Přeskočit na obsah

Kristina Colloredo-Mansfeldová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kristina Josefína z Colloredo-Mansfeldu
Narození19. prosince 1940 (84 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánípodnikatelka, malířka, modelka, kaskadérka a patronka
Choť
  • I. (1960–1965) Georg Fürstenberg (1923–2008)
  • II. (1965–1973) Jan van Hamel (* 1943)
  • III. (1975–1983) Michael Begert (* 1946)
Děti4
RodičeJosef Colloredo-Mansfeld a Anna Marie, roz. Rablová
RodColloredové
Příbuzníbratranec: Jerome Colloredo-Mannsfeld (* 1949)
strýc: Jeroným (Hieronymus IX.) Colloredo-Mannsfeld (1912–1998)
strýc: Friedrich Colloredo-Mannsfeld (1917–1991)
strýc: Weikhard Colloredo-Mannsfeld (1914–1946)
děd: Hieronymus VIII. Colloredo-Mannsfeld (1870–1942)
babička: Berta Kolowrat-Krakowská (1890–1982)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Kristina Colloredo-Mansfeldová (celým jménem Kristina Nadin Josephina Anna Maria Colloredo-Mansfeldová, též Christina Colloredo-Mansfeld; * 19. prosince 1940 Praha)[1] je příslušnice česko-rakouského šlechtického rodu Colloredo-Mannsfeldů, podnikatelka v oboru lesního hospodářství a malířka. Od 90. let 20. století je jednou ze stran v mnohaletém restitučním sporu s českým státem o zámek Opočno a jeho mobiliář.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narození a emigrace

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Opočno

Narodila se v Praze 19. prosince 1940. Jejími rodiči byli hrabě Josef III. Leopold Colloredo-Mansfeld (4. června 1910 Pula – 30. ledna 1990 Salcburk; v letech 1957–1990 7. kníže Colloredo-Mannsfeld) a Anna Marie, rozená Rablová (11. června 1908 Innsbruck – 25. června 1953 Beamsville, Kanada). V roce 1942 byl rodový majetek v Opočně zabaven gestapem ve prospěch Velkoněmecké říše, neboť její otec v letech 1938–1939 podepsal prohlášení české šlechty, ve kterém deklaroval příslušnost a loajalitu k českému národu. Rodina po dobu okupace bydlela v Rozběřicích,[2] kde otec pracoval jako pomocný dělník. V roce 1947 spolu s rodiči za pomoci švýcarské a britské ambasády emigrovala do Rakouska poté, co rodový majetek v roce 1945 připadl na základě Benešových dekretů československému státu. Po krátkém pobytu v Innsbrucku,[3][pozn. 1] Švýcarsku a Francii se rodina trvale přestěhovala do Kanady, kde rodiče zakoupili poblíž jezera Ontario ovocnou farmu.[3][pozn. 2] Zde začala navštěvovat základní školu. Do školy a ze školy jezdila na oslíkovi.[3]

V emigraci

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1953 jí po těžké nemoci zemřela matka.[3] V roce 1955 se vrátila zpět do Evropy a nastoupila do internátní školy ve Švýcarsku. Školu však nedokončila a další dva roky navštěvovala uměleckou školu ve Vídni. Zde se v devatenácti letech provdala za o osmnáct let staršího muže, prince z Fürstenbergu s nímž se ve Vídni také usadila. Z tohoto manželství se narodila dcera Diega, po která však tragicky zemřela při autonehodě. Po čtyřech letech se manželství rozpadlo a Kristina se vrátila zpět do Kanady. Otec ji ale odmítl nadále podporovat. Živila se tedy jako modelka, kaskadérka, herečka a současně vystudovala malířství. V Kanadě se znovu vdala, avšak i druhé manželství skončilo po čtyřech letech rozvodem. Se svými dvěma syny zůstala sama.

V Řecku

[editovat | editovat zdroj]
Ostrov Hydra
Old Carpet Factory mansion, Colloredo-Mansfeld residence.
Old Carpet Factory mansion, Colloredo-Mansfeld residence.

V roce 1976 koupila se svým třetím manželem dům na řeckém ostrově Hydra,[5] kam se přestěhovali z Gazy, kde její manžel pracoval pro švýcarský Červený kříž. Na ostrově se starala o nájemní vily, zajišťovala služby pro turisty, a věnovala se malování.[5] Také třetí manželství skončilo rozvodem. Zatímco její manžel ostrov opustil, ona na něm zůstala až do roku 1986.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

V současné době žije v střídavě v Kanadě, Rakousku, Řecku a v Česku. Zde pobývá v Opočně, v rodném domě malíře Františka Kupky, který jí byl v restitucích vrácen v roce 1991. Zde má ateliér a zde také sídlí její firma, zabývající se správou lesů, které jí byl navráceny v restituci v roce 1991.

Restituční spor

[editovat | editovat zdroj]

Colloredové získali zámek Opočno do dědičného držení v roce 1636. Zatímco lesy a nemovitosti byly Kristině v roce 1991 v rámci restitučních nároků vráceny, žádost o navrácení opočenského zámku včetně mobiliáře byla rozhodnutím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou v roce 1995 zamítnuta a v roce 1999 zamítnuta i Krajským soudem v Hradci Králové. V roce 2000 byly zamítavé rozsudky zrušeny Nejvyšším soudem ČR. Na základě nového rozsudku Okresního soudu z roku 2002 byl zámek rodině Colloredo-Mansfeldů v roce 2003 vrácen a to včetně přilehlých budov a pozemků. Toto rozhodnutí v roce 2005 ale zrušil Ústavní soud ČR, což potvrdil Okresní soud a v roce 2006 i Krajský soud. V roce 2007 byl zámek předán zpět do vlastnictví státu do správy Národního památkového ústavu (NPÚ).

V roce 2014 vyhověl Ústavní soud ČR její žádosti o obnovení soudního řízení. V roce 2015 zamítl Krajský soud odvolání NPÚ proti obnovení soudního řízení. V témže roce Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl, že zámek a další nemovitý majetek patří státu. V dubnu 2016 bylo Krajským soudem v Hradci Králové zamítnuto odvolání proti tomuto rozhodnutí. V roce 2017 následně Nejvyšší soud ČR zamítl odvolání proti verdiktu Krajského soudu.

V lednu 2018 konstatoval Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, že v procesním průběhu řízení českých soudů došlo k pochybení. Ústavní soud ČR následně deklaroval připravenost obnovit soudní řízení v restitučním sporu.

V květnu 2020 rozhodl Ústavní soud ČR zamítnutím stížnosti ve věci navrácení nemovitého majetku o tom, že zámek zůstane v rukou státu.[6] V únoru 2021 Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku zamítl stížnost rodiny Colloredo-Mansfeldů, čímž potvrdil zmíněný rozsudek Ústavního soudu z roku 2020. "Ministerstvo spravedlnosti tímto krokem považuje záležitost za ukončenou."[7] Ač se tedy zdá, že spor o zámek je již u konce, souběžně probíhající spor o část mobiliáře na zámku v Opočně stále trvá.[8]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Hovoří pěti jazyky. Je rozvedená. Z prvního manželství se narodila dcera, která po rozvodu zůstala v péči otce[9] a která tragicky zahynula při autonehodě. Z dalších manželství má tři syny: Leonharda, Dereka a Stefana, všichni tři jsou nositeli jména Colloredo-Mansfeld, které získali poté, co je adoptoval její otec. Z manželství synů má sedm vnoučat.

Manželé

[editovat | editovat zdroj]

Děti

[editovat | editovat zdroj]
  • 1. Diega (12. prosince 1961 Vídeň – 2. ledna 1975 Gdaňsk,[11] zemřela tři dny po autonehoděv Polsku[12])
  • 2. Leonhard Colloredo-Mansfeld (* 10. února 1964 Vídeň),[11] roz. Van Hamel, velkostatkář, zabývá se lesnictvím;[13] působí v Öblarnu a Opočně[14]
  • 3. Derek Colloredo-Mansfeld, roz. Van Hamel, umělecký truhlář,[13] podnikatel; žije ve Švédsku v Upsale[14]
  • 4. Stefan Colloredo-Mansfeld, roz. Begert, v Americe se zabýval cestovním ruchem,[13] obchodník; žije v Londýně[14]

Poznámka k pravopisu Mansfeld

[editovat | editovat zdroj]

Přestože se všichni členové rodu od sňatku Františka Gundakara Colloreda s Marií Isabelou Mansfeldovou, poslední příslušnicí rodu, v roce 1789 píší Colloredo-Mannsfeld s dvěma n, užívá Kristina a její potomci verzi s jedním n, kterou začal používat Kristinin otec Josef III. s ohledem na historickou pravdu, protože původně se rod Mansfeldů takto psal. Ačkoliv ke zdvojení n došlo omylem při vyhotovení listiny o sjednocení příjmení Colloredo-Mannsfeld, této oficiální verze se všichni členové kromě Kristininy větve drží.[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V Innsbrucku bydleli v malém penzionu Winter, který provozovala Kristinina babička, matka Anny Marie, rozené Rablové.[4]
  2. ↑ V Kanadě se usadili po roce 1948 také Parishové, Nádherní a Hohenlohové.[3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 71. 
  2. ↑ DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 8. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  3. ↑ a b c d e Příběhy českých šlechticů, s. 9
  4. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 8, 12–13
  5. ↑ a b Příběhy českých šlechticů, s. 13
  6. ↑ TŮMOVÁ, Štěpánka. Zámek Opočno zůstane státu, zamítl Ústavní soud stížnost dědičky. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2020-05-19 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Restituční spor o zámek - info [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ NOVÁKOVÁ, Alžběta. Otázka restituce Colloredo-Mannsfeldské obrazárny pohledem přímých účastníků a veřejného mínění. Praha 2021. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., s. 51.
  9. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 11
  10. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 10
  11. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Fürstenbergů [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-06-13 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 17
  13. ↑ a b c Příběhy českých šlechticů, s. 16
  14. ↑ a b c Rechtmäßige Träger des Namens Colloredo-Mannsfeld (Mansfeld) [online]. Colloredo-Mannsfeld [cit. 2019-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-18. (německy) 
  15. ↑ Ergänzende Anmerkungen: Mannsfeld oder -Mansfeld? [online]. Colloredo-Mannsfeld [cit. 2019-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-16. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Mám šanci udělat něco dobrého. Hraběnka Kristina Colloredo-Mansfeldová. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kristina_Colloredo-Mansfeldová&oldid=24224945“