Přeskočit na obsah

Logika z Port-Royal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Logique de Port-Royal
AutorAntoine Arnauld a Pierre Nicole
Původní názevLa Logique ou l'art de penser
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština
Žánrlogika
VydavatelCharles Savreux (Paříž)
Datum vydání1662
Počet stran473
Předchozí a následující dílo
Grammaire de Port-Royal
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Logika z Port-Royal (francouzsky: Logique de Port-Royal; původním názvem však: La Logique ou l'art de penser, tj. "Logika čili umění myslet") je název významného díla o logice vydaného nejprve anonymně v roce 1662 v Paříži, jehož autory byli Antoine Arnauld a Pierre Nicole. Oba byli představiteli tzv. Port-royalské školy ovlivněné jansenistickým myšlenkovým směrem morálně přísného katolicismu, jejímž centrem byl klášter Port-Royal des Champs. Toto dílo úzce navazuje na předchozí jazykovědný spis známý jako Gramatika z Port-Royal z roku 1660 od Arnaulda a Lancelota. Metodologie díla vychází z Descartova spisu Pravidla pro vedení rozumu, především však reaguje na nároky, které na logiku kladl Pascal. Pod jeho vlivem byli autoři přesvědčení, že formální logika je sama o sobě bezcenná, resp. nabývá na významu až vztahem k praxi, když se podřizuje cíli prosadit rozum a spravedlnost.[1] Jejich pojem logiky je proto velmi široký.

Logika z Port-Royal má do značné míry kompilační charakter, vedle zhodnocení Descartových a Pascalových myšlenek přihlíží také k tradiční sylogistické logice. Příčinu omylů ve filosofii a vědě spatřovali autoři spíše než v nesprávném odvozování v používání chybných premis, proto jim připadala oblast formálních logických vztahů příliš úzká.[2] Toto odmítnutí čistě formální logiky je u Arnaulda a Nicoleho spojeno s kritikou "geometrické metody", jejíž přednosti sice uznávali, ale přistupovali k ní s pochybností, protože vede k nadřazování logické správnosti argumentů nad pravdivostní obsah jejich premis. Zatímco moderní formální logika, známá od Leibnize, ponechává stranou otázku pravdivosti premis a zkoumá jen vztahy mezi premisami a důsledky, autoři Logique de Port-Royal v tom viděli závažnou chybu "geometrické metody". Nejzávažnějším nedostatkem "geometricky" postupující logiky spočívá podle autorů v zanedbání pravého řádu přirozenosti, podle něhož nelze vycházet z jakýchkoli vět, nýbrž jedině z takových, které jsou vhodné k tomu, aby fungovaly jako principy.[3] Tyto principy pak vymezili následovně: 1) To, co je obsaženo v jasné a zřetelné ideji nějaké věci, lze o této věci vypovídat jako pravdivé; 2) vše, co poznáváme jasně a zřetelně, obsahuje přinejmenším možnost existence poznávaného; 3-7) různé formulace principu kauzality; 8) to, co je jasné a evidentní, nelze popírat; 9) nekonečno je pro konečného ducha nepochopitelné; 10) princip Boží pravdivosti.[4] Jedná se tedy spíše o zásady z oblasti metafyziky poznání než o logické axiomy. Jedním z nejdůležitějších příspěvků Logiky z Port-Royal spočívá v jasném rozlišení rozsahu (extension) a obsahu (compréhension) pojmů. Rozsahem určitého pojmu potom autoři rozuměli nejen třídu individuí spadajících pod určitý pojem, ale také druhy podřazené pod pojem rodu.[4] Dílo Arnaulda a Nicoleho si získalo velkou popularitu a bylo až do 19. století užíváno jako standardní učebnice tradiční logiky.[5] Tugendhat a Wolf je označují za ukázku druhé, novověké, fáze logiky, která se vyznačuje "převládnutím otázek z oblasti teorie poznání a psychologie".[6] Logikou z Port-Royal se zabýval filosof Louis Marin. Michel Foucault v ní spatřoval základ moderní épistémè.[7]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Reinhold Clausjürgens: Erkenntnis und Sprache in Port-Royal. Rekonstruktion und Geschichte einer Theorie der Repräsentation. Universität Bielefeld, 1984
  • Marc Dominicy: La Naissance de la Grammaire Moderne: Langage, logique et philosophie à Port-Royal. Bruxelles: Mardaga, [1984]. 256 s. Philosophie et Langage. ISBN 2-87009-213-X.
  • Wolfgang Röd: Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. Vyd. 1. Praha: Oikoymenh, 2002. 383 s. Dějiny filosofie; Svazek 8. ISBN 80-7298-039-4, s. 166-169.
  • Ernst Tugendhat a Ursula Wolf: Logicko-sémantická propedeutika. Praha: Petr Rezek, 1997. 237 s. ISBN 80-86027-02-3.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. 1. vyd.. vyd. Praha: Oikoymenh, 2002. 383 s. ISBN 80-7298-039-4. S. 166. 
  2. ↑ RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. 1. vyd.. vyd. Praha: Oikoymenh, 2002. 383 s. ISBN 80-7298-039-4. S. 167. 
  3. ↑ RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. 1. vyd.. vyd. Praha: Oikoymenh, 2002. 383 s. ISBN 80-7298-039-4. S. 168. 
  4. ↑ a b RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. I, Od Francise Bacona po Spinozu. 1. vyd.. vyd. Praha: Oikoymenh, 2002. 383 s. ISBN 80-7298-039-4. S. 169. 
  5. ↑ HUME, David. Dialogy o přirozeném náboženství. 1. vyd.. vyd. Praha: Dybbuk, 2013. 206 s. ISBN 978-80-7438-101-0. S. 50. 
  6. ↑ TUGENDHAT, Ernst. Logisch-semantische Propädeutik. Durchges. Ausg. 1993, [Nachdr.]. Stuttgart: Reclam, 2010. 268 S. Reclams Universal-Bibliothek Nr. 8206. ISBN 978-3-15-008206-5. S. 7.
  7. ↑ FOUCAULT, Michel. Slova a věci. 1. vyd.. vyd. Brno: Computer Press, 2007. 309 s. ISBN 978-80-251-1713-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Logika_z_Port-Royal&oldid=22029987“