Krajská hygienická stanice

Krajská hygienická stanice (KHS) je správní úřad zřízený na základě zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví s účinností od 1. 1. 2003. KHS jsou organizačními složkami státu, zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví České republiky.

Historie

Zakladatelem hygieny v Česku byl Gustav Kabrhel (1857–1939), významný český lékař. V lednu roku 1899 byl jmenován prvním profesorem hygieny na lékařské fakultě české univerzity v Praze. V letech 1898 až 1927 byl přednostou Hygienického ústavu, který také založil (později Ústav hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty UK). Zasloužil se o progresivní koncepci vybudování káranského vodovodu pro Prahu a jeho práce měly zásadní vliv na obrat v posuzování kvality pitné vody. Jaroslav Teisinger (1902-1985) byl zakladatelem českého pracovního lékařství, vybudoval první Kliniku nemocí z povolání a první Ústav pracovního lékařství v Československé republice.^[1]

Počátkem 50. let byla v Československu vybudována síť hygienických stanic, ve kterých Lékařská fakulta hygienická (dnešní 3. LF UK) vychovávala lékaře preventivních oborů. Zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, definoval orgány hygienické a protiepidemické služby: hlavní hygienik, krajský hygienik a okresní hygienik. Později jej nahradil zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v § 34 a násl. S účinností od 1.1.2001 byly kompetence hygienických stanic vymezeny zákonem č. 258/2000 Sb. Do roku 2003 byly krajské hygienické stanice příspěvkovými organizacemi ministerstva zdravotnictví, okresní hygienické stanice se pak zřizovaly v sídlech okresních úřadů, a to jako příspěvkové nebo rozpočtové organizace okresního úřadu; jejich zřizovatelem byl okresní úřad. Městské hygienické stanice se pak nacházely ve městech Brno, Plzeň a Praha.^[2]

V roce 2003 se od hygienických stanic odštěpily Zdravotní ústavy (laboratoře), to jich bylo 14, v roce 2007 fakticky jenom sedm a od roku 2012 pouze dva.^[3]

Kompetence

Kompetence KHS upravuje zákon č. 258/2000 Sb., a to zejména v § 82. Podle něj KHS náleží např. vydávat rozhodnutí, povolení, osvědčení a plnit další úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví včetně státního zdravotního dozoru, pokud není příslušné ministerstvo zdravotnictví. Dále má KHS za úkol vykonávat státní zdravotní dozor nad dodržováním zákazů a plněním dalších povinností stanovených přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, tímto zákonem a zvláštními právními předpisy k ochraně veřejného zdraví včetně ochrany zdraví při práci před riziky plynoucími z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek, z nepříznivých mikroklimatických podmínek a z fyzické a duševní zátěže a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť, a rozhodnutím nebo opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví vydaným na základě těchto právních předpisů; státní zdravotní dozor nad ochranou zdraví při práci je státním odborným dozorem nad ochranou zdraví při práci ve smyslu zvláštního právního předpisu.

Hlavní úkoly KHS

Nařizuje a řídí opatření k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění
Ověřuje podmínky vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání
Poskytuje informace o kvalitě vody pitné a vody určené ke koupání osob
Provádí kontroly dodržování hygienických požadavků na venkovní hrací plochy
Provádí kontroly na pracovištích zaměřené na dodržování požadavků stanovených předpisy na ochranu zdraví zaměstnanců při práci
Provádí kontroly plnění hygienických požadavků stanovených provozním řádem v domovech důchodců, ústavech sociální péče a domech s pečovatelskou službou
Provádí kontroly zařízení, ve kterých jsou prováděny činnosti epidemiologicky závažné (kosmetika, masáže, holičství, kadeřnictví, pedikúra, solária apod.)
Provádí státní zdravotní dozor:
- nad osobní a provozní hygienou v prodejnách a výrobnách potravin, supermarketech, prodejnách drogerie a výrobnách kosmetiky
- v provozovnách stravovacích služeb
- v zařízeních sociálně výchovné činnosti (Dětské domovy, Ústavy sociální péče apod.)
- v zařízeních společného stravování dětí a mladistvých
- v zařízeních základních a středních škol, předškolních a školských zařízení
- v oblasti předmětů běžného užívání
Provozuje informační epidemiologické systémy, které se týkají výskytu infekcí
Vyhlašuje nařízení při epidemii a nebezpečí jejího vzniku, při výskytu nebezpečných výrobků, při živelních pohromách a jiných mimořádných událostech
Přijímá ohlášení zotavovací akce pro děti
Přijímá podněty na porušování povinností v oblasti ochrany veřejného zdraví (nadměrný hluk, vibrace apod.)
Přijímá žádosti o provedení zkoušky, provádí zkoušky znalostí hub
Uplatňuje stanoviska k projektovým dokumentacím a kolaudacím staveb z hlediska ochrany veřejného zdraví včetně hodnocení a řízení zdravotních rizik

Sídla a organizační struktura KHS

Na území ČR existuje celkem 14 KHS a to v jednotlivých samosprávných krajích. Krajská hygienická stanice, která působí ve správním obvodu hlavního města Prahy, se označuje jako Hygienická stanice hlavního města Prahy. Krajské hygienické stanice mohou dále s předchozím souhlasem Ministerstva zdravotnictví zřizovat a rušit svá uzemní pracoviště (dříve okresní hygienické stanice).

Hygienické stanice v krajích:

V čele krajské hygienické stanice stojí ředitel jmenovaný ministrem zdravotnictví na návrh hlavního hygienika. Co se dále týká vnitřní struktury KHS, pravidelně se zřizuje úsek odborných činností, úsek správní činností a úsek ekonomicko-provozních činností. Úseky se dále dělí na odbory (platí jen pro úsek odborných činností) a oddělení.

Reference

↑ BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena – učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. vydání. Praha. 2002. ISBN 80-7184-551-5
↑ W. Galuszka: 60 let hygienické služby v legislativě, pdf
↑ Arenberger odvolal šéfa ústeckého zdravotního ústavu, zatím ho nahradí ostravský Ježo, 14. května 2021

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu krajská hygienická stanice na Wikimedia Commons
Adresář krajských hygienických stanic

[1] BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena – učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. vydání. Praha. 2002. ISBN 80-7184-551-5

[2] W. Galuszka: 60 let hygienické služby v legislativě, pdf

[3] Arenberger odvolal šéfa ústeckého zdravotního ústavu, zatím ho nahradí ostravský Ježo, 14. května 2021

[1]

[2]

[3]