Přeskočit na obsah

Kostel svatého Petra a Pavla (Načeradec)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatých Petra a Pavla
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresBenešov
ObecNačeradec
Souřadnice49°36′39,57″ s. š., 14°54′23,61″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
DiecézeArcidiecéze pražská
FarnostŘímskokatolická farnost Zdislavice
Zasvěcenísvatý Petr a Pavel z Tarsu
Další informace
AdresaNačeradec, ČeskoČesko Česko
Kód památky18838/2-122 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel sv. Petra a Pavla, Načeradec, jižní pohled

Farní kostel svatých Petra a Pavla se nachází uprostřed Podblanicka ve městečku[p 1] Načeradec (okres Benešov). Tato oblast je známá pro svou vysokou koncentraci gotické sakrální architektury. Ona hojnost má svůj původ v kolonizačních aktivitách, které probíhaly od 12. do 14. století. První písemná zmínka o Načeradci a o kostelu sv. Petra a Pavla pochází z roku 1184 z Jarlochova letopisu. Píše zde o převozu zesnulého opata Gotšalka, kterému byla právě v Načeradci sloužena mše.[1][2][3][4] Kostel je kulturní památkou České republiky.[5]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Od 12. do 13. století sloužilo městečko jako typická ústřední lokalita oblasti Podblanicka, tehdy domény Vítkovců, nepřesahující mikrokulturu regionu. Nejdříve spadal pod lucemburské území, následně oblast ovládal klan pánů ze Šelmberka.[4][2][1] Stavební vývoj načeradského farního kostela lze sledovat především na rozšiřování půdorysu. Tento proces lze rozdělit do tří hlavních částí, ve kterých vynikly tři základní komponenty kostela, věž–loď–presbytář.[4][3]

Černá – románské zdivo; tmavě hnědá – gotické zdivo (první fáze);světle hnědá – gotické zdivo (druhá fáze)

Chronologie stavebního vývoje kostela ve středověku

[editovat | editovat zdroj]

Románská etapa

[editovat | editovat zdroj]
Severozápadní pohled na věž načeradského kostela vystavěnou v románském slohu

Z první, románské, v té době zděné verze kostela, se dochovala téměř v nezměněné formě západní hranolovitá věž. Ta byla v prvním patře zpřístupněna od západu vedeným venkovním vstupem. Na východ se patro v plné šíři otevíralo do lodi, ve které se nacházela zděná tribuna. Z oné tribuny se dochovaly pouze zbytky klenebního pole. Více se z románské etapy nedochovalo, je tedy těžké doručit původní půdorys, nicméně se lze domnívat, že stavba byla zakončena apsidou.[6]

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1184, nicméně informace se nezabývá formou kostela, není tedy možné určit zda se nejednalo o dřevěnou stavbu. Vznik kamenného kostela je tedy třeba datovat od poloviny 12. do poloviny 13. století.[6][4]

První gotická etapa

[editovat | editovat zdroj]

V první gotické etapě dochází k odstranění východní a jižní zdi románského kostela, půdorys dostává téměř čtvercový tvar. Tato půdorysná forma přetrvává dodnes. Jen z otisku štítu nad vítězným obloukem a ze spáry ve zdivu se lze domnívat, že loď byla podstatně nižší.[7]

Při novověkých úpravách zanikla většina středověkých architektonických detailů, až na západní portál, ten nicméně nelze zařadit do konkrétní fáze. Je možné ho zařadit pouze do 14. století.[8]

O podobě presbytáře z první gotické etapy nebyly dosud nalezeny žádné zmínky. Jasné je jen to, že jeho přestavba odděluje první gotickou etapu od druhé.[8]

Závěr boční kaple zanikl pravděpodobně při pozdější barokní přestavbě. Z nálezové situace se ale domníváme, že ho tvořil pravoúhlý, či pětiboký tvar.[8]

Druhá gotická etapa

[editovat | editovat zdroj]
SJ pohled na presbytář

Jako vyvrcholení středověkého stavebního vývoje považujeme výstavbu nynějšího presbytáře.[9] Ten byl vůči kostelu značně předimenzovaný. Z průzkumu zdiva plynou jisté nejasnosti, ohledně průběhu výstavby onoho presbytáře. Je zde patrná jistá nesourodost. Vysvětlení se zde nabízí dvě. Uvažujeme buď o změně projektu v průběhu stavby, či o užití zdiva z původního presbytáře. Ač se zdá druhá verze pravděpodobnější, nacházíme zde zarážející fakt vycházející z průzkumu zdiva, že předchozí presbytář by byl téměř identicky dlouhý. Jsme tedy nuceni nechat otázku otevřenou.[7][10]

Druhá gotická etapa zahrnuje i navýšení zdiva původní lodě, spolu s ní se navyšuje věž z románské etapy, a to o jedno patro, do kterého byla umístěna zvonice.[10]

Do stejné fáze zařazujeme i dnešní podobu vítězného oblouku. Domníváme se tak z jeho umístění, které je osově souměrné vůči dnešnímu presbytáři, nikoli vůči dříve vybudované lodi.[10]

Kostel sv. Petra a Pavla, Načeradec

Dendrochronologie významně zpřesňuje periodizaci druhé gotické etapy. Plyne z ní následující. Dostavbu věže můžeme datovat do roku 1387. Současně víme, že nejvyšší patro věže vznikalo paralelně s nynější podobou západního štítu lodi. Tímto se de facto završuje hmotový vývoj kostela jako celku. Dendrochronologií se objevila i část krovu ze 40. let 15. století, toto nicméně řadíme jako opravu, fakt je tedy pro vývoj kostela nepodstatný.[8][11]

Interiér kostela 1360–1380

[editovat | editovat zdroj]

Hmotovou podobu kostela v 2. polovině 14. století v podstatě známe, naopak u interiéru došlo v období baroka k mnoha úpravám. Rekonstrukce původní podoby je tedy kombinací historických a hmotných pramenů.[12]

Nejvíce dochovanou částí je presbytář. Na jeho jižní stěně nacházíme sedile s tesaným erbovým štítem. Lapidární tvary kružeb na překladu umožňují pouze rámcovou dataci a to do 2. poloviny 14. století. Nicméně tvar štítku nepodporuje předpokládanou dataci výstavby výklenku do 70. let 14. století. O původním významu sedile můžeme tedy nyní jen spekulovat.[12][4]

Významnou dochovanou částí presbytáře je fragment nástěnné malby odkryté v letech 2008–2009 nacházející se na jižní stěně presbytáře. Jde o pás maleb složených ze dvou scén. Ta pravá, lépe dochovaná zachycuje výjev se stojící světskou postavou a pět adorujících postav se spřaženýma rukama. Spojení mezi nástěnnými malbami a historickou postavou není prozatím možné. Nepravděpodobněji se jeví ztotožnění postavy se sv. Pavlem, odvozujeme tak z historických pramenů. Ideu podporuje i fakt, že pro ikonografii tohoto světce je typický i právě dochovaný vous. Naopak fakt, že postava drží halapartnu, je v rozporu s jeho tradičním vyobrazením s mečem.[13]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ V historických pramenech se Načeradec začíná od 3. čtvrtiny 14. století objevovat s označením městečko, nicméně o souvislostech změny statutu se ví jen velmi málo.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b NOVÁK, Jan Bedřich. Formulář biskupa Tobiáše z Bechyně (1279-1296). Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1903. 41+248 s. Dostupné online. S. 5. 
  2. ↑ a b KYPTA, Jan; ŠIMŮNEK, Robert; VESELÝ, Jan; NEUSTUPNÝ, Zdeněk. Farní kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci ve 12.–14. století – Architektura jako odraz sociálních proměn. Průzkumy památek. 2012, roč. 19, čís. 2, s. 53–79. Dostupné online. ISSN 1212-1487.  Archivováno 10. 3. 2021 na Wayback Machine.
  3. ↑ a b kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech 2. Svazek sv. 2, K-O. Praha: Academia, 1978. S. 443–444. 
  4. ↑ a b c d e PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království českém. Svazek 35. Politický okres benešovský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. Kapitola Načeradec – Děkanský kostel sv. Petra a Pavla, s. 172–179. 
  5. ↑ Památka číslo 18838/2-122 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) v památkovém katalogu
  6. ↑ a b Průzkumy památek 2/2012. Praha: NPÚ, ÚOP středních Čech, 2012. S. 81–83. 
  7. ↑ a b MERHAUTOVÁ, A. Ranně středověká architektura v Čechách. Praha: [s.n.], 1971. S. 174–175. 
  8. ↑ a b c d Průzkumy památek 2/2012. Praha: [s.n.], 2012. S. 81–83. 
  9. ↑ Průzkumy památek 2/2012. Praha: [s.n.], 2012. S. 81. 
  10. ↑ a b c Průzkumy památek 2/2012. Praha: [s.n.], 2012. S. 81–83. 
  11. ↑ Památky středních Čech 2/2019. Praha: [s.n.], 2019. S. 1–16. 
  12. ↑ a b Průzkumy památek 2/2012. Praha: [s.n.], 2012. S. 83–88. 
  13. ↑ Památky středních Čech 1/2010. Praha: NPÚ, ÚOP středních Čech, 2010. S. 1–4. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KYPTA, Jan; ŠIMŮNEK, Robert; VESELÝ, Jan; NEUSTUPNÝ, Zdeněk. Farní kostel sv. Petra a Pavla v Načeradci ve 12.–14. století – Architektura jako odraz sociálních proměn. Průzkumy památek. 2012, roč. 19, čís. 2, s. 53–79. Dostupné online. ISSN 1212-1487.  Archivováno 10. 3. 2021 na Wayback Machine.
  • kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze za vedení a redakce Emanuela Pocheho. Umělecké památky Čech 2. Svazek sv. 2, K-O. Praha: Academia, 1978. S. 443–444. 
  • PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království českém. Svazek 35. Politický okres benešovský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. Kapitola Načeradec - Děkanský kostel sv. Petra a Pavla, s. 172–179. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svatého_Petra_a_Pavla_(Načeradec)&oldid=24259717“