Přeskočit na obsah

Lesníček žlutoprsý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxLesníček žlutoprsý
alternativní popis obrázku chybí
Lesníček žlutoprsý, Port Aransas, Nueces, Texas
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďIcteriidae
Baird, 1858
Rodlesníček (Icteria)
Vieillot, 1807
Binomické jméno
Icteria virens
(Linné, 1758)
Rozšíření lesníčka žlutoprsého      Hnízdní oblast      Migrace      Zimoviště
Rozšíření lesníčka žlutoprsého
     Hnízdní oblast
     Migrace
     Zimoviště
Rozšíření lesníčka žlutoprsého
     Hnízdní oblast
     Migrace
     Zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lesníček žlutoprsý (Icteria virens) je americký zpěvný pták, jediný zástupce čeledi Icteriidae.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Lesníčka žlutoprsého vědecky popsal Carl Linné roku 1758 pod binomickým jménem Turdus virens.[2] Systematické zařazení tohoto druhu bylo dlouhodobě problematické. Sibleyho a Ahlquistovy průkopnické práce založené na DNA–DNA hybridizaci jej určily jakožto zástupce čeledi lesňáčkovití (Parulidae), nicméně morfologické i etologické charakteristiky tomuto systému příliš nenasvědčovaly. Novější molekulárně-fylogenetické studie nasvědčují blízkou příbuznost s vlhovcovitými (Icteridae), kvůli nejistým příbuzenským vztahům je však lesníček žlutoprsý k červenci 2024 veden coby jediný druh samostatné čeledi Icteridae.[3][4] Studie Oliveros & kol. z roku 2019 zastává příbuznost lesníčka žlutoprsého s ostatními zástupci čeledi Icteridae a tento klad pak považuje za sesterský vůči čeledi Parulidae.[5]

Rozlišovány jsou dva poddruhy lesníčka žlutoprsého, I. v. auricollis (= I. v. longicauda a I. v. tropicalis) a I. v. virens (= I. v. danotia).[4][6]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Lesníček žlutoprsý se vyskytuje na rozsáhlém území Severní a Střední Ameriky. V rámci poddruhů se rozšířil následovně:[6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Lesníček žlutoprsý je relativně velký pěvec se statným zobákem a dlouhým ocasem, celková velikost těla činí asi 19 cm a jeho hmotnost pak 20,2–33,8 g.[6] Samci mají o něco větší rozpětí křídel než samice, ale na druhou stranu bývají v průměru o něco lehčí.[7] Samci v období hnízdění mají svrchní partie tmavě olivové se šedavým žíháním, zatímco spodní partie jsou žluté až oranžové, níže přecházející do bílé. Hlava vyniká bílými proužky okolo očí, šedým příuším a černou uzdičkou. Zobák má výraznou černou barvu. Po zbytek roku je zbarvení samců spíše matnější a zobák hnědý. Samice se samcům vesměs podobají, ale bývají fádnější, zvláště na hlavě. Nedospělí jedinci mj. postrádají nápadné zbarvení spodku těla.[6]

Peří na spodní části těla dle studie z roku 2004 neodráží pouze žlutou složku viditelného světla, ale i ultrafialové záření. Mezi samci a samicemi se v tomto ohledu objevuje výraznější pohlavní dimorfismus než dovede postřehnout lidské oko.[8]

Ekologie a chování[editovat | editovat zdroj]

Lesníček s potravou

Lesníček žlutoprsý hnízdí především v různých typech hustých křovinatých otevřených stanovišť. Tito ptáci žijí relativně skrytě a častěji lze slyšet spíše jejich výrazné hlasové projevy než spatřit je samotné.[3] Vokální projevy lesníčků bývají dosti rozmanité, tito ptáci jsou mj. zdatní imitátoři schopní napodobovat jiné druhy ptáků, a dokonce i různé typy zvuků produkovaných lidskou činností. Aktivní jsou v tomto ohledu zejména během období rozmnožování, kdy si samci vymezují hnízdní území a zjednávají dominanci vzájemným zpěvem, jenž slouží také k přivábení partnerek. Lesníčci hnízdí jednou ročně, a sice od května do července.[7]

Lesníčci vytvářejí monogamní svazky, nikoli však striktně. Šálkovitá hnízda z rostlinných materiálů buduje výhradně samice, která rovněž sama zodpovídá za inkubaci vajec. Hnízda bývají umístěna v křoviscích blízko podrostu. Snůška činí 3 až 5 vajec a inkubační doba trvá 10 až 12 dnů.[3] Lesníček žlutoprsý se stává častou obětí hnízdních parazitů, zejména vlhovce hnědohlavého (Molothrus ater), ale i vlhovce bronzového (Molothrus aeneus) a zjištěn byl i parazitismus ze strany kukačky černozobé (Coccyzus erythropthalmus).[6]

Jídelníček tvoří především různé druhy bezobratlých živočichů, především na podzim se lesníčci krmí i plody. Potravu shánějí v přízemní vegetaci či na zemi a při konzumaci si ji přidržují nohama.[6]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje lesníčka žlutoprsého za málo dotčený druh. Celková velikost populace činí dle odhadů z roku 2019 asi 17 milionů kusů, populační trend je mírně klesající.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Icteria virens (lesníček žlutoprsý) - Avibase. avibase.bsc-eoc.org [online]. [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. 
  3. a b c BILLERMAN, Shawn M. Yellow-breasted Chat (Icteriidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-07-04]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.icteri2.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  4. a b Caribbean “tanagers”, Wrenthrush, Yellow-breasted Chat. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. 
  5. OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-07-04]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky) 
  6. a b c d e f DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Weavers to New World Warblers. Barcelona: Lynx Editions, 2010. (Handbook of the Birds of the World; sv. 15). ISBN 978-84-96553-68-2. S. 798–799. (anglicky) 
  7. a b BROWN, Darius. Icteria virens (yellow-breasted chat). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2024-07-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. MAYS JR., Herman L.; MCGRAW, Kevin J.; RITCHISON, Gary. Sexual dichromatism in the yellow‐breasted chat Icteria virens : spectrophotometric analysis and biochemical basis. Journal of Avian Biology. 2004-03, roč. 35, čís. 2, s. 125–134. Dostupné online [cit. 2024-07-04]. ISSN 0908-8857. DOI 10.1111/j.0908-8857.2004.03101.x. (anglicky) 
  9. BirdLife International. 2021. Icteria virens. The IUCN Red List of Threatened Species 2021: e.T22722057A138772425. https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2021-3.RLTS.T22722057A138772425.en. Accessed on 04 July 2024.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]