Lejsčíkovití
 Lejsčíkovití | |
|---|---|
 Lejsčík ohnivý (Petroica phoenicea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | lejsčíkovití (Petroicidae) Mathews, 1920 |
 Rozšíření lejsčíkovitých (červeně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lejsčíkovití (Petroicidae) jsou čeleď zpěvných ptáků. Jde o malé hmyzožravé pěvce, kteří obsadili řadu biotopů Australasie. Bývají pohlavně dimorfní a ozývají se líbivým zpěvem.[1]
Systematika a fylogeneze[editovat | editovat zdroj]
Za popisnou autoritu čeledi lejsčíkovitých (Petroicidae) je pokládán australský přírodovědec Gregory Mathews (1920).[2][1][3] Mladším synonymem pro tuto čeleď je Eopsaltriidae. V tradičním systému lejsčíkovití vystupovali spíše v rámci sběrné skupiny lejskovitých (Muscicapidae), přičemž někteří větší zástupci mohli být ve starších systémech separátně vedeni i mezi pištcovitými (Pachycephalidae) nebo ťuhýkovitými (Laniidae). Zvažovanou příbuznost lejskovitých a lejsčíkovitých vyloučily již průkopnické studie založené na DNA–DNA hybridizaci, přičemž v monografii Sibley a Monroe (1990) vystupuje čeleď Eopsaltriidae jakožto součást korvidního kladu zpěvných ptáků.[4][5]
Pozdější molekulárně-fylogenetické studie lejsčíkovité určily jakožto jednu z bazálních linií zpěvných passeridních, oproti lejsčíkovitým rozšířených zejména na severní polokouli. Konkrétní příbuzenské vztahy však zůstávají rozporuplné.[6][7] Některé genetické analýzy pokládají lejsčíkovité za sesterské vůči kladu tvořenému rody Eupetes, Picathartes a Chaetops – tento klad je pozoruhodný skutečností, že všechny uvedené rody jsou reliktní a zahrnují vzhledem nepodobné druhy s výrazně oddělenými areály výskytu.[8][9]
Podrobnou vnitřní systematiku lejsčíkovitých přinesla studie Christidis & kol. (2011), včetně odhalení některých rodů jako parafyletických (Eopsaltria, Microeca, Poecilodryas, Peneothello).[7] Následující seznam rodů vychází z IOC World Bird List, v14.1 a je doplněn o podčeledi na základě výše uvedené studie (byť ty mohou být někdy dílem „poníženy“ na úroveň tribů[10]):[11]
- podčeleď Eopsaltriinae
- Tregellasia Mathews, 1912
- Quoyornis Mathews, 1912
- Eopsaltria Swainson, 1832
- Gennaeodryas Mathews, 1920
- Melanodryas Gould, 1865
- Peneothello Mathews, 1920
- Poecilodryas Gould, 1865
- Plesiodryas Mathews, 1920
- Heteromyias Sharpe, 1879
- podčeleď Drymodinae
- Drymodes Gould, 1841
- podčeleď Microecinae
- Microeca Gould, 1841
- Monachella Salvadori, 1874
- Cryptomicroeca Christidis, Irestedt, Rowe, Boles & Norman, 2012
- Kempiella Mathews, 1913
- Devioeca Mathews, 1925
- podčeleď Petroicinae
- Eugerygone Finsch, 1901
- Petroica Swainson, 1829
- podčeleď Pachycephalopsinae
- Pachycephalopsis Salvadori, 1879
- podčeleď Amalocichlinae
- Amalocichla De Vis, 1892
Centrem diverzity lejsčíkovitých je Austrálie a Nová Guinea, několik druhů se rozšířilo až na Nový Zéland, Novou Kaledonii, Tanimbarské ostrovy, Norfolk, Vanuatu, Šalomounovy ostrovy, Fidži a Samou. Při diverzifikaci v Austrálii a na Nové Guineji hrály zásadní roli vikariantní speciace. K rozptýlení na okolní ostrovy došlo pouze několikrát, přičemž tyto ostrovní druhy sdílejí lejskům podobný tělní plán („flycatcher“ body form), jenž tak může představovat specifickou preadaptaci pro transoceánské migrace.[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Family PETROICIDAE Mathews, 1920. biodiversity.org.au [online]. [cit. 2024-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Petroicidae Mathews, 1920. www.gbif.org [online]. [cit. 2024-06-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MATHEWS, G. M. Birds of Australia. London: Witherby & Co.
- ↑ DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Picathartes to Tits and Chickadees. Barcelona: Lynx Editions, 2007. (Handbook of the Birds of the World; sv. 12). ISBN 84-96553-42-6. Kapitola Family PETROICIDAE (AUSTRALASIAN ROBINS). (anglicky)
- ↑ SIBLEY, C. G.; MONROE, B. L. Distribution and Taxonomy of Birds of the World. New Haven: Yale University Press, 1990. Dostupné online.
- ↑ WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 402–403. (anglicky)
- ↑ a b c CHRISTIDIS, Les; IRESTEDT, Martin; ROWE, Dianne. Mitochondrial and nuclear DNA phylogenies reveal a complex evolutionary history in the Australasian robins (Passeriformes: Petroicidae). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2011-12-01, roč. 61, čís. 3, s. 726–738. Dostupné online [cit. 2024-06-25]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2011.08.014.
- ↑ JØNSSON, Knud A; FJELDSÅ, Jon; ERICSON, Per G.P. Systematic placement of an enigmatic Southeast Asian taxon Eupetes macrocerus and implications for the biogeography of a main songbird radiation, the Passerida. Biology Letters. 2007-06-22, roč. 3, čís. 3, s. 323–326. Dostupné online [cit. 2024-06-25]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2007.0054. PMID 17347105. (anglicky)
- ↑ OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-06-25]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky)
- ↑ TiF Checklist: BASAL PASSERIDA. jboyd.net [online]. [cit. 2024-06-25]. Dostupné online.
- ↑ Australasian robins, rockfowl, rockjumpers, Rail-babbler. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List, v14.1 [cit. 2024-06-25]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu lejsčíkovití na Wikimedia Commons 
Taxon Petroicidae ve Wikidruzích
