Kritérium rozpačitosti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Křest Krista od Francesca Albaniho. Jelikož staví Jana jako nadřazeného Ježíši, bylo kritérium rozpačitosti použito k argumentaci pro historicitu Ježíšova křtu Janem Křtitelem .

Kritérium rozpačitosti je nástroj historické analýzy. Historický popis je považován za pravděpodobnější, pokud by historická událost mohla uvést autora svědectví do rozpaků. Pravděpodobnost vymyšlení svědectví takovéto události má být v tomto případě menší.

Někteří biblisté užívají toto kritérium k posouzení, zda jsou zprávy o Ježíšových činech a slovech z nového zákona historicky pravděpodobné.[1]

Kritérium rozpačitosti je jedním z kritérií autenticity užívaných akademiky, jako jsou kritérium odlišnosti, kritérium jazyka a prostředí, kritérium koherence a kritérium vícenásobné atestace.[2]

Historie užití[editovat | editovat zdroj]

Kritérium rozpačitosti je dlouhodobě užívaný nástroj v Novozákonních studiích. Pojem byl poprvé použit Johnem P. Meierem v jeho knize z roku 1991 A Marginal Jew.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Podstatou kritéria rozpačitosti je úvaha, že raná církev by neměla důvod fabrikovat či falšovat dokumenty tak, aby výsledek buď ztrapnil jejich autora, nebo oslabil církevní pozici v argumentaci s oponenty. Pravděpodobnější je, že ztrapňující materiál pocházející od Ježíše by byl v pozdějších fázích evangelijní tradice buď potlačen nebo změkčen. Toto kritérium se samo o sobě používá jen zřídka a obvykle je doplňováno jinými nástroji historické metody.

Samotné ukřižování Ježíše Krista je příkladem události, která splňuje kritérium rozpačitosti. Ukřižování bylo v kultuře starověkého Říma považováno za nejhanebnější a nejvíce ponižující způsob popravy. Zastánci užívání tohoto kritéria tvrdí, že právě proto je nepravděpodobné, že by si tuto událost následovníci Krista vymysleli.[3][1][4][5]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Užití kritéria je obzvlášť v oblasti biblických studií kritizováno.

Kritici zpochybňují schopnost moderního člověka dostatečně přesně odhadnout, jestli by daná událost opravdu uvedla autora do rozpaků. Kritérium považují za zneužité. Není podle nich dostačující k prokázání historické události bez jiných podporujících důkazů.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Criterion of embarrassment na anglické Wikipedii.

  1. a b Catherine M. Murphy, The Historical Jesus For Dummies, For Dummies Pub., 2007. p 14
  2. TATUM, W. Barnes. In Quest of Jesus. Nashville: Abingdon Press, 1982. S. 106. 
  3. Guy Davenport and Benjamin Urrutia, The Logia of Yeshua, Washington, DC 1996.
  4. John P. Meier, A Marginal Jew, Yale University Press, 2009
  5. Dostupné online. 
  6. GOODACRE, Mark. NT Blog: Criticizing the Criterion of Embarrassment in Historical Jesus studies [online]. 2012-05-07 [cit. 2024-05-02]. Dostupné online.