LGBTQ migrace
LGBTQ migrace je pohyb lesbických, gay, bisexuálních, transgender a queer (LGBTQ) osob s cílem uniknout diskriminaci a špatnému zacházení kvůli jejich sexualitě.
LGBTQ diskriminace a tolerance podle regionu
[editovat | editovat zdroj]Evropa
[editovat | editovat zdroj]Řekové, Římané, a většina středomořských kultur starověku oslavovala homosexualitu. Zhruba do 7. století nebyly v Evropě žádné světské zákony proti homosexualitě.[1]
Začátkem v 16. a 17. století v Evropě homosexualita odpovídala biblickému hříchu sodomie, který se trestal smrtí.[2] Později během Holokaustu byli homosexuálové zatýkáni a vražděni po boku židů.
Rusko zakázalo mužskou homosexualitu trestanou až 5 lety práce ve vězení v roce 1933. Tento zákon byl zrušen až v roce 1993.[3][4]
Více než polovina z 80 zemí, které i nadále zakazují homosexualitu byly kdysi britské kolonie.[5] To je se domníval, že během 19. století, koloniální pravidlo, mnoho Britských anti-gay politiky, které byly přijaty ještě udržet vliv v těchto bývalých kolonií.[6]
Severní Amerika
[editovat | editovat zdroj]Na začátku 20. století byla homosexualita považována za duševní nemoc a mohla být důvodem k zamítnutí imigrace do Spojených států a Kanady. Kanada povolila homosexuální imigraci v roce 1991.
Spojené státy
[editovat | editovat zdroj]Ve Spojených státech Immigration and Nationality Act of 1965 byl první zákon, který explicitně zabraňoval „sexuálním deviantům“ vstup do země a také uděloval povinnost Imigration and Naturalizaci Service (INS) deportovat tyto jedince.[7]
Tzv. levandulová panika vedla k dalšímu pronásledování homosexuálů. Po válce byla zahájena „Pervert Elimination Campaign“ ve Washingtonu D. C. V D.C. pak bylo zatčeno mnoho gayů, kteří často posléze přišli o práci.[8]
Armáda Spojených států oficiálně zakazovala homosexuálům sloužit až do roku 2011. Zákon známý jako „Don’t ask, don’t tell“ povoloval LGB osobám sloužit jen pokud drželi jejich sexualitu v tajnosti. Obamova administrativa povolila LGB osobám otevřeně sloužit v armádě.[9]
Mexiko
[editovat | editovat zdroj]V Mexiku bylo mezi roky 2002 a 2007 zavražděno zhruba 1000 homosexuálů (většinou gayové). To z Mexika činí zemi s druhou nejvyšší mírou homofobního násilí na světě (první je Brazílie).[10][11] Only 16 women were established to have been murdered because of homosexuality between 1995 and 2004.[12]
Asie
[editovat | editovat zdroj]Čína
[editovat | editovat zdroj]Bisexuální chování bylo považováno za normální chování ve starověké Číně.[13]
Čína začala vnímat homosexualitu jako duševní nemoc v pozdních letech vlády dynastie Čching [14] a homosexualita pak byla zakázána v roce 1740.[15]
Afghánistán
[editovat | editovat zdroj]Za vlády Talibanu byli muži obvinění ze sodomie někdy zabil tím, že na ně byla shozena kamenná zeď.[16]
Po pádu Talibanu se homosexualita začala trestat pokutami a tresty odnětí svobody.
Írán
[editovat | editovat zdroj]V Íránu dobrovolné milice Basídž funguje částečně jako „morální policie“. Mimo jiné je Basídž známá pro pronásledování LGBT osob.[17]
Izrael
[editovat | editovat zdroj]Diskriminace leseb a gayů je výslovně zakázána.[18][19] Izraelská vláda také poskytuje finanční prostředky LGBT organizacím a premiér veřejně odsoudil zločiny z nenávisti k LGBT.[20]
Severní Korea
[editovat | editovat zdroj]Severokorejská vláda tvrdí, že gay kultura je způsobena neřestmi kapitalistické společnosti.[21] Homosexualita může být potrestána až 2 roky vězení.[22]
Saúdská Arábie
[editovat | editovat zdroj]V Saúdské Arábii může být za homosexualitu udělen až trest veřejné popravy. Mezi další tresty patří nucená změna pohlaví, pokuta, věznění a bičování.[23]
Afrika
[editovat | editovat zdroj]Mnoho afrických zemí (např. Mauritánie, Súdán a severní Nigérie) trestá homosexualitu smrtí a lesby a gayové jsou někdy i ukamenováni. Institucionální sexuální pronásledování je také na denním pořádku v Kamerunu, Burundi, Rwandě, Ugandě a Gambii. Zimbabwe zakázala homosexualitu v roce 1995.[24][25][26]
Austrálie
[editovat | editovat zdroj]Na počátku 20. století mohla homosexualita být legálním důvod pro deportaci z Austrálie.[27] Oficiálně byla povolena imigrace homosexuálů v 80. letech 20. století.[28]
Současné trendy migrace
[editovat | editovat zdroj]Mezi země známé pro podstatnou LGBTQ emigraci patří Írán, Irák, Jamajka, Pákistánu, Saúdské Arábie, Mexiko a Brazílie.[29][30][31]
LGBTQ přistěhovalci často migrují do Kanady, Británie a Spojených států. V roce 1994 uznal imigrační zákon Spojených států sexuální pronásledování jako důvod pro azyl. Americký prezident Barack Obama nařídil federálním agenturám poskytovat azyl pronásledovaným LGBTQ osobám.[32]
Blízkovýchodní LGBT migrace do Izraele
[editovat | editovat zdroj]V porovnání s jeho blízkovýchodními sousedy má Řecko více tolerantní přístup k LGBT osobám a také přijímá LGBT žadatele o azyl. Izrael přijal úmluvu Úmluvu a protokol o právním postavení Uprchlíků v roce 1951, což teoreticky dává ochranu nebo azyl každému s „opodstatněným strachem z pronásledování“ a zakazuje vyhoštění uprchlíků do původní země, kde byly jejich životy byly v ohrožení. Tato politika nebyla výslovně následovaná Izraele,, ale palestinští LGBT imigranti byli přijati do izraelské LGBT komunity, kde předchozí právní LGBT manželství jsou oficiálně uznávané (i přesto, že gay manželství v Izraeli není legální [33]). To způsobilo znatelnou blízkovýchodní LGBT migraci do Izraele.
Tel Aviv byl nazván „gay metropole Blízkého východu“ časopisem Out v roce 2010.[34]
Irská LGBTQ migrace do Londýna
[editovat | editovat zdroj]Mnoho Irů emigruje do Anglie a především Londýna, kde se obvykle snaží najít zaměstnání. Nově začíná migrovat i mnoho LGBTQ osob doufající, že naleznou více tolerantní společnost. Velká mezinárodní města jsou často více různorodá a mají již početnou LGBT komunitu.[35]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Queer migration na anglické Wikipedii.
- ↑ Evans, Len. "Gay Chronicles from the Beginning of Time to the End of World War II." WebCite. https://web.archive.org/web/20091027111625/http://geocities.com/gueroperro/Chron-44-page.wps.htm (accessed September 30, 2013).
- ↑ "Timeline of UK LGBT History - LGBT History UK." UK LGBT History Project Wiki. Archived copy [online]. [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne February 14, 2013. (accessed September 30, 2013).
- ↑ Russia: Update to RUS13194 of 16 February 1993 on the treatment of homosexuals.
- ↑ Archivovaná kopie. www.savanne.ch [online]. [cit. 2017-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
- ↑ ILGA: 2009 Report on State Sponsored Homophobia (2009).
- ↑ Hepple, Joshua. "Will Sexual Minorities Ever Be Equal? The Repercussions of British Colonial "Sodomy" Laws." Equal Rights Review. (2012): 52. http://www.equalrightstrust.org/ertdocumentbank/ERR8_Joshua_Hepple.pdf (accessed October 23, 2013).
- ↑ Pickert, Jeremiah. "Immigration for Queer Couples: A Comparative Analysis Explaining the United States’ Restrictive Approach ." A Worldwide Student Journal of Politics. Archived copy [online]. [cit. 2013-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne October 23, 2013. (accessed October 20, 2013).
- ↑ Johnson, David K. The Lavender Scare: The Cold War Persecution of Gays and Lesbians in the Federal Government. 2004.
- ↑ Encyclopædia Britannica Online, s. v. "Don’t Ask, Don’t Tell (DADT)," accessed November 04, 2013, http://www.britannica.com/EBchecked/topic/1553878/Dont-Ask-Dont-Tell.
- ↑ AFP (10 May 2007). "En cinco años han sido asesinadas 1.000 personas por homofobia en México" (in Spanish). Enkidu.
- ↑ EFE (19 May 2006). "ONGs denuncian que México es el segundo país con más crímenes por homofobia" (in Spanish). Enkidu.
- ↑ EFE (15 May 2007). "El 94 por ciento de los gays y lesbianas se sienten discriminados en México" (in Spanish). Enkidu. Retrieved 16 December 2007.
- ↑ Crompton, Louis, Homosexuality and Civilization, Harvard University, 2003.
- ↑ Kang, Wenqing. Obsession: male same-sex relations in China, 1900-1950, Hong Kong University Press. Page 3.
- ↑ Francoeur, Robert T.; Noonan, Raymond J. (2004). The Continuum complete international encyclopedia of sexuality. The Continuum International Publishing Group, Inc.
- ↑ "Pakistan wipes out half of Quetta Shura".
- ↑ Iran's Basij Force -- The Mainstay Of Domestic Security, By Hossein Aryan, RFERL, December 07, 2008.
- ↑ Greenberg, Joel (2002-10-16).
- ↑ Belkin, Aaron; Levitt, Melissa (Summer 2001).
- ↑ Segal, Mark.
- ↑ Global Gayz.
- ↑ Spartacus International Gay Guide, page 1217.
- ↑ Whitaker, Brian (18 March 2005).
- ↑ "Confronting homophobia in South Africa", University of Cambridge, 27 September 2011]
- ↑ Epprecht, Marc (2004). Hungochani: the history of a dissident sexuality in southern Africa. Montreal. p. 180.
- ↑ Human Rights First, "Uganda." Accessed October 23, 2013. Archived copy [online]. [cit. 2013-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne October 1, 2013.
- ↑ Bashford, A. Howard, S. 2004. Immigration and Health: Law and Regulation in Australia, 1901-1958. Health & History, Vol. 6,(1). 97-112.
- ↑ Immigration Equality, "Seeking Asylum." Accessed October 20, 2013. http://immigrationequality.org/issues/asylum/seeking-asylum/ Archivováno 26. 6. 2014 na Wayback Machine..
- ↑ Batha, Emma.
- ↑ Dan, Bilefsky.
- ↑ Mayton, Joseph.
- ↑ U.S. News & World Report: Obama Offers Asylum to Overseas Gays.
- ↑ Esser, Caroline. Washington Note, "Israel's Treatment of Gay Palestinian Asylum Seekers." Last modified June 06, 2011. Accessed November 5, 2013. http://washingtonnote.com/israels_treatme/ Archivováno 10. 10. 2017 na Wayback Machine..
- ↑ Schaefer, Brian. Haaretz, "The White City at the end of the rainbow." Last modified March 23, 2013. Accessed November 5, 2013. http://www.haaretz.com/news/features/exodus-to-tel-aviv/the-white-city-at-the-end-of-the-rainbow.premium-1.511446.
- ↑ Ryan-Flood, Roisin (2009).