1 Maj" č. 1 | pomník Krostoszowice (PL) |
Lokomotivy Jung v Československu
[editovat | editovat zdroj]Firma Jung nepatřila mezi významné dodavatele lokomotiv pro československé polní a tovární dráhy, ani pro veřejné železniční společnosti. Stroje se do Československa v malém počtu dostaly z Německa spíše příležitostně.
| obrázek | výrobní č. /rok | uspořádání,
charakteristika |
konkrétní stroj | ||
|---|---|---|---|---|---|
| zákazník | provoz | zachována | |||
 |
4087/1928 | 1’C1‘ p2t, 1435 mm, 950 PS, 90 km/h, 58 t | DRG (99 ks) | DR 64 167; ČSD 365.406 (1945-60) | vlečka Oščadnica (SK), sešrotována 1994 |
 |
5669/1935, 5680/1935 | B dm typ NDR 130 /Kö II, 1435 mm, 55 PS, 30 km/h, 15 t [28] | DRG | 1935 DRG/DRB Kö 4640, Kö 4653, 1943 přestavba na zkapalněný plyn (Kö-Kb), 1945 ČSD: T 200.211 Děčín, T 200.218 Šumperk[29] | zač. 50. let zrušeny, sešrotovány |
 |
8293/1938 | B m2t 'Hilax' 600 mm, 65 PS, 18 km/h, 8,8 t | E.Brangsch, Leipzig-Engelsdorf | C.Halbach AG, lom Bernbruch, Lužice; 1976 PB Gera; 1998 WEM; (2021 Žamberk, oprava v Kolínská Lokomotivní s.r.o.) | Waldeisenbahn Muskau (WEM), Weißwasser, provozní |
 |
1943-44 | 1'E p2, 1435 mm, 1620 PS, 80 km/h, 84 t | DR (231 ks) | DR řada 52; po válce se u ČSD jako řada 555.0 objevily mj. stroje čísel 3161, 3164, 3201, 3265, 3266, 3269, 3296, 3311, vyrobené u Junga | stroj 52 3311 DR, po rekonstrukci v 60. letech jako 52 8068 DR, v muzeu SEM Chemnitz-Hilbersdorf[6][8] |
|
12982/1958 | B pl, pneumat. (typ Pz 45), 550 mm | Strojimport /OKD | OKD; 1983 RD Příbram; | muzeum Fortuna e.V., Solms-Oberbiel (D, 1993, reko na 600 mm), provozní |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Arnold Jung Lokomotivfabrik na německé Wikipedii a Arnold Jung Lokomotivfabrik na anglické Wikipedii.
- ↑ Jung, Arnold. Die Rheinland-Pfälzische Personendatenbank (něm.) [online]. 2011 [cit. 2024-05-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Arnold Jung Lokomotivfabrik - regionalgeschichte.net. www.wirtschaftsgeschichte-rlp.de [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c LAUSCHER, Stefan; MOLL, Gerhard. Jung-Lokomotiven. 1: Geschichte und Lokomotiven der Arn.-Jung-Lokomotivfabrik in Jungenthal 1885 - 1987. Freiburg: EK-Verl 232 s. (Eisenbahn-Kurier). ISBN 978-3-88255-797-8.
- ↑ JWT - Jungenthal Wehrtechnik GmbH. www.jungenthal-wt.de [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Feuerlose Lokomotiven von Jung-Jungenthal, Kirchen a.d. Sieg. citováno z: "Werner PFEIFFER: Feuerlose Dampf-Lokomotiven" im Altenkirchener Heimat-Jahrbuch 2001. lokfabriken.de [online]. [cit. 2024-06-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Erhaltene Jung-Lokomotiven. www.werkbahn.de [online]. stránky Jense Mertheho (německy) [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c Jung-Jungenthal, Kirchen a.d. Sieg. www.werkbahn.de [online]. stránky Jense Mertheho (německy) [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Steam Locomotive Information. www.steamlocomotive.info [online]. stránky D. C. Baileyho (angl.) [cit. 2024-05-21]. Dostupné online.
- ↑ EINGESTELLTE-BAHNEN. Dienstbahn der «Internationalen Rheinregulierung» (IRR) | Eingestellte Bahnen [online]. 2020-02-22 [cit. 2024-06-19]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Wciaz pod para... | Polskie parowozy (stránky T. Czarneckiho). www.polskieparowozy.pl [online]. [cit. 2024-06-18]. Dostupné online.
- ↑ Hans-Dieter JAHR, Ingo HÜTTNER. Beiträge zur Lokomotiv- und Eisenbahngeschichte-CFR-Lokomotiven nach dem 1. Weltkrieg. www.beitraege.lokomotive.de [online]. [cit. 2024-06-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h SCHULZ, Bodo; KROLOP, Michael. Die Privat- und Werkbahnen in Berlin (West). 1. Aufl. vyd. Niederkassel-Mondorf: Kersting 175 s. ISBN 978-3-925250-06-4. S. 155–163.
- ↑ Katalog Nr. 6 - FEUERLOSE LOKOMOTIVEN, A.Jung 1911 (cit. podle J.Merte: Feuerlose Dampf-Lokomotiven)
- ↑ Bodo SCHULZ, Michael KROLOP: Die Privat- und Werkbahnen in Berlin (West), s. 163.
- ↑ BahnExpress č.2, 1984, s.25.
- ↑ a b Jung Feldbahnloks. www.entlang-der-gleise.de [online]. [cit. 2024-06-05]. Dostupné online.
- ↑ rangierdiesel.de - Jung - 1. Generation. www.rangierdiesel.de [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ a b deutsche-kleinloks.de - Einheitskleinloks. www.deutsche-kleinloks.de [online]. [cit. 2024-06-18]. Dostupné online.
- ↑ rangierdiesel.de - V 60 301 - V 60 392. www.rangierdiesel.de [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ v100.de - Lebensläufe. www.v100.de [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ rangierdiesel.de - 291 001 - 291 100. www.rangierdiesel.de [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ rangierdiesel.de - Jung. www.rangierdiesel.de [online]. [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
- ↑ rangierdiesel.de - Jung - RK 8 B. www.rangierdiesel.de [online]. [cit. 2024-06-04]. Dostupné online.
- ↑ Lok „1“ der Bonner Portland Zementfabrik in HV SWB aktuell 2/2016, s. 6 a násl.
- ↑ a b c d e Werklok Jung. www.entlang-der-gleise.de [online]. [cit. 2024-05-31]. Dostupné online.
- ↑ a b Arbeitsfahrzeuge der Berliner S-Bahn (BVG). familie-linberg.de [online]. [cit. 2024-06-11]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c BVG-Lokomotiven und Arbeitsfahrzeuge der S-Bahn Berlin - S-Bahn Berlin. www.s-bahn-galerie.de [online]. [cit. 2024-06-12]. Dostupné online.
- ↑ BEK J.: Atlas lokomotiv 2: Elektrická a motorová trakce, NADAS Praha 1971, s.72, 118; OD-31-021-71.
- ↑ deutsche-kleinloks.de - ČSD. www.deutsche-kleinloks.de [online]. [cit. 2024-06-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotivka Arnold Jung na Wikimedia Commons - Jung Feldbahnloks (Lokomotivy Jung pro polní dráhy na webu entlang-der-gleise.de, německy), https://www.entlang-der-gleise.de/Feldbahnen/feldbahn-jung.html.
- Werklok Jung (Lokomotivy Jung pro průmyslové dráhy na webu entlang-der-gleise.de, německy), https://www.entlang-der-gleise.de/werkbahn-jung.html.
- Erhaltene Jung-Lokomotiven (muzejní lokomotivy Jung na stránkách Jense Mertheho, německy), http://www.werkbahn.de/eisenbahn/lokbau/museum/pres_jung.htm.
- Steam Locomotive Information (zachované lokomotivy Jung v databázi www.steamlocomotive.info D. C. Baileyho, angl.), https://www.steamlocomotive.info/locobrowse.cfm?bn=Arnold%20Jung
- Galerie lokomotiv vyrobených firmou Arnold Jung na Wikimedia Commons
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Stefan Lauscher, Gerhard Moll: Jung-Lokomotiven. Geschichte und Lokomotiven der Arn. Jung Lokomotivfabrik in Jungenthal 1885–1987. EK-Verlag, Freiburg (Breisgau) 2012, ISBN 978-3-88255-797-8.
![[16]](https://feldbahn-fortuna.de/wp-content/uploads/2022/10/Lok70.jpg){kind=link}