Ladislav Komorád

pplk. Ladislav Komorád
pplk. Komorád okolo roku 1935
1. Předseda ONV Písek
Ve funkci: 5. května 1945 – 9. listopadu 1945
Předchůdce	funkce vznikla
Nástupce	Josef Kotrč
Člen rady MNV Písek
Ve funkci: 9. července 1946 – 25. října 1946
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko Československo
Složka	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Doba služby	1914 1917 - 1939
Hodnost	střelec - 5. 7. 1917 svobodník - 21. 8. 1917 praporčík - 19. 1. 1919 podporučík/poručík - 1920 nadporučík - prosinec 1920 kapitán - 1923 štábní kapitán - 28. 10. 1924 major - 10. 2. 1933 podplukovník - in memoriam 1947 s platností od 1. 5. 1943
Jednotka	pěší pluk č. 75 - podzim 1914 náhr. prapor 1. čs. divize - 5. 7. 1917 - 20. 8. 1917 3. střelecký pluk „Jana Žižky“ - 21. 8. 1917 - podzim 1920 pěší pluk č. 29 - únor 1921 - prosinec 1930 pěchotní učiliště Milovice - 1. 1. 1931 - 31. 8. 1931 MNO I. oddíl - 1. 9. 1931 - 31. 8. 1935 pěší pluk č. 11 „Františka Palackého“ - 1. 9. 1935 - 15. 3. 1939
Bitvy/války	Bitva u Jaroslavli Ústup ke Krakovu Bitva u Bachmače Sibiřská anabáze
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1914–1918 Československý řád Sokol s meči Československá revoluční medaile Československá medaile Vítězství
Narození	23. června 1895 Lovětín (Jarošov nad Nežárkou) Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. února 1947 (ve věku 51 let) Písek Československo Československo
Místo pohřbení	lesní hřbitov v Písku
Národnost	Češi
Choť	Olga Komorádová (roz. Jarolímová)
Děti	Ladislav a Olga
Příbuzní	Jan Bureš (zeť), Květa Komorádová, roz. Gottliebová (snacha)
Profese	voják z povolání
Náboženství	vystoupil z řím.kat., bez vyz.
Commons	Ladislav Komorád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Podplukovník i. m. Ladislav Komorád (23. června 1895 Lovětín – 8. února 1947 Písek) byl československý legionář bojující za první světové války v Rusku, důstojník Čsl. armády po roce 1918, odbojář za druhé světové války, hrdina osvobození v květnu 1945, první předseda ONV v Písku a člen rady MNV v Písku.

Životopis

Podplukovník Ladislav Komorád se narodil dne 23. června 1895 v obci Lovětín na Jindřichohradecku do rodiny drobného rolníka Šimona Komoráda a jeho manželky Anastázie, roz. Trachtové. Absolvoval lovětínskou obecnou školu a následně Českou obchodní školu v Českých Budějovicích.

Legie

V roce 1914 byl naverbován do rakouské armády a odvelen spolu s 75. pěším plukem. S ním se účastnil bitvy u Jaroslavle a ústupu ke Krakovu, kde se poté dne 24. listopadu 1914 nechal zajmout ruskou armádou a byl poslán do zajateckého tábora v Petropavlovsku na Kamčatce. Tam však nikdy nedorazil a následující tři roky strávil v okolí Kyjeva. 5. července 1917 se přihlásil do vznikajících Čsl. legií v Oděse a byl přiřazen ke 3. střeleckému pluku s hodností vojína. Následně prošel bitvou u Bachmače a celou tzv. Sibiřskou anabází, roku 1920 se navrátil 20. lodním transportem do vlasti (po cestě z Vladivostoku přes Ameriku) a 1. září 1920 opustil Čsl. legie v hodnosti nadporučíka. Za tuto svou činnost byl roku 1919 odměněn Čsl. válečným křížem a řádem Sokola s meči.

Po válce

Nadále však zůstal v řadách Čsl. armády, roku 1924 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. V té době sloužil u 29. pěšího pluku. V roce 1921 se oženil s Olgou Jarolímovou a v letech 1922 a 1924 se jim narodili syn Ladislav a dcera Olga. V rámci své armádní činnosti se také aktivně podílel na výchově mladé generace, byl mimo jiné velitelem sokolské školy brannosti. Postupně sloužil u jednotek v Jindřichově Hradci, Českých Budějovicích, Třeboni, Praze, Milovicích a Písku, kde jej u 11. pěšího pluku Františka Palackého zastihla nacistická okupace v hodnosti majora pěchoty, jímž byl od roku 1933.

Činnost v odboji

Jakožto představitel jednotek Čsl. armády byl po vstupu německých vojsk pensionován. Již v září roku 1939 se zapojil do odbojové činnosti pod vedením plk. Jana Hubáčka v rámci „Obrany národa“, která na Písecku vznikla z nařízení gen. Václava Wolfa. Plk. Hubáček si Komoráda vyhlédl jako svého zástupce vzhledem k jeho organizačním schopnostem prokázaným v září 1938, kdy působil jako mobilizační důstojník.

Odbojová činnost spočívala především v podpoře rodin zatčených a popravených činitelů, napomáhání v útěku přes hranice, radiovému vysílání do zahraničí, dále také v šíření nelegálních tiskovin (časopis V boj!) a soupisu zdravotnických pomůcek a zbraní. Takto bylo zjištěno, že je na Písecku přes 900 pušek a pistolí s náboji, které byly z většiny ukryty v pivovaru ve Volyni a v chudobinci v Týně n. Vltavou. To bylo nutné vědět v rámci příprav na možný převrat, pro nějž byl vypracován podrobný plán, jenž byl následně v zapečetěné lahvi zakopán na zahradě bývalého ředitele školy Josefa Adámka.

V rámci odbojové skupiny měly o sobě vědět vždy maximálně tři až čtyři osoby, přesto bylo nutné se často scházet a projednávat další činnost. K takovým schůzkám docházelo zpočátku hlavně v restauracích a kavárnách, kde byly maskovány předáváním knih, hudebnin atp., případně jinými pracovními záležitostmi. Užívalo se také hesel, kterými se prokazovala příslušnost k organizaci (Jedno z nich znělo např.: "Moře lesů je krásné", na což se odpovídalo: "Otava je krásnější").

Mnohá tato setkání se konala přímo v Komorádově domě, především poté, co byl plk. Hubáček v roce 1942 spolu s dalšími představiteli odboje popraven a na Komoráda přešla vedoucí úloha. Roku 1944 byl členem odbojové organizace „Hnutí za svobodu“ a nadále plnil všechny potřebné úkoly, mezi něž např. patřila koordinace paralelně existujícího odboje vojenského, sokolského a komunistického.

Květnové osvobození

V dubnu roku 1945 byl jakožto jeden z čelných představitelů domácího odboje na Písecku pověřen Fierlingerovou vládou sestavením revolučních národních výborů v okresech Písek, Týn nad Vltavou a Strakonice. To se na několika ilegálních schůzkách v průběhu dubna a počátku května povedlo a on již jako předseda píseckého Okresního národního výboru spoluřídil povstání na Písecku, které vypuklo 5. května. To zde však mělo těžší podmínky, neboť ve městě sídlila početná posádka Wehrmachtu o síle cca 1500 mužů, nacházela se zde jednotka maďarské armády a do okolních lesů se počaly stahovat také ustupující jednotky SS z širokého okolí. Velitel německých jednotek prohlásil, že se nevzdá do rukou civilních orgánů, které nyní Komorád zastupoval, ale pouze do rukou regulérní armády, a hrozil krveprolitím. Kapitulace do rukou armády ovšem byla v tehdejší situaci iluzorní. Město Písek se totiž nacházelo v sovětské zóně na východ od demarkační linie, avšak sovětské jednotky byly ještě daleko a nebyly schopny včas dorazit do Písku tak, aby mohly a zabránit případnému drancování a vraždění ze strany ustupujících nacistů.

Komorád se proto 6. května s tlumočníkem ing. Františkem Bůžkem, vyzbrojeni samopalem a ručními granáty, vypravili navzdory velkému riziku zajetí jednotkami SS do Strakonic, kde sídlila americká armáda. Díky dobrým diplomatickým a vyjednavačským schopnostem se jim podařilo dohodnout s plk. Searsem, že ještě téhož dne vyslal menší americkou jednotku vedenou kapitánem Kermitem G. Bernardem do Písku přes demarkační linii. Do rukou amerických vojáků následně německé jednotky složily svou kapitulaci, čímž bylo Písecko fakticky zachráněno od masakrů, které se v té době děly v jiných oblastech republiky. Sovětské jednotky nakonec Písku dosáhly až ráno 10. května.

Dne 8. května tak mohl Komorád vyslat do Prahy dva autobusy se střelivem, materiálem a zdravotnickým personálem (včetně vlastní dcery Olgy), neboť díky včasnému zásahu byli jedinými raněnými v Písku němečtí vojáci v lazaretních vlacích, které byly na Písecko stahovány.

Nemoc a smrt

Jakožto voják se snažil zajistit korektní poměry v zajateckých táborech a zasadil se o jejich významné zlepšení. Pracoval téměř bez přestání a jeho organismus to nebyl schopen vydržet. Dne 18. května 1945 jej při úřední schůzi ranila mrtvice, která jej na mnoho měsíců paralyzovala. Nebyl proto schopen vykonávat svou funkci předsedy ONV, kterou za něj dlouhodobě vykonával místopředseda Josef Kotrč. Dne 9. listopadu 1945 nekandidoval v nových volbách do ONV a funkce mu tím zanikla. Ze stejných důvodů také nebyl jako voják znovu povolán do aktivní služby.

Ihned po zotavení se ovšem vrhl navzdory radám lékařů opět do práce a dne 9. července 1946 byl zvolen členem MNV Písek, kde se stal členem rady a předsedou tělovýchovné komise. Jeho podlomené zdraví se však znovu ozvalo a na schůzi dne 20. září dostal infarkt, který jej znovu upoutal na lůžko. Dne 23. září (s platností k 25. říjnu) se proto vzdal i svých funkcí v MNV a po delší nemoci dne 8. února 1947 zemřel ve věku 51 let v Písku. Dne 12. února byl pohřben za hojné účasti veřejnosti, vojáků i píseckých spolků do rodinného hrobu na lesním hřbitově v Písku.

Připomínky

Roku 1947 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka pěchoty se zpětnou platností od 1. května 1943.

Roku 2023 byl zapsán do seznamu významných nežijících osobností města Písku a jeho památka je pravidelně připomínána při květnových pietních aktech v Písku.

Galerie

• 
  Rodinná fotografie
• 
  Fotografie z legií (pplk. Komorád označen křížkem)
• 
  Krátce po návratu z legií
• 
  Soška od sokolské školy brannosti - 1938
• 
  Portrétní fotografie
• 
  Hrob na píseckém lesním hřbitově
• 
  Detail náhrobní desky

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ladislav Komorád na Wikimedia Commons
• https://theses.cz/id/bte53u/Posledn_tdny_druh_sv_tov_vlky_na_Psecku.pdf
• https://pisek.kscm.cz/sites/default/files/soubory/uzivatele/kovarik/upload/obrazky/na_demarkacni_care_1.pdf
• https://www.sezimovo-usti.cz/prilohapdf/2010_bilek.pdf
• https://is.vspj.cz/bp/get-bp/student/42856/thema/5925
• https://pisecky.denik.cz/zpravy_region/vyroci-umrti-zapomenuteho-valecneho-hrdiny-zabranil-krveproliti-na-pisecku-20220.html

Autoritní data	Legie 100: 49985