Přeskočit na obsah

Libuše Pamětnická

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Libuše Pamětnická
Narození10. července 1920
Hněvkovice
Úmrtí9. října 1992 (ve věku 72 let)
Humpolec
Povoláníbásnířka a spisovatelka
Manžel(ka)Ladislav Badalec
DětiIvana Haslingerová
RodičeFrantišek Pamětnický
PříbuzníMichal Haslinger (vnuk)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libuše Pamětnická (10. července 1920 Hněvkovice u Humpolce – 9. října 1992 Humpolec) byla česká spisovatelka, básnířka a publicistka.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Komentář: vlastní výzkum?

Dětství a mládí

[editovat | editovat zdroj]

Libuše Pamětnická prožila dětství a mládí u prarodičů v Hněvkovicích u Humpolce. Její otec František Pamětnický (1893–1944) byl povolán v roce 1921 jako kapelník hudby finanční stráže na Podkarpatskou Rus do Mukačeva a Užhorodu,[2] kam s ním odešla i její matka Pavla Pamětnická (1895–1977). Roční dceru zanechali u prarodičů Emílie Mokré (1867–1952) a řídícího učitele Jana Mokrého (1863–1931). Po odchodu Jana Mokrého do důchodu žila Libuše Pamětnická nadále v jeho domě čp. 100 v Hněvkovicích.

Otec František Pamětnický za účast v odboji uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl 9. listopadu 1944 popraven.[2] Matka zůstala s jejími dvěma sestrami Vlastou a Eliškou v Praze. Libuše Pamětnická studovala na učitelském ústavu v Žatci, po Mnichovské dohodě dokončila studium maturitou v Praze v roce 1940.[3] Po studiu pražského učitelského ústavu nastoupila místo ve škole Na zelené lišce v Praze 4. Období druhé světové války prožívala v Praze Nuslích u tety Boženy Mokré (1890–1984). Kromě pedagogické činnosti publikovala řadu fejetonů v Pražském ilustrovaném zpravodaji, kde v roce 1941 vyšla její povídka Holčička pod jabloní[4] a v roce 1943 její román Vysoká mříž.[5] V září 1944 vydalo nakladatelství Šprongl její Pohádky měsíčních večerů.[6] Kniha je uložena v Památníku národního písemnictví.

Rodinný život

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1944 se Libuše Pamětnická provdala za profesora matematiky Ladislava Badalce a 21. srpna 1946 se jim narodila dcera Ivana. Po rozvodu si ponechala Libuše Badalcová jméno za svobodna – Pamětnická a dceři Ivaně ho dala též. Vrátila se i s dcerou ke své babičce do Hněvkovic. Po její smrti se vrátila učit zpět do Prahy. Dceru Ivanu ponechala u tety Boženy Mokré v Hněvkovicích.

V šedesátých letech dvacátého století se Libuše Pamětnická po návratu do rodného domu v Hněvkovicích kromě pedagogické činnosti věnovala psaní básní a článků do místních novin: Jihočeské pravdy, jihlavské Jiskry, pelhřimovského Nástupu, Hlasu 91, Hlasu Vysočiny, Nového týdeníku z Českomoravské vysočiny. Přispívala téměř pravidelně do Humpoleckého zpravodaje Zálesí. Jako vlastivědná badatelka se věnovala sběru lokálních pověstí, studiu života a díla skladatele Vítězslava Nováka a zpracování materiálů o mykologovi Janu Bezděkovi.[3]

Literární tvorba

[editovat | editovat zdroj]
Libuše Pamětnická, portrét studentky

Velkou část své literální činnosti věnovala Libuše Pamětnická rodnému kraji pod zříceninou hradu Orlíku, kterému se pro nádherné lesy v okolí řeky Želivky říká odedávna Zálesí. Město Humpolec dlouhodobě vydává časopis nesoucí jeho jméno Zálesí. V roce 2024 vychází jeho 61. ročník.[7][zdroj?] V osmdesátých a devadesátých letech 20. století vydal Městský úřad v Humpolci jako poděkování za to, kolik veršů věnovala ve své literární tvorbě rodnému kraji a městu samému, pět jejích básnických sbírek s ilustracemi od dcery Ivany Haslingerové: Rytmy kraje (1983),[8] Milování (1986),[9] Recitace k poslednímu rozloučení (1991),[10] Planutí a zhasínání (1991)[11] a Kalendář srdce (1992).[12]

Přestože svůj první článek otiskla Libuše Pamětnická již v devatenácti letech v roce 1939 v pelhřimovském Týdeníku z Českomoravské vysočiny, kde v roce 1940 také publikovala svůj první román na pokračování Břízy ve větru,[13] do povědomí čtenářů se zapsala především svojí poslední knihou pohádek Strašidla ze Zálesí.[14] V den své náhlé smrti stačila zadat do nakladatelství U Jakuba v Pelhřimově prvních 21 pohádek, které vyšly s ilustracemi Ivany Haslingerové v roce 1992 pod názvem Strašidla ze Zálesí v nákladu 3000 kusů.[15] Dalších 25 pohádek bylo nalezeno v její pozůstalosti. V červenci 2017 vyšlo v nákladu 2000 kusů všech 46 pohádek jako 644. publikace Strašidla ze Zálesí pražského nakladatelství Práh.[14] Podle názoru odpovědného redaktora knihy doc. Ing. Jiřího Pancíře, CSc. mají pohádky velmi dobrou literární úroveň. „Přál bych si, aby kniha čtenářům přinesla tolik potřebný klid v této tak hektické době 21. století. Aby se přenesli při jejím čtení do doby, kdy lesy byly plné hejkadel a bludiček, kdy v každém rybníku sídlil hastrman a na jeho hladině tančily zelenooké rusalky,“ uvádí v editační poznámce ke knize.

Díky tomu, že pohádky zachycují kromě strašidel i život lidí na přelomu 19. a 20. století ve vesnicích na Humpolecku, byly zařazeny mezi povinnou četbu ve škole v Humpolci.[16] K nedožitým devadesátým narozeninám autorky uspořádala Základní umělecká škola G. Mahlera v Humpolci pod vedením profesorky Evy Moravcové výstavu jejích soch a modelů na realizaci parku s jejím pomníkem před budovou hněvkovské školy, v níž prožila rané dětství. V místní knihovně v Hněvkovicích je umístěna stálá výstava těchto dětských návrhů.[17]

Encyklopedie o Libuši Pamětnické

[editovat | editovat zdroj]

Biogramy Libuše Pamětnické jsou uvedeny v Československé biografickém slovníku 20. století I[18] a Českém biografickém slovníku 20. století, díl II.[19] Encyklopedista Josef Tomeš ke stému výročí narození zveřejnil 10. července 2020 v Lidových novinách článek Básnířka Vysočiny.[20] Ve slovníku jihočeských autorů Chvály jižních Čech z roku 1976 je uvedeno že kromě lyrických veršů věnovaných rodnému kraji a rozhlasových her a fejetonů publikovala dívčí poezii Malá princezna, sbírku pohádek Pohádky měsíčních večerů a román Vysoká mříž. Časopis VÝBĚR z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích zveřejnil k životnímu jubileu Libuše Pamětnické její medailon v rubrice Zasloužilé osobnosti.[21] V souborné knize jihočeských autorů Chvály jižních Čech je uvedena Libuše Pamětnická na str. 239 a 253.[22]

Posmrtná připomínka

[editovat | editovat zdroj]
Hrob spisovatelky Libuše Pamětnické

V pozůstalosti Libuše Pamětnické bylo nalezeno sedm dosud nevydaných básnických sbírek Stříbrný chlad, Stopy a paměť míst, Reflexe, Torzo snů, Když sněží na srdce, Za okny svítí zlatý měsíc a Vyznání. Kulturní komise ČR[23] u příležitosti oslav 30 let své existence v roce 2024 zařadila mezi doporučované projekty přebudování rodného domu spisovatelky na Dům strašidel ze Zálesí (v roce 2024 finančně nezajištěno).[24]

Politická a náboženská příslušnost

[editovat | editovat zdroj]

Libuše Pamětnická byla katolického vyznání a je pohřbena v rodinném hrobě v Jiřicích u Humpolce.[zdroj?] Nebyla politicky angažovaná, i když se v médiích věnovala i této problematice. Vítala například velice vznik OF v Humpolci a změnu režimu z komunistické diktatury ke svobodě.[zdroj?]

Díla

[editovat | editovat zdroj]

Časopisové vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Břízy ve větru, pelhřimovský týdeník z českomoravské vysočiny
  • Vysoká mříž, pražský ilustrovaný zpravodaj

Knižní vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Malá princezna
  • Pohádky měsíčních večerů
  • Rytmy kraje
  • Milování
  • Recitace k poslednímu rozloučení
  • Planutí a zhasínání
  • Kalendář srdce
  • Strašidla ze Zálesí, první vydání ISBN 80-900885-1-1, druhé vydání ISBN 978-80-7252-691-8

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Smrt a vodník, ilustrace k pohádce „Pole při měsíčku“ v knize Strašidla ze Zálesí
    Smrt a vodník, ilustrace k pohádce „Pole při měsíčku“ v knize Strašidla ze Zálesí
  • Čert a pes, ilustrace k pohádce „Cikánka od Jambora“ v knize pohádek Libuše Pamětnické Strašidla ze Zálesí
    Čert a pes, ilustrace k pohádce „Cikánka od Jambora“ v knize pohádek Libuše Pamětnické Strašidla ze Zálesí
  • Vodník Camprlík, ilustrace k pohádce
    Vodník Camprlík, ilustrace k pohádce

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HOZLÁROVÁ, Dana. Zprávy z Hněvkovic: Jubileum Libuše Pamětnické. Radniční listy Humpolec. 2020-01-17, roč. 2020, s. 12. Dostupné online. 
  2. ↑ a b TOMEŠ, Josef. Hudebník F. Pamětnický. Hlas revoluce. 1971-12-04, roč. 1971. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BÍLEK, Josef. Za Libuši Pamětnickou. Muzejní a vlastivědná práce. 1993, roč. 31, čís. 2, s. 111. Dostupné online. ISSN 0027-5255. 
  4. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Holčička pod jabloní. Pražský ilustrovaný zpravodaj. 1941-07-31, roč. 1941, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Vysoká mříž. Pražský ilustrovaný zpravodaj. 1943, roč. 1943, s. román na pokračování. Dostupné online. 
  6. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Pohádky měsíčních večerů. I. vyd. Pelhřimov: Šprongl, 1944. 91 s. 
  7. ↑ MAREŠOVÁ, Vendula. Léto 2024 Humpolec. Zálesí, čtvrtletník. 20240401, roč. 61, s. https://infohumpolec.cz/infocentrum/zalesi-ctvrtletni-magazin/zalesi.html. 
  8. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Rytmy kraje. 1. vyd. Humpolec: Městský úřad v Humpolci, 1983. 39 s. 
  9. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Milování. 1. vyd. Humpolec: Městský úřad, 1986. 27 s. 
  10. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Recitace k poslednímu rozloučení. 1. vyd. Humpolec: Městský úřad, 1991. 54 s. 
  11. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Planutí a zhasínání. Humpolec: Městský úřad, 1991. 
  12. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Kalendář srdce. Humpolec: Městský úřad, 1992. 30 s. 
  13. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Břízy ve větru. Týdeník z Českomoravské vysočiny. 1940, roč. 1939. Dostupné online. 
  14. ↑ a b PAMĚTNICKÁ, Libuše. Strašidla ze Zálesí. 2. vyd. Praha: nakladatelství Práh, 2017. 218 s. ISBN 978-80-7252-691-8. 
  15. ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Strašidla ze Zálesí, s podtiulem Pověsti z Českomoravské vysočiny - 1.díl. 1. vyd. Pelhřimov: Nakladatelství U Jakuba, 1992. 91 s. ISBN 80-900885-1-1. 
  16. ↑ HASLINGEROVÁ, Ivana. Strašidla ze Zálesí byla uvedena do života. Kulturně-hospodářská revue FRAGMENTY (www.fragmenty.cz). 11.10.2017, roč. 23. Dostupné online. 
  17. ↑ PANCÍŘ, Jiří. Libuše Pamětnická - stále živá básnířka Vysočiny. Kulturně-hospodářská revue Fragmenty (www.fragmenty.cz). 11. května 2024, roč. 30. Dostupné online. 
  18. ↑ TOMEŠ, Josef; LÉBLOVÁ, Alena. Československý biografický slovník. Praha: Academia, 1992. 
  19. ↑ TOMEŠ, Josef. Český biografický slovník 20. století, díl II. Praha: Paseka, 1999. S. 514-515. 
  20. ↑ TOMEŠ, Josef. Básnířka Vysočiny. Lidové noviny. 2020-07-10, s. 11. 
  21. ↑ ČAPEK, František Josef. K životnímu jubileu spisovatelky L. Pamětnické. VÝBĚR z prací členů Historického klubu při Jihočeském Muzeu v Českých Budějovicích. 1985-02-22, s. 148-150. 
  22. ↑ CÍFKA, Stanislav; POKORNÝ, Luděk. Chvály jižních Čech. České Budějovice: Růže, 1976. 257 s. S. 239 a 253. 
  23. ↑ Kulturní komise ČR, z.s. IČO: 60456582
  24. ↑ SAUDEK, David. Projekty Kulturní komise České republiky, z.s. ke 30 letům její činnosti. Kulturně hospodářská revue Fragmenty (www.fragmenty.cz). 2023-12-11, roč. 29. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Libuše_Pamětnická&oldid=24363360“