Lodní smyčka
Lodní smyčka (také lodní uzel, hovorově loďák, anglicky clove hitch , francouzsky nœud de cabestan ) je typ kotvícího uzlu.[a] Je známa už od starověku. Od pradávna se používá pro rychlý úvaz lodě k přístavnímu molu, odtud pak pochází její název.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Jedná se o jeden z nejdůležitějších uzlů, který najde uplatnění v mnoha oborech. Velmi často se užívá v jachtingu, protože jde, mimo jiné, o nejobvyklejší uzel k vyvazování fendrů (odrazníků),[3] který je bezpečný i na navlněném kotvišti.[4]
V horolezectví se běžně využívá při sebejištění na stanovišti. Snadno se váže jednou rukou a relativně snadno i rozvazuje. Další výhodou je velmi snadná úprava délky i bez rozvazování.[5]
Nedrží na předmětech hranatého průřezu a při bočním tahu. Má tendenci k prokluzování, pokud je zatížen jen jeden pramen kluzkého nebo tenkého lana nebo při střídavém zatěžování či změnách směru zatížení. V těchto případech, zvláště na konci lana, je vhodné doplnění pojistným uzlem, nebo alespoň ponechání (velmi) dlouhého volného konce.
Při zatížení jednoho pramene sníží pevnost lana zhruba o čtvrtinu oproti ohybu v karabině, ale pro smyčky z Kevlaru a Dyneemy více než o polovinu.[6] Pokud je zatížen pramen bližší k zámku karabiny, sníží její nosnost. Podle jednoho z testů došlo k selhání HMS karabiny při 62 % udané pevnosti![7]
Způsoby vázání
[editovat | editovat zdroj]Lodní smyčku lze uvázat třemi rozdílnými způsoby.
- Nejjednodušší je si smyčku nejdříve připravit a poté ji navléknout například na kůl nebo procvaknout do karabiny. Tento způsob nelze použít tam, kde není přístupný konec ovazovaného předmětu. Máme-li obě ruce, vytvoříme oko v každé z nich a přesuneme je přes sebe. Nemáme-li, oka navlékáme či procvakáváme postupně nebo, s trochou cviku, obě oka vytvoříme i v jedné ruce.[8] Máme-li poloviční lodní smyčku, s výhodou dokončíme pouze druhé oko, případně naopak.
- Chceme-li smyčku aplikovat například na kruh či tyč, na jejíž konec nelze dosáhnout, je nutné ji vyvázat. Tento způsob je mírně obtížnější a je nutné mít k dispozici alespoň jeden konec lana.
- Takzvaná nahazovaná verze vyžaduje trochu více cviku, ale je možno ji aplikovat i z určité vzdálenosti. Na volném laně se udělá vlna, která po něm běží a převléknutím přes konec ovazovaného předmětu vytvoří první oko. Druhé oko se provede analogicky. Lze použít například při nahazování na přístavní pachole.
-
Způsob vázání
-
Způsob vázání (2)
-
Způsob zajištění [b]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ČSN 83 2610 definuje typ jako kotevní uzly,[1] ale zde je třeba dát pozor na možnou záměnu se zažitým názvem kotevní uzel, což je specifický druh uzlu.[2]
- ↑ Lépe je ovšem provést alespoň jednoduché očko.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ČSN 83 2610 Uzlování - Terminologie. [s.l.]: Česká agentura pro standardizaci, 2021. S. 12.
- ↑ Kotevní uzel [online]. [cit. 2025-01-02]. Dostupné online.
- ↑ 3 nejdůležitější lodní uzle [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online.
- ↑ Výška fendrů při přistávání [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné online.
- ↑ FRANK, Tomáš; KUBLÁK, Tomáš. Horolezecká abeceda. Praha: Epocha, 2007. ISBN 978-80-87027-35-6. Kapitola 1.2 UZLY V LEZECKÝCH TECHNIKÁCH, s. 42.
- ↑ Knotenfestigkeit bei Schlingen und Reepschnüren (DAV Panorama 4/2007) [online]. [cit. 2024-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (německy)
- ↑ Robert “SP” Parker. Use and Abuse of the Clove Hitch [online]. [cit. 2025-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ ELSTNER, František Alexander. Vázání uzlů. Praha: Městská knihovna v Praze, 2019. Dostupné online. ISBN 978-80-7602-714-5. Kapitola Kluzná oka.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- František Alexander Elstner: Uzly a laso, Naše vojsko, Praha, 2009, 143 stran, ISBN 978-80-206-1076-8
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu lodní smyčka na Wikimedia Commons
- Gord - Stránka o uzlech, uzlování a vše, co k tomu patří