Langobardské království

	; znak
Geografie	; Království v roce 740 v době panování Liutpranda
	; Království v roce 740 v době panování Liutpranda
Hlavní město	Pavia
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Langobardi, Ostrogóti, Římané
Jazyky	vulgární latina, langobardština
Náboženství	ariánské (státní do 656), katolické (státní od 656, majoritní), germánské pohanské (některá elita)
	Státní útvar
Státní zřízení	feudální volená monarchie
Měna	tremissis
	Státní útvary a území
	Byzantská říše v době Justiniánské dynastie
	Ravennský exarchát
	Ostrogótské království
	Italské království (středověk)
	Beneventské vévodství
	Papežský stát
	Avarský kaganát

Langobardské království nebo Langobardská říše, také říše nebo království Langobardů (latinsky Regnum Langobardorum), později pojmenované Království (celé) Itálie (latinsky Regnum totius Italiae) byl státní útvar a raně středověké království založené germánským kmenem Langobardů na Apeninském poloostrově v druhé půli 6. století. Severní Itálie se začala ve středověku nazývat Lombardií, tj. zemí Langobardů (latinsky Langobardia).

Historie

Langobardi v Itálii

Po svém příchodu do Itálie roku 568 Langobardi brzy ovládli velkou část poloostrova (severní a střední část), který teprve nedávno dobyli na Ostrogótech Byzantinci. Langobardi byli zemědělci a jejich etnikum bylo mnohem početnější než Ostrogóti, což se brzy projevilo rozvojem zemědělství. Zakrátko začala být obdělávána všechna půda, která zpustla v posledních letech Západořímské říše. Důsledkem byl velký růst pozemkového majetku a uvádění dosud svobodných germánských rolníků do závislosti na majitelích pozemků.

Království Langobardů

Na dobytém území se konstituovala Langobardská říše v čele s králem, který sídlil v Pavii. Svoji moc však neuplatňoval důsledně, a tak se Langobardské království stalo konglomerátem 36 vévodství, z nichž si některá počínala velmi samostatně (Spoleto, Benevento).

Zbylé byzantské državy Řím a Benátky s okolím, Pentapolis, Apulie a Kalábrie byly roztroušené a vklíněné mezi langobarská území a některé postupem času začaly projevovat tendence k osamostatnění (Benátky, papežská kurie).

Langobardi se pokusili ovládané území dále rozšířit. Roku 751 dobyli Ravennu a začali ohrožovat papežský Řím. Papež požádal o pomoc franského krále Pipina III., který dvěma výpravami v letech 754 a 756 langobardskou expanzi zastavil. Roku 774 dobyl jeho nástupce Karel Veliký říši Langobardů, začlenil její území do Franské říše a nechal se korunovat langobardským králem. Později, v roce 781, zde vytvořil dílčí Italské království.

Galerie

Merovejský král Chlothar II. v boji s Langobardy
Lombardská koruna v katedrále v Monze
Rozsah království a držav Byzance v období skonu krále Alboina (572).
Rozsah království a držav Byzance v období skonu krále Liutpranda (744)
Největší rozsah království (modře) za vlády Aistulfa (749–756) a území Byzantské říše (oranžově)
Tremissis krále Cuniperta (788-700)
Tremissis krále Liutpranda (712-744)
freska s královnou Theodelindou

Související články

Ostrogótské království – předchozí Germány založené království v Itálii, existující v letech 493–553 n. l.
Odoakerovo království – první germánské království po pádu Západořímské říše

Literatura

Paulus Diaconus, Historia Langobardorum
Bednaříková, Jarmila, Stěhování národů, Vyšehrad, Praha 2003

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Langobardské království na Wikimedia Commons