Přeskočit na obsah

L’asilo d’Amore

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
L’asilo d’Amore
L’asilo d’Amore
Titulní strana opery z roku 1732
Titulní strana opery z roku 1732
Základní informace
ŽánrFesta Teatrale per Musica
SkladatelAntonio Caldara
LibretistaPietro Metastasio
Počet dějstvíprolog a 1 jednání
Originální jazykitalština
Datum vzniku1732
Premiéra28. srpna 1732
Linec
Česká premiéra16. září 2016
Český Krumlov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

L’asilo d’Amore (česky Útočiště Lásky) je slavnostní opera k oslavě narozenin císařovny Alžběty Kristýny. Složil ji vídeňský dvorní skladatel Antonio Caldara na libreto Pietra Metastasia. Původně měla být provedena v zámeckém divadle v Českém Krumlově, když se císařský pár vracel z lázní v Čechách do Vídně. Vzhledem k tragické nehodě na lovu u Brandýsa nad Labem, kdy zahynul Adam František ze Schwarzenbergu, majitel Českého Krumlova, byla opera provedena v Linci.

Inscenační historie opery

[editovat | editovat zdroj]
Zámecké divadlo v Českém Krumlově - místo původně plánovaného uvedení v roce 1732 i novodobé české premiéry v roce 2016.

Opera byla komponována na objednávku císaře Karla VI. pro oslavu narozenin jeho manželky, císařovny Alžběty Kristýny, které připadaly na 28. srpna 1732. Původně měla být provedena v divadle na zámku Český Krumlov během návratu císařského páru z Čech do Rakouska.

Dne 10. června 1732 se císař zúčastnil lovu na jelena, který pro něho uspořádal u Brandýsa nad Labem jeho hostitel a nejvyšší císařský štolba Adam František ze Schwarzenbergu. Nešťastnou náhodou císař zasáhl svého hostitele střelou do břicha a Adam František ze Schwarzenbergu následkem této rány druhý den zemřel. Z tohoto důvodu bylo nevhodné, aby se opera uváděla v Českém Krumlově, který byl majetkem zesnulého. Proto byla oslava císařovniných narozenin i provedení opery přesunuto do Lince. Scénu a kulisy vytvořil dvorní malíř a architekt Giuseppe Galli da Bibbiena.

Vzhledem k tomu, že šlo o dvorní operu, nebyla partitura poskytnuta žádnému divadlu k dalšímu provedení a nebyla tedy znovu uvedena. Dochoval se ale rukopis partitury, který je uchováván v archivu Společnosti přátel hudby ve Vídni (Gesellschaft der Musikfreunde in Wien). Dále se zachovaly partitury v Rakouské národní knihovně a ku příležitosti premiéry bylo v Linci vydáno tiskem libreto opery.

Novodobá premiéra

[editovat | editovat zdroj]

Opera byla znovu provedena po 284 letech na původně plánovaném místě. Česká a novodobá premiéra s barokním souborem Ondřeje Macka Hof-Musici se konala 16. září 2016 v zámeckém barokním divadle v českokrumlovského zámku, reprízy pak 17. a 18. září 2016. Pro tuto příležitost byly zhotoveny kostýmy hlavních postav podle původních návrhů Daniele Antonia Bertoliho.[1]

Při příležitosti tohoto nového uvedení proběhla ve dnech 17.–18. září 2016 v Českém Krumlově dvoudenní mezinárodní muzikologická konference Antonio Caldara nel contesto del suo tempo (Antonio Caldara v kontextu své doby).[2][3]

Osoby a obsazení

[editovat | editovat zdroj]
osoba premiéra (Linec, 28. 8. 1732) česká premiéra (Český Krumlov, 16. 9. 2016)
Venere (Venuše) Theresa Holzhauser (soprán) Kristýna Fílová (soprán)
Amore (Amor) Domenico Holzhauser (chlapecký alt) Pavla Štěpničková (mezzosoprán)
Pallade (Pallas Athéna) Barbara Pisani (soprán) Jana Dvořáková (soprán)
Apollo (Apollón) Gaetano Orsini (alt) Veronika Mráčková Fučíková (mezzosoprán)
Mercurio (Merkur) Domenico Genovesi (soprán) Lucie Prokopová (soprán)
Marte (Mars) Christoph Praun (bas) Ivo Michl (basbaryton)
Proteo (Próteus) Gaetano Borghi (tenor) Tomáš Kočan (tenor)
sbor Géniů, Amorini, tančící Nereidy a Tritóni
Dirigent Georg Reuter Ondřej Macek

Děj opery

[editovat | editovat zdroj]

Prolog

[editovat | editovat zdroj]

Pobřeží ostrova Kypr, zde stojí Amor, převlečený za malého rybáře. Přichází Venuše a vytýká milovanému synovi jeho nezbednosti a žerty, které rozzlobily i bohy, takže jej hledají a chtějí potrestat. Venuše mu navrvhuje několik možných úkrytů: v houfu nymf, ve skupině mládenců či mezi zralými muži. Amor ale vždy najde argumenty, proč by byl v tom kterém převleku snadno odhalen. Blíží se ale pohněvaní bohové. Amor prosí matku, aby jim šla v ústrety a zdržela je. Ujišťuje ji, že si najde spolehlivou skrýš.

Jednání

[editovat | editovat zdroj]

Venušin palác na Kypru. Přicházejí Merkur, Mars, Apollón a Pallas Athéna v doprovodu Géniů a hledají Amora, aby jej předvedli před Iova k potrestání. Bohové přednášejí Venuši svoje stížnosti a popisují Amorova provinění. Apollón si stěžuje, že mu Amor odňal lyru a pobláznil láskou múzy. Mars je rozezlen, že válečníci, okouzleni láskou k ženám nechtějí bojovat. Merkur ukazuje, že láska otupuje lidskou tvořivost a vynalézavost. Pallas upozorňuje, že láska popletla hlavy i mudrcům. Všichni bohové volají po přísném Amorově potrestání.

Venuše uznává provinění synova, ale přesvědčuje bohy o tom, že kdyby byla zahubena láska, byla by to pro svět osudná ztráta. Navrhuje tedy, aby byl Amor jako malý chlapec vychován a napraven. Jako vychvatele Amorovi jsou postupně navrhováni: Čas, Hněv, Námaha či Rozum. Všechny tyto varianty jsou ale bohy zavrženy jako nedostatečné a znovu volají po Amorově potrestání.

Na moři se objeví v lastuře tažené mořskými koníky Próteus. Oznamuje bohům, že Amor se polepšil, zušlechtil a dospěl, když nalezl útočiště v kolébce císařovnině. Bohové po této zprávě upouštějí od své pomsty. Na oslavu usmíření zpívají Bohové i  Géniové, Nereidy a Tritóni tančí.[4]

Libreto

[editovat | editovat zdroj]

Jak je zmíněno výše, dvůr neposkytoval jím objednaná díla k provedení divadlům či jiným subjektům. Stejné, nebo upravené libreto bylo ale zhudebněno dalšími skladateli.

rok skladatel datum uvedení místo uvedení poznámka
1732 Antonio Caldara 17320828a28. srpna 1732[5] Linec „festa teatrale per musica“ k oslavě narozenin císařovny Alžběty Kristýny
1732 nebo 1737 Giuseppe Antonio Paganelli 1732 nebo 1737 Braunschweig, Hoftheater[6][7] „festa teatrale“
1738 Giovanni Battista Pescetti 1738 jaro Londýn, King’s Theatre am Haymarket[8] „intermezzo“
1742 Johann Adolf Hasse 1742 červenec[9][10][d 1][11] Neapol „festa teatrale“;
znovu uvedeno 7. října 1743 k narozeninám Augusta III. v Hubertusburgu (Neville uvádí, že toto bylo první uvedení díla.)
1743 Paolo Scalabrini 1743[12][13] Vídeň „festa teatrale“
1750 Francesco Corselli 1750 Madrid, Coliseo del Buen Retiro[14][15]

[d 2]

„serenata“ k oslavě svatby infantky Marie Antonie Španělské a Viktora Amadea III., hraběte savojského;
reprízováno 12. dubna 1759 v Buen Retiro, Salón de Reinos v Madridu
1758 Niccolò Jommelli 1758 Stuttgart, Hoftheater[16]
1769 Giuseppe Sarti 17690722a22. července 1769[17] Christiansborg, Hoftheater „dramatische Kantate“, libreto přepracoval Jacques-Marie Deschamps pod názvem L’asile de l’amour
1775 anonym (Pasticcio) 1775[18] Londýn „cantata“, libreto přepracoval Francesco Badini pod názvem La difesa d’amore.
1787 Petr Alexejevič Skokov 1787[12] Neapol
1789 Johann Gottfried Schicht 1789[12]
1797 Gottlob Benedict Bierey 1797[12][19]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku L’asilo d’Amore na německé Wikipedii.

  1. ↑ MACEK, Ondřej. Zmařená divadelní slavnost v Českém Krumlově. In: Festival barokních umění : Český Krumlov 16. - 18. září 2016. Český Krumlov: Centrum barokní kultury, 2016. (česky a anglicky)
  2. ↑ Antonio Caldara v kontextu své doby [online]. Kabinet hudební historie Etnologického ústavu Akademie věd České republiky [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ "Antonio Caldara v kontextu své doby" : Tisková zpráva k 30.6.2016 [online]. Festival barokních umění, 2016-06-30 [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ METASTASIO, Pietro. L’asilo d’Amore : libreto. In: Festival barokních umění : Český Krumlov 16. - 18. září 2016. Český Krumlov: Centrum barokní kultury, 2016. S. nestránkováno. (italsky, česky, anglicky a německy)
  5. ↑ L'asilo d'Amore [online]. Corago : Repertorio e archivio di libretti del melodramma italiano dal 1600 al 1900 [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. (italsky) 
  6. ↑ Bühnenwerk von Giuseppe Paganelli [online]. operone.de [cit. 2016-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-01. (německy) 
  7. ↑ L’asilo d’amore in Opening Night! Opera & Oratorio Premieres [online]. Stanford University [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Bühnenwerk von Giovanni Battista Pescetti [online]. operone.de [cit. 2016-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-28. (německy) 
  9. ↑ Asilo d'amore [online]. Corago : Repertorio e archivio di libretti del melodramma italiano dal 1600 al 1900 [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. (italsky) 
  10. ↑ Bühnenwerk von Johann Adolf Hasse [online]. operone.de [cit. 2016-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-20. (německy) 
  11. ↑ NEVILLE, Don; RAFFA, Joseph. L’asilo d’Amore [online]. [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b c d NEVILLE, Don. Metastasio [Trapassi], Pietro (Antonio Domenico Bonaventura) [online]. Grove Music Online [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. (anglicky, nutná registrace) 
  13. ↑ NOE, Alfred. Die italienischen Hofdichter. Das Ende einer Ära.. In: FRITZ-HILSCHER, Elisabeth. Im Dienste einer Staatsidee. Künste und Künstler am Wiener Hof um 1740 : Wiener Musikwissenschaftliche Beiträge, Band 24. Vídeň: Böhlau, 2013. ISBN 978-3-205-78927-7. S. 38. (německy)
  14. ↑ L’asilo d’amore (Francesco Corselli) in Opening Night! Opera & Oratorio Premieres [online]. Stanford University [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  15. ↑ Bühnenwerk von Francesco Corselli [online]. operone.de [cit. 2016-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-30. (německy) 
  16. ↑ L’asilo d’amore (Niccolò Jommelli) bei Opening Night! Opera & Oratorio Premieres, Stanford University, abgerufen am 6. Februar 2015.
  17. ↑ Bühnenwerk von Giuseppe Sarti [online]. operone.de [cit. 2016-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-26. (německy) 
  18. ↑ BADINI, Carlo Francesco. La difesa d'amore; a cantata: altered from Metastasio. As performed at the King's Theatre, in the Hay-Market. The music by several eminent composers. Universiteit Gent. vyd. Londýn: [s.n.], 1775. 19 s. Dostupné online. (anglicky)  Archivováno 7. 2. 2015 na Wayback Machine.
  19. ↑ Pierer's Universal-Lexikon. Svazek 2. Altenburg: Verlagsbuchhandlung von H. A. Pierer, 1857. Dostupné online. Kapitola Bierey, Gottlieb Benedict, s. 765. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MACEK, Ondřej. Zmařená divadelní slavnost v Českém Krumlově. In: Festival barokních umění : Český Krumlov 16. - 18. září 2016. Český Krumlov: Centrum barokní kultury, 2016. (česky a anglicky)

Digitalizovaná libreta

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Libretto (italienisch/deutsch) der Serenata von Johann Adolph Hasse, Hubertusburg 1743 [online]. Digitalisierung und Erschließung der Librettosammlung Her der Bayerischen Staatsbibliothek [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. (italsky, německy) 
  2. ↑ METASTASIO, Pietro. L'Asilo d'Amore: serenata da cantarsi nel Regio Palazzo del Buon-Rêtiro, etc. El asilo del amor: serenata que se ha de cantar, etc. It. and Sp [online]. Britská knihovna, 1750, rev. 2013-06-27 [cit. 2016-09-21]. Dostupné online. (španělsky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=L’asilo_d’Amore&oldid=22298352“