Kostel svatého Vavřince (Slaný)
Kostel svatého Vavřince | |
---|---|
![]() Pohled na bývalý kostel z boku | |
Základní informace | |
Pojmenováno po | svatý Vavřinec |
Poloha | |
Adresa | Slaný, ![]() |
Souřadnice | 50°13′44,95″ s. š., 14°5′30,99″ v. d. |
Další informace | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9a/Zbytek_gotick%C3%A9ho_okna.jpg/220px-Zbytek_gotick%C3%A9ho_okna.jpg)
Špitální kostel sv. Vavřince je dnes již zaniklý kostel ve Slaném. Z objektu se dochovalo torzo obvodových zdí na Pražském předměstí.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kostel sv. Vavřince patřil ke špitálu, jehož existence je v počátečním období doložena zejména díky darům. V roce 1359 věnovala špitálu Kateřina Michková 50 kop pražských grošů na nákup luk a polí, Jaroslav Bořita z Martinic odkázal špitálu 500 kop grošů. Roku 1723 byla vydána nová nadační listina. Za vlády Josefa II. byl kostel uzavřen, v roce 1812 stavbu odkoupil děkan Šimák, nechal ji omítnout, ale v roce 1813 musel být kostelík v rámci válečných příprav použit na skladiště obilí pro vojsko. Bohoslužby v něm začaly být znovu slouženy 4. července 1814, avšak v prosinci byl opět předán vojsku a v roce 1817 došlo k jeho vyklizení.
V roce 1826 je doložena oprava stavby a nákup nového zvonu, bohoslužby se konaly až do roku 1842. V roce 1851 se zbortil krov. V roce 1853 byl kostel i s přilehlým hřbitovem prodán baronu Riesovi ze Stallburgu. Nový majitel ho zbořil a ze zbytků budovy vybudoval ovčín, jehož výběh odpovídal rozměrům bývalého hřbitova.
Vybavení kostela
[editovat | editovat zdroj]- nedatováno – hrabě Jaroslav Bořita z Martinic daroval pozlacený kalich
- 1673 – objednání nového oltáře
- 1676 – doložen obraz Panny Marie Pasovské a socha Panny Marie s Kristovým tělem na klíně
- 1788 – v kostele se nacházely tyto oltáře: sv. Vavřince, Přátelstva Pána Ježíše, Panny Marie
Špitál a chudobinec
[editovat | editovat zdroj]Z výnosů odkazu Jaroslava Bořity z Martinic, což bylo 35 zlatých ročně, se hradila[kdy?] údržba stavení a část se rozdělovala mezi šest žen, které ve špitálu dožívaly. Každý rok navíc dostávaly od hraběte šaty, dříví a občas chléb.
Ještě v roce 1880 existoval fond bývalého kostela a špitálu sv. Vavřince, který činil 9409 zlatých. Z něj byla zakoupena budova staré dívčí školy u děkanského chrámu, která byla přebudována na chudobinec sv. Vavřince. Ten byl posléze přestěhován do domu č. 19 v Pivovarské ulici.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Antonín Podlaha: Posvátná místa Království českého, Arcidiecese Pražská. Díl VII. Vikariát Slanský. Praha, 1913.
- Ferdinand Velc: Soupis památek historických a uměleckých. Politický okres Slánský, Praha, 1904.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Vavřince na Wikimedia Commons