Přeskočit na obsah

Kottické Alpy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kottické Alpy
Alpes Cottienes
Alpi Cozie
Kottické Alpy a Monte Viso
Kottické Alpy

Nejvyšší bod3 841 m n. m. (Monte Viso)
Délka80 km

Nadřazená jednotkaZápadní Alpy
Sousední
jednotky
Grajské Alpy, Dauphineské Alpy, Přímořské Alpy, Queyras, Pádská nížina
Podřazené
jednotky
Orsiera, Monte Viso, Oronaye, Queyras, Chambeyron

SvětadílEvropa
StátItálieItálie Itálie
FrancieFrancie Francie
Map
Horninyserpentinit, rula, žula, vápenec
PovodíDora Riparia, Stura, Durance, Arc, Pád
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kottické Alpy (francouzsky Alpes Cottienes, italsky Alpi Cozie) jsou pohoří nacházející se svou větší částí v Itálii a pouze několik horských skupin se rozkládá na francouzském území. Nejvyšším vrcholem je výrazný vrchol Monte Viso (3841 m), který markantně převyšuje své okolí. Horopisně se pohoří řadí do Západních Alp. Vzhledem k jižní poloze se v masivu nenacházejí ledovce, pouze s výjimkou nejvyššího vrcholu.

Severní hranici tvoří údolí Valle di Susa, kterým protéká řeka Dora Riparia. Ta odděluje Kottické Alpy od Grajských Alp. Jih je vymezen dolinou řeky Stura, která od sebe dělí masivy Kottických a Přímořských Alp. Na západě sousedí s Dauphineskými Alpami, od kterých je dělí údolí řeky Durance (již na francouzském území). Východní hranice není zcela jasná, protože se zde hory pozvolna klesají do Pádské nížiny. Od východu jsou do pohoří vetkány velké doliny jako např. Valle Maira, Valle del Po, Valle del Ghisone nebo Valle Varaita.

Geologická stavba pohoří je velmi složitá. Dá se říci, že co údolí, to jiné složení. Hlavním stavebním kamenem je zelený nerost serpentinit. Leží zde také velké vrstvy ruly a žuly. V okolí skupiny Orsiera se hojně vyskytuje také vápenec. Geologicky je tedy masiv velmi pestrý.

Členění

[editovat | editovat zdroj]

Plošně se jedná o jedno z největších pohoří v Alpách. Zaujímá rozlohu 6900 km². Geograficky se dělí na několik samostatných masivů. Sever území ovládá vápencové pohoří Orsiera. Na jih od velkého údolí Chisone leží opuštěné hory skupin Queyron a Ramiere. Nejvyšší masiv Monte Viso leží blízko francouzské hranice, takřka uprostřed pohoří. Mezi údolími Varaita a Maira se nalézá ostře formované masivy Chambeyron a Oronaye. Ve Francii najdeme skupinu Chaberton ležící poblíž silničního sedla Montgenevre (1850 m) a nad městem Briançon. Dále zde leží menší skupiny Parpalion, Chambeyron a Rochebrune, patřící pod masiv Queyras.

Monte Viso ze sedla Col Vallante
Colle d'Agnello/Col Agnel, 2,744 m

Hlavními průsmyky Kottických Alp jsou:

název místo sjízdnost nadmořská
výška [m]
Col de Sommeiller, (it. Colle del Sommeiller) mezi Francie Bramans a Itálie Bardonecchia štěrková silnice 2 962
Col de la Traversette mezi Francie Abriès a Itálie Crissolo štěrková silnice 2 950
Col d'Ambin, (it. Colle d'Ambin) mezi Francie Bramans a Itálie Exilles stezka 2 854
Col de St Veran mezi údolím Francie Queyras a údolím Itálie Valle Varaita pěší stezka 2 844
Col du Parpaillon mezi údolím Francie Queyras a údolím řeky Ubaye štěrková cesta 2 780
Col d'Étache (it. Colle d'Etiache) mezi Francie Bramans a Itálie Bardonecchia štěrková stezka 2 787
Col Agnel, (it. Colle dell'Agnello) mezi údolím Francie Queyras a údolím Itálie Valle Varaita silnice 2 744
Col Girardin mezi údolím Francie Queyras a údolím řeky Ubaye štěrková cesta 2 699
Col de Sautron mezi Francie Barcelonnette a údolím Itálie Valle Maira štěrková cesta 2 689
Col du Longet, (it. Colle del Longet) z údolí Francie Ubaye do údolí Itálie Valle Varaita štěrková cesta 2 672
Col de Mary z údolí Francie Ubaye do údolí Itálie Valle Maira štěrková cesta 2 654
Col d'Abriès z Francie Abriès do Itálie Perosa štěrková cesta 2 650
Col de la Roue z Francie Modane do Itálie Bardonecchia štěrková cesta 2 566
Col du Fréjus, (it. Colle del Fréjus) z Francie Modane do Itálie Bardonecchia prašná silnice 2 542
Col de Clapier, (it. Colle Clapier) z Francie Bramans do Itálie údolí řeky Susa štěrková cesta 2 491
Col d'Izoard z Francie Briançon do údolí Guil silnice 2 388
Col Lacroix, (it. Colle della Croce) mezi Francie Abriès a Itálie Val Pellice štěrková cesta 2 299
Col du Petit Mont-Cenis, (it. Colle del Piccolo Moncenisio) z Francie Bramans do Itálie Moncenisio štěrková cesta 2 184
Colle delle Finestre mezi Itálie údolím Val Chisone a údolím řeky Susa silnice 2 178
Col de Vars z Francie údolí Ubaye do údolí Queyras silnice 2 115
Col du Mont Cenis, (it. Colle del Moncenisio) mezi Francie Lanslebourg a údolím řeky Susa silnice 2 101
Colle del Sestriere mezi Francie údolím Val Chisone a údolím řeky Susa silnice 2 021
Col de Larche(it. Colle della Maddalena mezi Francie údolím řeky Ubaye a Itálie údolím řeky Stura di Demonte silnice 1 991
Col de Montgenèvre z Francie Briançon do údolí řeky Susa silnice 1 854
Col de l'Échelle z Francie Briançon do Itálie Bardonecchia silnice 1 760

Ochrana přírody

[editovat | editovat zdroj]
Casse Déserte
Chata Rifugio Quintino Sella (2640 m)

Nejcennější oblast Kottických Alp byla vyhlášena jako Parc naturel regional de Queyras. Plocha parku činí 60 000 ha a leží zde množství štítů převyšujících hranici 3000 metrů. Panuje zde drsné klima, které je vhodné pouze pro odolné druhy horské fauny a flory. Původní horské vesnice jsou významnými prvky lidové architektury. Výchozím bodem a centrem Queyras je město Guillestre. Za městem se nachází propast Combe du Queyras, která je až 400 metrů hluboká. Do parku patří také oranžové skalní věže Casse Déserte nacházející se poblíž sedla Col d'Izoard (2361 m).

Například pro samotné Italy jsou Kottické Alpy méně navštěvované a ne tolik známé jako sousední Grajské Alpy. Síť horských chat nalezneme pouze v okolí masivu Monte Viso, údolí Maira a ve skupině Orsiera. Jinde jich je jen poskrovnu. Podobné je to i s turisticky vyznačenými cestami. Kolem masivu Monte Viso vede známá trekingová trasa Tour de Monte Viso.

Zajištěné cesty

V masivu je také možnost vyžití pro milovníky cest typu via ferrata.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cottian Alps na anglické Wikipedii.


Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]