Přeskočit na obsah

Krč (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zámek Krč
Zámek Krč
Zámek Krč
Základní informace
Slohnovogotika
Poloha
AdresaKrč, ČeskoČesko Česko
UliceV podzámčí
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky40270/1-1343 (PkMISSezObrWD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hotel Château St. Havel
Logo hotelu
Logo hotelu
Základní informace
Typzámecký hotel
Identifikátory
Rejstřík památek40270/1-1343 (PkMISSezObrWD)

Zámek Krč je novogotická architektonická památka v Praze-Krči (Dolní Krč) na adrese V podzámčí 1/6, nenachází se však u ulice V podzámčí, nýbrž u ulice Před nádražím, jižně od Zámeckého rybníka u Kunratického potoka. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1] V současné době funguje jako Hotel Château St. Havel.

Zadní strana Krčského zámku (východní strana)

Středověk

[editovat | editovat zdroj]

Na místě dnešního zámku kdysi stávala tvrz a ves Dolní Krč, připomínaná od roku 1222 v majetku Vyšehradské kapituly[2] a opět roku 1273 jako rezidence vyšehradského probošta.

V roce 1420 byla tvrz dobyta husity pod vedením Jana Žižky z Trocnova, kteří šli na pomoc Praze proti císaři Zikmundovi. V roce 1457 tvrz vlastnili Mikuláš a Erazim z Pusté Dobré[3]. Během 16. století se její majitelé rychle střídali a tvrz byla zanedbávaná. Kolem roku 1620 proto byla označována jako pustá.

Barokní zámeček

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1627 objekt před svou emigrací prodal staroměstský měšťan Jan Lukšan z Luftenštejna mnišskému řádu obutých karmelitánů od sv. Havla, který zde zřídil své vrchnostenské sídlo, jež bylo zvelebeno a v polovině 18. století nazýváno letní zámeček. V roce 1786 byl klášter zrušen církevní reformou císaře Josefa II., správa převedena do náboženského fondu a Dolní Krč v roce 1795 koupil Josef Antonín Málek, který ji roku 1834 prodal Vojtěchu rytíři z Eisensteinu[3].. Jan Gever z Ehrenbergu dal na pozemcích postavit další hospodářské budovy. Největší proměnou ale prošel zámek v letech 18601880 ve vlastnictví JUDr. Karla barona Schlossera (1807-1876), který přestavěl hlavní budovu na současnou dvoupatrovou s velkým sálem v horním křídle, s novogotickými fasádami a cimbuřím v anglickém novogotickém stylu. Jako obdivovatel anglických zámeckých parků nechal baron Schlosser rozšířit a upravit park podle britského vzoru.[4]

Od 19. století po současnost

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1900 až do znárodnění v roce 1948 zámek vlastnila rodina Tomáše Welze. Tomáš Welz byl sklář a velkostatkář, který se výrazně zasloužil o rozvoj celé Krče.[4]. Do roku 1989 v zámku sídlil státní podnik Agroprojekt. Welzovým potomkům byl zámek navrácen v restituci. V roce 2003 prošel celkovou rekonstrukcí a později byl přeměněn na čtyřhvězdičkový hotel.[5][6]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-03-23]. Identifikátor záznamu 152328 : Zámek Krč. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Codex diplomatius necnon epistolaris regni Bohemiae II, s. 417
  3. a b František Holec a kolektiv autorů, Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svoboda Praha 1988, s. 26
  4. a b Zámek Kunratice a zámek Krč. www.krcakzije.cz [online]. [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. 
  5. Na návštěvě v novogotickém hotelu Chateau St. Havel v Praze. iDNES.cz [online]. 2008-12-01 [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. 
  6. S.R.O., BAS servis. Historie krčského zámku - příběh Sv. Havla od počátku až do současnosti: Hotel Chateau St. Havel Praha | Hotel Chateau St. Havel **** - wellness hotel, Praha 4 - Krč - oficiální stránky. chateauhotel.cz [online]. [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HOLEC, František (editor) a kolektiv autorů: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Sv. 7, Praha a okolí. 1. vydání. Praha: Svoboda, 1988. 221 s. S. 25-26.
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl patnáctý, [Kouřimsko, Vltavsko, J.-z. Boleslavsko]. 2., nezm. vyd. V Praze: Šolc a Šimáček, 1927, [i.e. 1938]. 340 s. Digitalizovaný titul. S. 304. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]