Kruhová cihelna (Olomouc)
| Kruhová cihelna | |
|---|---|
,_Kyselovsk%C3%A1_ul..JPG) kruhová cihelna v Olomouci po rekonstrukci | |
| Účel stavby | |
původně cihelna, po přestavbě tiskárna | |
| Základní informace | |
| Sloh | bez slohových znaků |
| Architekt | Franz Breitenecker |
| Výstavba | 1859–1885 |
| Přestavba | 2010–2016 |
| Poloha | |
| Adresa | Kyselovská ulice 559/125, Olomouc,  Česko |
| Ulice | Kyselovská |
| Souřadnice | 49°33′37,43″ s. š., 17°14′37,16″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 14532/8-2686 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kruhová cihelna je industriální historická budova postavená v někdejší obci Kyselov,[1] dnes v Kyselovské ulici v olomoucké městské části Slavonín.[2][3] Její stavba byla zahájena roku 1859 a v letech 1883–1884 byla modernizována. Ve své době se jednalo o velmi progresivní podnik, který vyráběl cihly v kruhové peci Hoffmannova typu, přičemž svými výrobky zásoboval většinu staveb v Olomouci. Výroba byla ukončena v 70. letech 20. století, načež opuštěná budova začala chátrat a na počátku 21. století již byla v havarijním stavu,[4] do roku 2016 však byla po rozsáhlé rekonstrukci obnovena. Objekt je zapsán v ústředním seznamu nemovitých kulturní památek České republiky jako ojedinělý typ technické památky v olomouckém okrese.[1]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Objekt olomoucké kruhové cihelny sestává z patrové oválné budovy, přičemž přízemí je zděné z cihel, obehnané předsazenou dřevěnou stříškou,[1] která je nesena dřevěnými trámy.[5] Horní patro, kde se nacházela nadpecní sušárna, má dřevěnou konstrukci, jeho obvodová stěna je obložena dřevěnými deskami, a celé je předsazené před spodní patro přibližně o 1,5 m. Konstrukci podepírají dřevěné sloupky. Celou stavbu kryje eternitová nízká sedlová a na koncích půlkuželová střecha. Z jejího hřebene vystupuje šest hranolových větracích vikýřů krytých jehlancovou stříškou. Uprostřed stavby se tyčí tovární komín kruhového půdorysu s podélnými vpadlinami po obvodu, vystavěný z režných cihel.[1]
Uvnitř se nachází osmnáctikomorová cihlářská pec. Pálicí kanál s 18 klenutými zavážecími otvory o šířce 0,9 až 1 metr kopíruje obvod stavby. V jeho klenbě jsou tzv. sypáky, násypné otvory na uhlí, rozmístěné v pěti řadách. Na jeho vnitřní straně je při podlaze 18 klenutých ústí komínových průduchů vedoucích do sběrného kouřového kanálu v podélné ose stavby. Tento kanál má ve své klenbě kovové tyče určené k manipulaci se zvonovými ventily, které uzavíraly kouřovody.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Cihly se v Kyselově (který se roku 1950 dostal pod správu obce Slavonín a od roku 1974 je i se Slavonínem součástí Olomouce.) vyráběly již nejméně od 16. století. Cihelna patřila městu a své nevolnické povinnosti si v ní odpracovávala většina poddaných z této obce, včetně odvozu cihel na vlastních povozech či údržbě přístupové cesty. Město cihelnu pronajímalo soukromníkům, z nichž poslední byl pachtýř Matouš Pelz, od něhož ji roku 1851 převzalo do vlastní správy.[6]
Výstavba dnešního objektu byla zahájena roku 1859, kdy byl také vztyčen jeho komín. Nejvýznamnější pro budoucnost cihelny byly roky 1883 až 1884, kdy byla její výroba modernizována, a to především výstavbou tzv. Hoffmanovy kruhové pece,[4] spuštěné roku 1885. Licenci na výstavbu pece zakoupil od Friedricha Hoffmanna cihlářský podnikatel Heinrich Drasche von Wartinberg a vídeňský stavitel Franz Breitenecker pak novou pec vyprojektoval. Pec měla na oválném půdorysu 14 oddělených komor,[3] které se postupně plnily hliněnými kvádry. To umožňovalo nepřetržitý provoz, neboť v době, kdy se v některých komorách hlína teprve začínala vypalovat, z jiných už se vytahovaly hotové cihly.[7] Již v roce 1887 se zde vypálily 3 miliony cihel, a když byla roku 1891 pec prodloužena o další čtyři komory a jejich počet tak zvýšen na 18, zvedla se roční výroba na 4 miliony kusů,[3] a podnik se tak stal zdrojem cihel pro většinu olomouckých staveb.[7]
Komín cihelny byl dodatečně nadstaven,[1] přičemž horní část byla tvořena jen jedním pláštěm.[3] Díky tomu komín získal velmi neobvyklý[8] stupňovitý tvar a výšku 37 metrů.[1]
Po vzniku samostatného Československa si roku 1920 místní odbor Národní jednoty v cihelně pronajal jednu místnost a otevřel v ní českou školu, čímž se snažil zvrátit národnostní situaci v převážně německo-jazyčné obci. Ve třicátých letech 20. století na podnik dopadla hospodářská krize, která negativně poznamenala odbyt jeho výrobků, ale již roku 1937 se výroba opět vrátila na předchozí 4 miliony cihel ročně. V této době patřila mezi aktivity cihelny také těžba kvalitního písku.[6]
Roku 1946 byla cihelna znárodněna.[6] Od 3. května 1958 je budova chráněna jako nemovitá kulturní památka, ovšem cihly se zde s využitím cihlářské hlíny těžené v sousedních Nemilanech vyráběly ještě až do 70. let 20. století.[8] Poté byla opuštěna, a i když roku 1975 olomoucký historik a památkář Leoš Mlčák ještě konstatoval její dobrý stav pouze s potřebou zabezpečit komín,[9] cihelna postupně chátrala, až se nakonec dostala do zcela dezolátního stavu. V 90. letech 20. století se uvažovalo, že zde bude pěstírna žampionů nebo také expozice staré cihelny s historickými strojními zařízeními z Moravy, ovšem žádný z plánů se neuskutečnil a opuštěnou budovu používali jako úkryt lidé bez domova. Majitelem v té době bylo město Olomouc,[4] které ji roku 2007 prodalo firmě Profi-tisk group.[10]
.jpg)
Téhož roku nechal nový majitel vypracovat projekt obnovy objektu, který měl být přestaven na turistický penzion se sportovním centrem, kancelářemi, restaurací,[4] vinárnou a uměleckou galerií.[7] Tyto plány sice nebyly naplněny, ovšem společnost nakonec na podzim roku 2010 rekonstrukci přece jen zahájila, a to za účelem přestavby na průmyslový objekt s polygrafickou výrobou.[8]
Přestavbu provedla zlínská firma Průmyslové stavby.[3] Mezi prvními opravenými částmi byl ještě téhož roku komín,[8] z něhož byla zároveň odstraněna horní nadstavba, takže ztratil svůj charakteristický tvar. V letech 2011 až 2012 byla zchátralá dřevěná nadpecní sušárna nahrazena replikou,[3] přičemž dodržen byl jak původní druh materiálu, tak i původní prostor a původní stavební řešení.[8] V severní polovině je replika prosklená a byl do ní umístěn provoz výroby tiskařského materiálu. Na západní straně bylo doplněno schodiště[3] a na východní straně byla bývalá cihelna propojena se sousední skladištní halou.[10] Obnova byla dokončena roku 2016.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kruhová cihelna na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f g h Kruhová cihelna. In: Památkový katalog. [s.l.]: Národní památkový ústav Dostupné online.
- ↑ Kyselovská 559/125 [online]. Mapy.cz [cit. 2022-09-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g LB. Městská cihelna [online]. VCPD FA ČVUT v Praze, 2013 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Vzácná cihelna ve Slavoníně: vznikne z ruiny penzion?. Olomoucký deník [online]. 2009-01-01 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online.
- ↑ MLČÁK, Leoš. Evidenční list nemovité kulturní památky: Kruhová cihelna. [s.l.]: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, 1975. Dostupné online. S. 1.
- ↑ a b c TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc a její předměstí. Olomouc: Burian a Tichák, 2013. Kapitola Kyselov, s. 269–272.
- ↑ a b c KUBIŠTOVÁ, Pavla. Nejcennější cihelna střední Moravy chátrá, je na prodej. MF Dnes, in Zrcadlo památek. 2008-09-05. Dostupné online [cit. 2022-09-11].
- ↑ a b c d e TAUBEROVÁ, Daniela. Cihelnu ve Slavoníně opravují, místo restaurace v ní bude tiskárna. Olomoucký deník [online]. 2011-05-19 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online.
- ↑ MLČÁK, Leoš. Evidenční list nemovité kulturní památky: Kruhová cihelna. [s.l.]: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Ostravě, 1975. Dostupné online. S. 2.
- ↑ a b VEBR, Tomáš. Připomínka/námitka ke konceptu územního plánu statutárního města Olomouce [online]. Magistrát města Olomouc, 2010-06-08 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online.