Krnsko (zámek)
| Krnsko | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | barokní |
| Přestavba | 18. století |
| Další majitelé | Vančurové z Řehnic Šporkové Vratislavové z Mitrovic |
| Poloha | |
| Adresa | Horní Krnsko, Krnsko,  Česko |
| Souřadnice | 50°22′49,88″ s. š., 14°51′2,97″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 32059/2-1615 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Krnsko je zámek v Horním Krnsku jihozápadně od Mladé Boleslavi ve Středočeském kraji. Nachází se na horní hraně údolí Strenického potoka na západním okraji osady. Zámecký areál je chráněn jako kulturní památka.[1]
Zámek vznikl několika přestavbami původní tvrze doložené ve druhé polovině patnáctého století. Od roku 1476 do roku 1726 patřil rodu Vančurů z Řehnic. Od nich jej získal Josef František z Vrbna, který zámek přestavěl v barokním slohu. K dalším majitelům patřili Šporkové a Vratislavové z Mitrovic. Ve dvacátém století zámek sloužil jako sirotčinec, škola, skladiště a domov pro seniory.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vrchnostenské sídlo v podobě tvrze je v Krnsku poprvé doloženo k roku 1463[2] nebo 1464,[3] kdy zemřel jeho majitel Zdislav z Krnska. Ke statku kromě tvrze a přilehlé vsi tehdy patřilo lebkovské popluží, pole a lesy v Zalužanech, dvůr v Dymokurech a podací právo ke kostelům svatého Jiří a svaté Kateřiny. Panství se po Zdislavově smrti stalo odúmrtí, o kterou žádali čtyři zájemci. Nakonec ji získal Jindřich z Michalovic, který tvrz připojil k Mladé Boleslavi.[2]
Jan Tovačovský z Cimburka roku 1476 prodal Krnsko se dvorem, tvrzí a oběma kostely Janu Vančurovi z Řehnic. Jemu statek patřil nejméně do roku 1480 a od roku 1493 je jako majitel připomínán jeho syn Mikuláš Vančura z Řehnic. Ten rozšířil rodový majetek mimo jiné o Valečov, Brodce a Studénku. Mikulášovi synové si dědictví po otci rozdělili a Krnsko s díly vsí Vtelno (též Podkrnsko), Řehnice, Pětikozly, Krásná, Spikaly, Vinec a Strašnov dostal nejstarší Jan, který roku 1535 vše prodal bratrovi Jiřímu Vančurovi z Řehnic, jemuž patřily Brodce. Jiří zemřel 3. prosince 1553 a pohřben byl v Krnsku, kde se jeho náhrobní kámen dochoval do osmnáctého století. Z Jiřího osmi synů Krnsko připadlo Bedřichu Vančurovi z Řehnic. Kromě vesnice s tvrzí a dvorem mu náležela podací práva k oběma kostelům, vsi Řehnice, Pětikozly, Krásná, Spikaly, Vinec, Strašňov a Vtelno. Oženil se s Markétou Pecingárovou z Bydžína a oba zemřeli před rokem 1578.[2]
Sedmnácté století
[editovat | editovat zdroj]Krnsko a Solec získal Bedřichův syn Jan Vančura z Řehnic, známý jako výtržník a násilník. Zemřel v roce 1616 a ze dvou manželství měl šest synů a několik dcer. Statku se následujícího roku ujal nejstarší syn Bedřich Vančura z Řehnic. Jeho sourozenci byli nezletilí, a proto uzavřel smlouvu se svou macechou, vdovou Marií ze Solhanzu, že ona bude děti vychovávat a on jí zato bude ročně platit 400 kop míšeňských grošů, dvacet korců žita, tři věrtele hrachu, tři boleslavské věrtele ječmene, půl kopy starých slepic a dopraví jí čtyřicet sáhů dřeva z dokeských lesů do jejího domu v Mladé Boleslavi.[4]
Někdy během šestnáctého století byla stará tvrz přestavěna na renesanční zámek.[3] Podle popisu z roku 1650 byl tvořen starým a novým domem, v přízemí bývala kuchyně a u ní sklepy a klenuté světnice. Popis dále zmiňoval starou a novou zbrojnici, fraucimor s komorou, andělskou a velkou světnici nebo klenuté konírny.[2]
Bedřich Vančura z Řehnic zastával pozici praporečníka v pluku hraběte Šlika, v jehož službách byl vlastním poručíkem roku 1618 zabit. Krátce poté zemřel Vilém, a z bratrů tak zůstali jen Jindřich, Zikmund a Markvart Vančurové z Řehnic. První dva dosáhli dospělosti v roce 1636, a poté se všichni rozdělili o majetek. Markvart si ponechal Krnsko, Jindřich dostal Jizerní Vtelno a Zikmund Solec. Ještě o čtyři roky dříve Markvart do Krnska pozval na oběd Jan Purkarta Korduleho ze Sloupna, který sídlil ve Vtelně. Po obědě Markvart svého hosta opakovaně napadl kordem, a dokonce na něj vystřelil. Jan Purkart většinu útoků úspěšně odrazil, ale nakonec jej Jindřich Vančura z Řehnic srazil a těžce zranil. Jan Purkart se, ačkoliv byl považován za mrtvého, ze zranění uzdravil.[5]
Po Markvartově smrti se zbývající bratři roku 1650 rozdělili o jeho majetek. Každý dostal polovinu krnského zámku, dvoru a vsi a polovinu Pětikozel. Jeden díl držel Jindřich Heřman Vančura z Řehnic, který zemřel 15. října 1682 a v době úmrtí z jeho dětí žili jen synové Bedřich Ferdinand a Jindřich. Bedřich Ferdinand se stal bratrovým poručníkem a soudil se se svou matkou, jejíž dědictví nebylo zajištěno svatební smlouvou. Komise královských místodržících jí proto roku 1683 přiřkla částku tří tisíc kop míšeňských grošů. O rok později si Bedřich Ferdinand ponechal půlku Krnska, Pětikozel a část Krásné, zatímco Jindřich dostal Řehnice a přestěhoval se do Vtelna na sídlo založené svým otcem. Pražský dům si ponechali ve společném vlastnictví. Bedřich Ferdinand Vančura z Řehnic roku 1683 sloužil v císařském vojsku v bojích proti Turkům a uherským rebelům, kteří jej nějakou dobu drželi v zajetí.[5]
Druhou část Krnska vlastnil Zikmund, který se oženil s Kateřinou z Řehnic, s níž měli tři syny a dcery Annu Františku a Polyxenu. Anna Františka se roku 1661 po otcově úmrtí stala poručnicí sourozenců, ale roku 1665 ji vystřídal její nejstarší bratr Jan Jindřich. Ten krátce poté zemřel a správu majetku v roce 1672 převzal druhý bratr Vilém Josef. Pro jeho duševní onemocnění však poručnictví nad nejmladším Františkem Karlem Vančurou z Řehnic roku 1675 převzal strýc Jindřich. František Karel následujícího roku dospěl a v roce 1689 od strýce Bedřicha Ferdinanda koupil druhou polovinu Krnska. Oženil se s Eleonorou z Řehnic a narodili se jim synové Jan Václav a František Karel.[5]
Osmnácté a devatenácté století
[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1713 Krnsko zdědil Jan Václav Vančura z Řehnic a roku 1726 je prodal hraběti Josefu Františkovi z Vrbna. V roce 1733 navíc prodal dvůr Mladotov majitelům stránovského panství.[5]
Potomkům Josefa Františka z Vrbna Krnsko patřilo do konce osmnáctého století, kdy je koupil hrabě Jan Václav Špork.[5] Jeho mladší syn Leopold Špork Krnsko vlastnil od roku 1804 do své smrti v roce 1841. Zemřel bezdětný, a statek proto zdědil synovec Jan Josef Špork, který zemřel v hodnosti nadporučíka v c. k. armádě.[6] Po něm následoval syn Edvard a synovec jeho sestry hrabě Evžen Vratislav z Mitrovic,[6] který zámek pronajal sestrám Marii Louise a Aloisii Kirschnerovým z Prahy.[7]
Nejspíše ještě během sedmnáctého století zámek získal uzavřenou čtyřkřídlou dispozici. Vrcholně barokní přestavbu realizoval Josef František z Vrbna, ale k další pozdně barokní úpravě došlo nejspíše okolo roku 1766, kdy vznikla také krnská fara. Šporkové zámek roku 1842 opravili a nad hlavní portál nechali umístit svůj rodový erb.[8]
Dvacáté století
[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1919 zámek sloužil jako sirotčinec provozovaný Podpůrným fondem legionářským, pro jehož potřeby budovu adaptoval pražský architekt Jan Pacl.[7] Fond sirotčinec přejmenoval na Dům dětství. Pod vedením pedagoga Ferdinanda Krcha v něm zřídil pokusnou školu zaměřenou na nové metody výuky. Projekt podporovaný Vojtěchem Benešem byl roku 1923 náhle ukončen.[9] Před druhou světovou válkou v zámku fungovala dětská ozdravovna. Po válce byli na zámku od října 1945 ubytováni mladí Němci z českého pohraničí, kterým bylo přikázáno pracovat v továrně Ladislava Kotka. Dne 15. května 1946 museli odejít zpět do pohraničí, aby mohli být vysídleni do Německa.[10] Poté v zámku do roku 1952 sídlila učňovská škola. Ta musela areál opustit kvůli závadné vodě a o rok později si zámek pronajal Středočeský obchod s nábytkem, který jej využíval jako sklad. Od roku 1956 byla budova adaptována na domov důchodců, který byl otevřen v roce 1959. Až do roku 1982 v něm působily řádové sestry z Kongregace Šedých sester řádu svatého Františka.[7]
Stavební podoba
[editovat | editovat zdroj]Čtyři jednopatrová zámecká křídla obklopují čtvercový dvůr. Severní stranu zdůrazňuje středový rizalit s půlkruhovým portálem a hranolovou věží zakončenou cibulovou střechou. Další rizalit s volutovým štítem se nachází v jižním průčelí.[3] Fasády člení obdélná okna s plochými suprafenestrami.[11] Nádvoří původně obklopovaly renesanční arkády. Dochovaly se jen na třech stranách a na severní straně byly zazděny,[3] ale podle Emanuela Pocheho jsou arkády naopak dochované jen na jedné straně.[11] Přízemní prostory mají valené klenby, zatímco v prvním patře jsou místnosti plochostropé.[11] Staré opevnění tvořené valy a příkopy bylo zplanýrováno a nahrazeno anglickým parkem.[3]
Anglický park se nachází v prostoru západně od zámecké budovy a na jihu a západě ho ohrazuje původní zeď se čtyřmi pilířovými branami. U hlavní severní brány stojí sochy svatého Antonína Paduánského a svatého Františka Xaverského.[12] Obě nechal roku 1713 postavit Jan Václav Vančura z Řehnic.[7] Před zámkem býval barokní hospodářský dvůr.[11] K památkově chráněnému areálu patří zámek s ohrazením, pěti branami a oběma sochami.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2024-01-19]. Identifikátor záznamu 143613 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek X. Boleslavsko. Praha: František Šimáček, 1895. 462 s. Dostupné online. Kapitola Krnsko zámek, s. 364. Dále jen Sedláček (1895).
- ↑ a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Krnsko – zámek, s. 239–240.
- ↑ Sedláček (1895), s. 366.
- ↑ a b c d e Sedláček (1895), s. 367.
- ↑ a b Sedláček (1895), s. 368.
- ↑ a b c d PRCHLÍKOVÁ, Alena. Panství a zámek [online]. Obec Krnsko, 2019-08 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
- ↑ VLČEK, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha: Libri, 1999. 623 s. ISBN 80-85983-61-3. Kapitola Krnsko, s. 324–325.
- ↑ PRCHLÍKOVÁ, Alena. Dům dětství [online]. Obec Krnsko, 2019-08 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
- ↑ DVOŘÁK, Václav. Zámek r. 1945–1946 [online]. Obec Krnsko, 2020-07 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Krnsko, s. 148.
- ↑ a b Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2024-01-19]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Krnsko na Wikimedia Commons
