Přeskočit na obsah

Kotouň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kotouň
Kostel Narození Panny Marie
Kostel Narození Panny Marie
Lokalita
Charaktervesnice
ObecOselce
OkresPlzeň-jih
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel127 (2021)[1]
Katastrální územíKotouň (3,85 km²)
PSČ335 01
Počet domů81 (2021)[2]
Kotouň
Kotouň
Další údaje
Kód části obce113026
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kotouň je vesnice, část obce Oselce v okrese Plzeň-jih. Nachází se asi 1,5 km severně od Oselec. Vedou tudy železniční trať Nepomuk–Blatná a silnice II/188. V roce 2011 zde trvale žilo 130 obyvatel.[3]

Kotouň je také název katastrálního území o rozloze 3,85 km².[4] Vesnice leží v geomorfologickém celku Blatenská pahorkatina a protéká jí potok Víska. Nachází se zde místní lidová knihovna a hasičská zbrojnice. Vesnicí prochází zelená turistická trasa začínající v Nepomuku a vedoucí přes Vrčeň, Liškov a Oselce.

Název se vyvíjel od varianty Chotun (1352–1399), Kotuna (1378), Kotun (1405), Chotim (1411), Kothun (1412), Kotaun (1617, 1790, 1840). Původní tvar Chotúň se přes Chotouň změnil na Kotúň a posléze na Kotouň.[5]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1352.[6]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[7][8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 424 383 376 380 401 355 412 285 306 237 201 140 126 130 127
Počet domů 59 61 62 65 66 69 90 94 83 71 64 85 76 81 81

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1880 Kotouň byl osadou obce Oselce v okrese Strakonice. V letech 1880–1950 byl samostatnou obcí, se kterým patřil nejprve do okresu Strakonice, ale v roce 1950 v okrese Horažďovice. Od roku 1964 je znovu částí obce Oselce v okrese Plzeň-jih.[9]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Farní kostel Narození Panny Marie byl postaven v letech 1703–1705 stavitelem Antoniem Di Maggi na místě původního vyhořelého kostelíka z roku 1475. Ve sklepení je rozsáhlá zachovalá kostnice založená Františkem Jiřím Janovským z Janovic (1660–1737) jako rodová hrobka rodu Boss-Waldeck. Kostel obklopuje hřbitov, s barokní zvonicí z roku 1696.
  • Naproti kostelu stojí další kulturní památka – farní budova (čp. 1) z roku 1736. Jedná se o hodnotnou raně barokní budovu, s řadou dochovaných autentických detailů, významně dotvářející areál kostela.
  • V Kotouni bývala tvrz, ta byla v 17. století přestavěna na sýpku.[10]
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 245. 
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-24. 
  5. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek II. CH–L. Praha: Československá akademie věd, 1949. 705 s. S. 336–337. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 308. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-11-05]. S. 249. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  10. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (V) : Jižní Čechy. Příprava vydání Karel Tříska a kolektiv. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 111. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]