Kyselina rhenistá
| Kyselina rhenistá | |
|---|---|
 Struktura kyseliny rhenisté | |
 Model molekuly kyseliny rhenisté | |
| Obecné | |
| Systematický název | Kyselina rhenistá |
| Anglický název | Perrhenic acid |
| Německý název | Perrheniumsäure |
| Sumární vzorec | H4Re2O9 (pevná) HReO4 (plynná) |
| Vzhled | žlutá pevná látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 13768-11-1 |
| SMILES | [OH2][Re](=O)(=O)(=O)([OH2])O[Re](=O)(=O)=O |
| InChI | InChI=1S/2H2O.7O.2Re/h2*1H2;;;;;;;;; |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 251,2055 g/mol |
| Teplota tání | sublimuje |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS07 Nebezpečí[1] | |
| NFPA 704 |  3
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kyselina rhenistá je chemická sloučenina se vzorcem HReO4, tento vzorec odpovídá složení par kyseliny. V pevném stavu tvoří dimerní hydrát Re2O7(OH2)2, v krystalickém stavu byla izolována i čistá kyselina (žlutá) a její monohydrát (červený).[2] Z roztoku oxidu rhenistého se po delším stání vylučují krystaly monohydrátu kyseliny rhenisté, HReO4·H2O. Kyselinu lze připravit rozpouštěním kovového rhenia v kyselině dusičné nebo sírové.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Strukturu pevné kyseliny lze popsat vzorcem [O3Re-O-ReO3(H2O)2],[3] jeden atom rhenia má tetraedrickou koordinaci a druhý oktaedrickou. V plynném stavu je molekula tetraedrická, odpovídá vzorci HReO4.
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Reakcí kyseliny nebo oxidu rhenistého se sulfanem získáme sulfid rhenistý:[2][4]
- Re2O7 + 7 H2S → Re2S7 + 7 H2O
Kyselina rhenistá na platinovém nosiči se využívá jako hydrogenační a krakovací katalyzátor v ropném průmyslu.[5]
Katalýza
[editovat | editovat zdroj]Kyselina rhenistá je prekurzorem mnoha homogenních katalyzátorů, z nichž některé jsou velmi slibné ve speciálních aplikacích, kde je možné ospravedlnit vysokou cenu rhenia. V kombinaci s terciárními arsany slouží jako katalyzátor epoxidace alkenů peroxidem vodíku.[6]
Využívá se jako katalyzátor při dehydrataci oximů za vzniku nitrilů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Perrhenic acid na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Perrhenic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HOUSECROFT, CATHERINE E., 1955-. Anorganická chemie. Vyd. 1. vyd. Praha: Vysoká škola chemicko-technologická v Praze xxx, 1119 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7080-872-6, ISBN 80-7080-872-1. OCLC 894846634
- ↑ BEYER, H.; GLEMSER, O.; KREBS, B. Dirhenium Dihydratoheptoxide Re2O7(OH2)2– New Type of Water Bonding in an Aquoxide. Angewandte Chemie International Edition in English. 1968-04, roč. 7, čís. 4, s. 295–296. Dostupné online [cit. 2020-06-15]. ISSN 0570-0833. DOI 10.1002/anie.196802951. (anglicky)
- ↑ SCHWARZ, Daniel E.; FRENKEL, Anatoly I.; NUZZO, Ralph G. Electrosynthesis of ReS 4 . XAS Analysis of ReS 2 , Re 2 S 7 , and ReS 4. Chemistry of Materials. 2004-01, roč. 16, čís. 1, s. 151–158. Dostupné online [cit. 2020-06-15]. ISSN 0897-4756. DOI 10.1021/cm034467v. (anglicky)
- ↑ WIBERG, EGON. Inorganic chemistry. 1st English ed.. vyd. San Diego: Academic Press xxxix, 1884 pages s. Dostupné online. ISBN 0-12-352651-5, ISBN 978-0-12-352651-9. OCLC 48056955
- ↑ VAN VLIET, Michiel C. A.; ARENDS, Isabel W. C. E.; SHELDON, Roger A. Rhenium catalysed epoxidations with hydrogen peroxide: tertiary arsines as effective cocatalysts. Journal of the Chemical Society, Perkin Transactions 1. 2000, čís. 3, s. 377–380. Dostupné online [cit. 2020-06-15]. DOI 10.1039/a907975k.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kyselina rhenistá na Wikimedia Commons
