Let ČSA 523
| Let ČSA 523 | |
|---|---|
 Letoun Iljušin Il-18 (letadlo stejného typu se zřítilo v Kanadě) | |
| Nehoda | |
| Datum | 5. září 1967 |
| Čas | 01:40:30 (05:10:30 UTC) |
| Charakteristika | CFIT |
| Fáze letu | počáteční stoupání (po mezipřistání) |
| Hlavní příčina | neznámá |
| Místo | Gander |
| Let | ČSA 523 |
| Počátek letu |  Praha, letiště Ruzyně |
| Mezipřistání |  Shannon |
| Druhé mezipřistání |  Gander |
| Cíl letu |  Havana |
| Letoun | |
| Model |  Iljušin Il-18 |
| Dopravce | Československé státní aerolinie |
| Registrace | OK-WAI |
| Stáří | 4 měsíce |
| Následky | |
| Na palubě osob | 69 |
| Cestující | 61 |
| Posádka | 8 |
| Mrtvých | 33 (+ 4) |
| Letoun | shořel |
Let ČSA 523 se dne 5. září 1967 na lince Praha – Shannon (Irsko) – Gander (Kanada) – Havana zřítil krátce po startu z mezipřistání v Ganderu. Na lince tehdy letěl stroj Iljušin Il-18 výrobní číslo 187009705,[1] který byl vyrobený v dubnu téhož roku a v květnu jej Československé státní aerolinie uvedly pod imatrikulační značkou OK-WAI do provozu. Před odletem z Prahy měl nalétáno 766 hodin. Příčina nehody však nikdy nebyla jednoznačně stanovena.[2]
Průběh letu
[editovat | editovat zdroj]Z pražského ruzyňského letiště startoval stroj v pondělí 4. září 1967 v 16.49 hodin.[1] Na palubě se v té době nacházelo 60 cestujících a osm členů posádky. Po mezipřistání v irském Shannonu, kde mechanici do letounu doplnili palivo, odletěl stroj do kanadského Ganderu, na jehož letišti přistál přibližně o půlnoci ze 4. na 5. září místního času. Do letadla mechanici opětovně natankovali další palivo a vyměnila se i posádka. Nově nastoupivší odpočívala dva dny na zdejším letišti a velel jí zkušený kapitán, který zdejší podmínky znal.[2]
Nehoda
[editovat | editovat zdroj]Po hodině a půl po přistání mohlo letadlo z dráhy RWY14 ganderského letiště odstartovat. V 1:40 místního času sdělil radista z paluby letounu řídicí věži, že vzlétli. Počasí bylo příznivé, základna oblačnosti oblačnosti 800 m, zataženo, dohlednost 24 km, teplota 9,5 °C, vítr 110°, 13 km/h. Byla tmavá noc a na VPD nebyla rozsvícena přibližovací světelná řada za koncem dráhy. Bez jakýchkoli viditelných orientačních bodů tedy musela posádka ihned přejít na let podle přístrojů. Letadlo stoupalo jen zvolna, po cca 14 s posádka zatáhla podvozky, po 24 s byly kompletně zataženy i vztlakové klapky. V té době dosáhl stroj maximální výšky asi 40 m a následoval přechod do klesání.[3]
Po 30 sekundách letu se stroj stroj střetl s terénem (v rychlosti 363 km/h a pod úhlem asi 6°) ve vzdálenosti přibližně 1200 metrů od konce vzletové dráhy. Před nárazem ještě zachytil pravým křídlem o kotvící lana stožáru. Letoun se pak rozlomil na několik částí a po nárazu do tělesa železniční trati začal hořet.[2]
Přímo při nehodě zemřelo 33 osob a další čtyři posléze v nemocnicích v Ganderu, Halifaxu a Montréalu.[2] Neštěstí tak přežilo 32 lidí, tedy téměř polovina osob na palubě.[1] Na záchraně účastníků nehody se podíleli vedle policie, armády a zaměstnanců letiště také místní obyvatelé, kteří například dobrovolně darovali krev. Před odletem pozůstatků obětí nehody se navíc smutečního obřadu s ostatky zemřelých účastnilo asi tisíc obyvatel Ganderu.[2]
Vyšetřování
[editovat | editovat zdroj]Na vyšetřování se standardně podílela i československá strana, působil zde mimo jiné i legendární František Fajtl, za sovětskou stranu mj. zástupce generálního konstruktéra Iljušina, šéfkonstruktér Il-18, Genrich Vasiljevič Novožilov. Přesto, že byly zjištěny ještě další okolnosti (např. přetížení 119 kg), k objasnění nehody to nepostačovalo. Letadlo by mělo po zasunutí klapek dostatečnou rychlost, tak malé přetížení nehrálo roli, i motory stažené na stoupací režim vytvářely dostatečný tah, reakce některých přístrojů (umělý horizont, výškoměry) mohla sice být mírně zpožděná, ale ani to nestačilo k vysvětlení. Kromě uvedených příčin se tedy spekuluje i o ztrátě prostorové orientace, poruše výškovky apod., nic z toho se ale prokázat nepodařilo.[4]
Darování pavilonu
[editovat | editovat zdroj]V Montréalu tou dobou probíhala světová výstava. Československo na ni mělo svoji prezentaci především ve svém pavilonu. Zástupci města Gander o pavilon projevili zájem a chtěli ho po ukončení výstavy získat. Jejich nabídku však Československo odmítlo. Po letecké nehodě však došlo ke změně názoru představitelů evropské země a s přesunem jako formou poděkování za angažovanost obyvatel Ganderu nakonec souhlasili. Objekt stojí v Grand Falls-Windsor,[p 1] jenž také patří do působiště kulturní instituce v Ganderu. Zde byl objekt rozdělen na dvě části, ve kterých sídlí zdejší divadlo, knihovna a galerie.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Na mapě 48°56′17″ s. š., 55°39′44″ z. d..
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c KELLER, Ladislav; KOLOUCH, Václav. Nehody dopravních letadel v Československu. 1. vyd. Díl 3 (1961–1992: pístová a turbovrtulová letadla). Cheb: Svět křídel, 2011. 383 s. ISBN 978-80-86808-89-5. Kapitola 5. 9. 1967, Iljušin IL-18, OK-WAI, Gander – Kanada, s. 245.
- ↑ a b c d e f ŠÍROVÁ, Tereza. Seriál: Letadlo ČSA havarovalo půl minuty po vzletu. Dodnes se neví proč. iDNES.cz [online]. 2012-09-26 [cit. 2017-04-09]. Dostupné online.
- ↑ https://aviation-safety.net/database/record.php?id=19670905-0
- ↑ https://technet.idnes.cz/letadlo-csa-havarie-zari-1967-ddd-/tec_technika.aspx?c=A120925_120009_tec_technika_sit
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KELLER, Ladislav; KOLOUCH, Václav. Nehody dopravních letadel v Československu. 1. vyd. Díl 3 (1961–1992: pístová a turbovrtulová letadla). Cheb: Svět křídel, 2011. 383 s. ISBN 978-80-86808-89-5. Kapitola 5. 9. 1967, Iljušin IL-18, OK-WAI, Gander – Kanada.