Přeskočit na obsah

Ladislav Jan Pospíšil

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek pojednává o Ladislavu Janovi. Možná hledáte: jeho otce.
Ladislav Jan Pospíšil
Ladislav Pospíšil
Ladislav Pospíšil
Narození24. prosince 1848
Trutnov, Dolní Staré Město, Humlův dvůr (Hummelhof) č. 21
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. března 1893 (ve věku 44 let)
Hradec Králové, Komenského tř. 256/23
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHradec Králové
Povoláníspisovatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pomník v Hradci Králové

Ladislav Jan Pospíšil (24. prosince 1848 Dolní Staré Město u Trutnova[1] – 6. března 1893 Hradec Králové[2]) byl knihkupec, majitel knihtiskárny a náměstek purkmistra (starosty) v Hradci Králové. Převzal a zvelebil rodinný podnik, založený dědečkem Janem Hostivítem Pospíšilem. Zasloužil se o zřízení městského muzea a především o zboření hradeb. Byl také autorem několika převážně výchovných a vlastivědných publikací pod pseudonymy Jan Karlík a Pavel Volný.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 24. prosince 1848 v Humlově Dvoře č. 21 na Dolním Starém Městě u Trutnova[1] jako syn knihtiskaře Ladislava Pospíšila (1820–1891) a vnuk Jana Františka Pospíšila zvaného Jan Hostivít, zakladatele rodinné tiskařské a vydavatelské tradice.[3]

Jako dítě se přestěhoval s rodiči do Hradce Králové,[4] kde jeho otec roku 1856 převzal vedení rodinné tiskárny.[5] Měl zájem o vědu, úspěšně absolvoval hradeckou reálku a začal studovat na pražské technice. Když ale roku 1866 zemřel jeho bratr, který se měl stát otcovým nástupcem v rodinném závodě, nechal se přesvědčit a začal se věnovat knihkupeckému podnikání.[3]

Základy řemesla získal v otcově podniku. Poté strávil několik let v Brockhausově nakladatelství v Lipsku, pak určitou dobu v pražském závodě Grégr & Dattl a nakonec kolem roku 1876 převzal rodinný závod.[3] Vydával tam spisy pro mládež, některé i sám přeložil z němčiny.[4] Vedle toho se věnoval obecním záležitostem. R. 1880 byl zvolen do obecního zastupitelstva, o čtyři roky později do městské rady a následující rok (1885) do funkce náměstka purkmistra. Ve funkci se zasloužil o zvelebení města: například založil městské muzeum, zasadil se o zestátnění reálných škol a zachování odborné zámečnické školy, přispěl k založení Klicperova divadla a zajistil, že na místě někdejšího německého kasina získala stálou scénu Beseda,[4] Byl rovněž zasloužilým členem Sokola.[6]

Jeho největší zásluhou je zboření královéhradeckých hradeb, které obepínaly město jako pevnost od 18. století a bránily jeho růstu. Pokrokovým občanům vadilo, že kvůli hradbám mají okolní obce (např. Kukleny, Nový Hradec Králové) i vzdálená města (Liberec) mnohem lepší podmínky k rozvoji, než kdysi vzkvétající Hradec, a ve zboření viděli příležitost k znovuzískání někdejší prosperity. Pospíšil stál v čele těchto snah; musel přitom bojovat nejen se státními orgány, ale i některými majiteli hradeckých domů, kterým tehdejší stav vyhovoval.[4] Razil heslo „Stržení hradeb — svobodný Hradec!“. K tomuto cíli pracoval usilovně po dvanáct let.[3] Počátkem března 1893 se vše konečně téměř podařilo. Hradecká vojenská pevnost byla zrušena, pozemky nabídnuty k prodeji,[7] jednání se státními úřady (erárem) dokončeno, návrhy zákonů připraveny a odeslány do říšské rady ke konečnému schválení.[4] Pospíšil o tomto úspěchu podával 3. března zprávu na zasedání městského zastupitelstva, to mu bouřlivě gratulovalo. Ihned poté, snad i v důsledku velkého vypětí a vzrušení, ho ještě na pódiu postihla mozková mrtvice, které za tři dny podlehl.[4]

Splnění svého snu, který měl už na dosah, se nedočkal. Ignát Herrmann to vyjádřil slovy „zvítěziv padl“[5] a „moment tragiky ibsenovské“.[4] Smrt mu zabránila stát se příštím hradeckým starostou.[5]

Pohřben byl 9. března na novohradeckém hřbitově Zámeček u kostela sv. Jana[8] za velké účasti občanů města, hostů z okolí i členů Pospíšilovy rozvětvené rodiny. Život v městě se to odpoledne zastavil — podnikatelé i úředníci spontánně ukončili práci a vydali se v dlouhém průvodu uctít památku svého představitele. Byla to mohutná, rozsahem nevídaná událost.[9] Obecní zastupitelstvo navíc krátce předtím rozhodlo, že mu bude zbudován náhrobek z kamenů zrušené pevnosti a že po něm bude pojmenována jedna z ulic (dnešní Pospíšilova třída).[3]

Význam a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Současníci považovali Pospíšila za jednoho z nejzasloužilejších a nejšlechetnějších občanů Hradce. S velkým úsilím a sebeobětováním pracoval pro rozvoj města v mnoha směrech.[9] Stal se jeho „křisitelem“, přičemž až v posledních dnech života ho viděl „vstávat z mrtvých“.[10] Jak napsal Ignát Herrmann, byl mužem vážné, hluboké povahy, pevného charakteru, břitkého vtipu, střídmý, činnosti neúmorné. Pilným studiem literatury, jazyků a filosofie nabyl téměř univerzálního vzdělání.[5]

Zrušení vojenské pevnosti, vyjednané Pospíšilem, vytvořilo předpoklad pro její pozdější odkup, zboření hradeb a moderní rozvoj města pod vedením Františka Ulricha,[11] starosty v letech 1895-1929.[12]

Roku 1932 bylo přijato rozhodnutí o umístění Pospíšilova pomníku. Podle původního plánu měl být odhalen ke 40. výročí úmrtí, tj. 8. března 1933;[13] fakticky k tomu došlo v neděli 25. června téhož roku. Starosta Pilnáček a jeho předchůdce Ulrich připomněli v projevech jeho zásluhy i celkovou atmosféru 90. let 19. století.[14] Pomník, jehož autorem je hradecký sochař Jan Škoda, stojí v ose Pospíšilovy třídy v místě, kde se v 90. letech 19. století začalo s bouráním hradeb[14] a představuje ho jako muže pevného jako skála, jasných obrysů, s určitou jemností osobních rysů a zpracování.[15] Na podstavci je nápis „osvoboditel města z pout hradebních“. Za druhé světové války byl pomník odstraněn a nepoškozený roku 1946 vrácen na původní místo.[15]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Vedle podnikatelské a politické činnosti byl rovněž autorem a editorem několika spisů pod pseudonymy Jan Karlík a Pavel Volný,[5] např.[16]

  • Ezop: Bájky Aesopovy (1874), mládeži upravil Jan Karlík
  • Zlaté mládí (1874 s reedicemi), vínek nejpěknějších pohádek domácích a cizích, mládeži uvil Jan Karlík
  • Francouzsko-česká konversační knížka s připojenými ukázkami slohu (1875), k užitku osob učících se frančině spořádal Jan Karlík
  • Jan Amos Komenský: Orbis pictus (1883), upravili Josef Černý a Jan Karlík
  • Bitva u Hradce Králové (1891), dle autentických pramenů líčí Pavel Volný (viz též Bitva u Hradce Králové)

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1877 se oženil se sestřenicí Olgou Pospíšilovou, dcerou svého strýce, pražského nakladatele Jaroslava Pospíšila. Měli čtyři děti.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených Dolní Staré Město a Volanov 1841-1911, sign. 163-7177, ukn 9709, s. 11. Dostupné online.
  2. ↑ SOA Zámrsk, Matrika zemřelých Hradec Králové 1875-1907, sign. 51-3511, ukn3059, s. 355. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f † Jan Ladislav Pospíšil. Národní listy. 1893-03-08, roč. 33, čís. 67, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  4. ↑ a b c d e f g HERRMANN, Ignát. Ladislav Pospíšil. Zlatá Praha. 1893-03-17, roč. 10, čís. 18, s. 214. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  5. ↑ a b c d e HERRMANN, Ignát. Pospíšil. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1903. Dostupné online. Svazek 20. S. 299–301.
  6. ↑ KNYPL, Gusta. Ze župy východočeské. Sokol. 1893, roč. 19, čís. 4, s. 108. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  7. ↑ Předloha pro Králové Hradec. Národní listy. 1893-03-01, roč. 33, čís. 60, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  8. ↑ SKŘIVANOVÁ, Veronika. Na královéhradeckém 'Slavíně' odpočívá starosta i sebevrazi. Deník.cz [online]. Vltava-Labe-Press, 2014-10-31 [cit. 2015-04-16]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b Z Hradce Králové. Národní listy. 1893-03-08, roč. 33, čís. 71, s. 4. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  10. ↑ YPSILON. V zapadlé doby…. Národní listy. 1893-03-08, roč. 35, čís. 311, s. 9. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  11. ↑ FRIEDRICH, Karel. Stavební rozvoj města Hradce Král. po převratu. Národní listy. 1929-12-21, roč. 69, čís. 349, s. 1. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  12. ↑ Dr. Fr. Ulrich. Národní listy. 1929-10-04, roč. 69, čís. 272, s. 1. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  13. ↑ Pomník Ladislavu Pospíšilovi v Hradci Králové. Národní listy. 1932-08-24, roč. 72, čís. 233, s. 3. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  14. ↑ a b Slavný den města Hradce Králové. Národní listy. 1933-06-27, roč. 73, čís. 123, s. 4. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  15. ↑ a b Osvoboditel města z pout hradebních. Hradecký deník. 2011-02-01. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. 
  16. ↑ Podle seznamu prací v Souborném katalogu ČR (SKC)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ladislav_Jan_Pospíšil&oldid=24048040“