Lazika

Lazika ←  1. stol. př. n. l.–7. stol.  →
Geografie Mapa Laziky v 5. až 6. století
Hlavní město	Kutaisi, Archeopolis
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Lazové, Řekové etc.
Jazyky	lazština, řečtina etc.
Náboženství	různorodé, později křesťanství
Státní útvar
Státní zřízení	monarchie
Vznik	rozpad Kolchidy na několik států způsobený agresivní politikou vládců Pontu a následnou římskou odvetou.
Zánik	po úspěné obraně proti Arabům sjednocení s Abcházií
Státní útvary a území
Předcházející Kolchida Následující Abchazské království

Království Lazika (gruzínsky ლაზიკის სამეფო, lazikis samepo; řecky Λαζική, Laziké; lazsky: ლაზიკა, Laziǩa, persky لازستان, Lazistán; arménsky Եգեր, Jeger), známé také jako království Egrisi (gruzínsky ეგრისის სამეფო, egrisis samepo) bylo starověkým gruzínským státním útvarem, jenž se rozkládal v západní části dnešní Gruzie. Existovalo v období mezi 1. století př. n. l. a 7. století n. l., nezávislé však bylo až od 3. století.

Charakteristika

Lazika bylo království malého kavkazského národa Lazů a zahrnovalo celé území bývalého království Kolchida. Dá se proto označit za jeho nástupnický stát. Během své existence ovládla Lazika i sousední Abcházii. Přesto však nebyla Lazika zcela nezávislá; její králové byli povětšinou vazaly Římské říše, později Byzance. Lazika byl název, jenž se ujal a který Lazové uznávali, neboť byli dominantním národem v království. Gruzínci však upřednostňují název Egrisi.

Hlavním městem bylo patrně Kutaisi spolu s městem pod pevností Archeopolis. Mezi další důležitá města patřilo přístavní města Fasis, Apsaros, Petra a Batis.

Historie

Území Kolchidy, resp. Laziky v době římské okupace v letech 74 - 66 př. n. l.

Lazika vznikla v bouřlivém období 1. století př. n. l., když pobřeží Kolchidy okupovala římská vojska pod velením Pompeia. Celé území včetně sousedního Pontu bylo následkem jeho kampaně z let 74 až 66 př. n. l. anektováno k Římské říši. Římané opevnili kolchidské přístavy a vnitrozemská města Archeopolis a Kutaisi. Dále se Kolchida přestala nazývat pořečtěně Kolchidou a ujal se nový název Lazika resp. Egrisi. Anicetus Pontský pak o století později v roce 69 vedl neúspěšné protiřímské povstání. Po jeho potlačení začaly horské národy z Velkého Kavkazu (zejména Svanové a Heniočiové) provádět pravidelné loupeživé nájezdy do pobřežních provincií a oslabovaly zde římskou moc. Později území západní Gruzie získala rozsáhlou autonomii a nezávislost na Konstantinopoli a zdejší obyvatelé byli vůči Římské říši pouze povinni tributem. Mnoho součástí bývalé Kolchidy však utvořilo vlastní státy dle kmenové příslušnosti, včetně Laziky podle národa Lazů, a to se omezilo pouze na část území dnešní Mingrelie a západní Imeretie.

Lazika ve 3. století

Ve 3. století se Lazika stabilizovala a začala ke svému území postupně připojovat okolní země, jež kdysi patřily Kolchidě. Lazové se stali v západní Gruzii dominantním národem a své sousedy si rychle podmaňovali. Do této doby bylo toto království formálně vazalem Římské říše, avšak nyní již bylo zcela nezávislé a od Říma se odtrhlo. Počátkem 4. století byla v Lazice zřízena první křesťanská eparchie, podřízena biskupství v abchazském historickém městě Picunda, tehdy známém jako Bičvinda. V roce 319 pak byla tato víra uzákoněna jako jedno ze státních náboženství. Prvním křesťanským králem Laziky se stal Gubazes I. a za jeho vlády se křesťanství stalo také hlavním náboženstvím. Později se vládci, šlechta i ostatní věřící odklonili od řecké ke gruzínské ortodoxní církvi a gruzínština se stala místo řečtiny druhým úředním jazykem země, který byl pro Lazy mnohem srozumitelnější.

V 6. století byla Lazika společně s celým územím dnešní Gruzie předmětem dobývání sasánovskými Peršany, avšak Lazové se díky vydatné pomoci byzantských vojsk dokázali ubránit v tzv. lazské válce, na rozdíl od východního souseda Kavkazská Ibérie. Ten se musel perské nadvládě zcela poddat. Správa území však přešla po roce 570 přímo pod Byzanc a celé království se stalo na téměř sto let její součást s jednou přestávkou, když se území na krátko stalo vazalem Persie. Od roku 660 však byla Lazika opět nezávislá, ale pouze na 31 let, neboť z jihovýchodu do oblasti pronikali Arabové, kterým se Lazové museli podvolit.

V 8. století království Lazika přestává existovat a v roce 767 se připojilo k rozpínajícímu se království Abcházie.

Seznam lazských králů

Zde jsou uvedeni všichni známí vládci Laziky:

1. Agros (počátek 2. století)
2. Malaz (130 - ?)
3. ??
4. Mirdat (cca 360 - 380)
5. Baraz-Bakur (cca 380 - 395)
6. Součástí Kavkazské Ibérie (cca 395 - 450)
7. ??
8. Gubazes I. Lazický, (cca 456 – 466) - první historicky doložený král Laziky
9. Damnazes, (? – 521 nebo 522)
10. Cathius I. Lazický (521 nebo 522 – 527 nebo 528) - historicky doložený
11. Opsites, (? - cca 541) - historicky doložený, přesná doba vlády je neznámá
12. Gubazes II. Lazický (cca 541 – 555)
13. Cathius II. Lazický (556 – ?)
14. Vládu převzala Byzanc (570 - cca 660)
15. Barnuk I. (660 - cca 670)
16. Grigor (670 - 675)
17. Barnuk II. (675 - 691)
18. Vládu převzala Byzanc (691 - 697)
19. Vládu převzal Arabský chalífát (697 - 767)
20. Lazika sjednocena s Abcházií (od 767)

Odkazy

Literatura

• W.E.D. Allen, A history of the Georgian people, 2. vydání, 1971, s. 276. ISBN 0389040304.
• David Braund, Georgia in Antiquity: A History of Colchis and Transcaucasian Iberia, 550 BC-AD 562, Oxford University Press, USA, 1994, s. 384, ISBN 0198144733
• E. Glenn Hinson, The Church Triumphant: A History of Christianity Up to 1300, Mercer Univ Press, 1995, ISBN 0865544360

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lazika na Wikimedia Commons
• Западная Грузия — Эгриси (Лазика) в IV—V веках