Ku Sien-čcheng
| Ku Sien-čcheng | |
|---|---|
 portrét Ku Sien-čchenga | |
| Posmrtné jméno | Tuan-wen |
| Pseudonym | Ťing-jang |
| Jiná jména | Ku Šu-š’ |
| Narození | 1550[1] |
| Úmrtí | 21. června 1612[1] |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Vzdělání | ťin-š’ (1580) |
| Povolání | politik, filozof |
| Vyznání | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ku Sien-čcheng (čínsky pchin-jinem Gù Xiànchéng, znaky tradiční 顧憲成, 1550 – 21. června 1612) byl čínský neokonfuciánský filozof a politik působící v říši Ming, zakladatel akademie Tung-lin a stejnojmenného hnutí.
Jména
[editovat | editovat zdroj]Ku Sien-čcheng používal zdvořilostní jméno Šu-š’ (čínsky pchin-jinem Shūshí, znaky tradiční 叔時) a pseudonym Ťing-jang (čínsky pchin-jinem Jīngyáng, znaky 涇陽).[1] Obdržel posmrtné jméno Tuan-wen (čínsky pchin-jinem Duānwén, znaky 端文).
Život
[editovat | editovat zdroj]Ku Sien-čcheng pocházel z Wu-si (v dnešní provincii Ťiang-su) z obchodnické rodiny. Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky, roku 1576 složil provinční zkoušky jako první v pořadí,[2] roku 1580 složil i nejvyšší stupeň zkoušek, palácové zkoušky a získal hodnost ťin-š’. Následně zahájil úřednickou kariéru jako tajemník na ministerstvu daní.
Patřil ke skupině úředníků kritických k velkému sekretáři Čang Ťü-čengovi, neformálně stojícímu v čele vlády, například při Čangově nemoci roku 1582 s několika kolegy odmítl účast v modlitbách za jeho uzdravení. Roku 1583 rezignoval, po třech letech se vrátil do Pekingu. Za neustávající kritiku nadřízených a panovníka (císaře Wan-liho) byl nakonec vyloučen z úřednického stavu a roku 1594 se vrátil domů.[2]
V té době již dosáhl nemalé popularity, ve Wu-si psal a učil a začal budovat základnu pro ovlivňování administrativy: pořádal debaty o konfuciánském učení v místních klášterech i v rodinném sídle.[3] Na návrh svého přítele Kao Pchan-lunga[4] roku 1604 s mladším bratrem Jün-čchengem otevřel akademii Tung-lin.[1] V akademii pořádal podzimní třídenní konference i pravidelná menší setkání stejně smyšlejících konfuciánů kritických k poměrům ve vládě.[3] Stál v čele akademie, stejnojmenné filozofické školy a politického hnutí.[1] Filozoficky patřil k proudu Čcheng-Ču, odmítal Wang Jang-mingovu tezi o vrozeném dobru, člověk se podle něj dobro musí učit,[1] nesouhlasil ani s jeho ztotožněním srdce/mysli s principem.[5] Byl proti přílišnému soustředění se Wangových stoupenců na vnitřní sebezkoumání, současně se však stavěl i proti striktnímu omezování učení na knižní výuku spojovanému v jeho době s Ču Siho tradicí.[6] Zdůrazňoval, že Ču Si nezanedbával ani učení se od klasiků, ale ani kultivaci vlastní mysli/srdce.[5] Prosazoval ťing-cuo, meditaci, v tradici Čou Tun-iho přístupu.[1]
Zemřel roku 1612, vedení akademie Tung-lin poté převzal Kao Pchan-lung.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 189–190.
- ↑ a b PETERSON, Willard. Confucian learning in late Ming thought. In: TWITCHETT, Denis; MOTE, Frederick W. The Cambridge history of China. Volume 8. The Ming Dynasty, 1368 - 1644, Part 2. Cambridge: Cambridge University Press, 1998. [Dále jen Peterson]. ISBN 0521243335. S. 708–788, na s. 754. (anglicky)
- ↑ a b Peterson, s. 755.
- ↑ ELMAN, Benjamin A. Imperial Politics and Confucian Societies in Late Imperial China: The Hanlin and Donglin Academies. Modern China. Říjen 1989, roč. 15, čís. 4, s. 379–418, na s. 393. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Peterson, s. 757.
- ↑ Peterson, s. 756.
- ↑ Peterson, s. 763.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ku Sien-čcheng na Wikimedia Commons
