Přeskočit na obsah

Kostel svatého Jiljí (Vinařice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Jiljí
ve Vinařících
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresLouny
ObecVinařice
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlounský
FarnostVinařice
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost Vinařice
Zasvěcenísvatý Jiljí
Architektonický popis
Stavební slohgotický, barokní
Výstavba14. století
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Stavební materiálkámen a zdivo
Další informace
Kód památky42893/5-1473 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jiljí je římskokatolický farní kostel[1] ve Vinařicíchokrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2] Stojí na zrušeném hřbitově v západní části vesnice.

Historie a stavební vývoj

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy se uvádí v registru papežských desátků.[3] František Štědrý (viz Literatura) zná jména dvanácti vinařických farářů v předhusitském období. Na přelomu 70. a 80. let 14. století působil ve funkci vinařického plebána jistý Jakub. Arcijáhen Pavel z Janovic zjistil při vizitaci, že Jakub nevykonává svou funkci podle představ kurie, nadměrně holduje alkoholu a udržuje nedovolené styky se ženami.[4]

Postavení kostela lze klást do rozmezí přelomu 30. a 40. let 14. století, kdy se na Lounsku začaly stavět polygonální presbytáře. Z této doby pochází presbytář a jeho klenba, vítězný oblouk a zdivo lodi.[5] Stavitelem kostela byl zřejmě některý z potomků Bičena z Radíčevsi.[6]

Na začátku 40. let 15. století byl kostel opatřen novým krovem. Prokázala to dendrochronologická analýza dvou sekundárně použitých původních trámů ve stávající konstrukci.[7]

Významné úpravy kostela proběhly ve 20. letech 18. století, což souviselo s obnovením statutu kostela jako farního. V letech 1721–1722 byla pořízena nová dlažba, vystavěna zděná kruchta a nové stropy a pořízena stávající křtitelnice. Roku 1721 byly proraženy okenní otvory ve věži, což je první zmínka o její existenci. Vzhledem k tomu, že se v roce 1709 stavěla ještě dřevěná zvonice, je evidentní, že věž byla postavena v časovém intervalu vymezeném těmito dvěma daty. Zřejmě v 80. letech 18. století byla zazděna hrotitá okna presbytáře.[8] Poslední opravy byly podniknuty roku 2018, kdy se opravila fasáda presbytáře a pilíře vstupní branky.[9]

Farnost Vinařice byla obnovena v roce 1720, budova fary vznikla v letech 1723–1724.

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]

Obdélná loď kostela je na východě ukončena užším a nižším pětiboce uzavřeným presbytářem s opěráky a zazděnými hrotitými okny, ke kterému je na severní straně připojena sakristie. Boční strany lodi jsou členěné lizénovými rámci a polokruhově ukončenými okny. Boční stěny západního průčelí jsou konvexně prohnuté a zdobené lizénovými rámci a pilastry. Před průčelí předstupuje hranolová věž s rustikovaným přízemím a pilastry v patře. V plochostropé lodi stojí valenou klenbou se stýkajícími se lunetami podklenutá kruchta. Pod ní se nachází vstup do prostoru Božího hrobu. Presbytář je od lodi oddělen hrotitým vítězným obloukem a zaklenut jedním polem křížové žebrové klenby, na které v závěru navazuje paprsčitá žebrová klenba. Do sakristie vede dřevěný portálek.[10]

Zařízení

[editovat | editovat zdroj]

Rokokový hlavní oltář vyřezal v roce 1781 řezbář J. Turnovský. Zdobí ho obraz svatého Jiljí od J. Kramolína ze druhé poloviny osmnáctého století a dvojice andělů. Interiér doplňují dva boční protějškové oltáře zasvěcené Panně Mariisvatému Janu Nepomuckému od autora hlavního oltáře. K vybavení dále patří klasicistní kazatelna od lounského sochaře D. Phila z roku 1785 a kamenná barokní křtitelnice s dřevěným víkem. Na konzolách stojí barokní sochy blahoslaveného Podivena, svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína.[10] Varhany s rokokovou ornamentikou byly postaveny v roce 1788 litoměřickým varhanářem Johannnem Ruschem. Ve věži je zavěšený zvon z roku 1576, který nechal ulít Děpold z Lobkovic.V 90. letech 20. století byl kostel několikrát vykraden a přišel tak o významnou část mobiliáře.[9]

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. Kapitola Přehled jednotlivých farností diecéze, s. 208. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-23]. Identifikátor záznamu 155118 : Kostel sv. Jiljí. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. TOMEK, Wácslaw Wladiwoj (ed). Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 45. 
  4. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; HLAVÁČEK, Ivan (eds). Protocollum visitationis archidiaconatus Pragensis annis 1379–1382 per Paulum de Janowicz, archidiaconum Pragensem, factae. Praha: Academia, 1973. 529 s. S. 194–195. 
  5. SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 558.  (Dále jen Skopec 2022).
  6. SKOPEC, Jaroslav; MAREŠ, Jan. Středověká architektura kostela sv. Jiljí ve Vinařicích. Monumentorum custos. Časopis pro památky severozápadních Čech. 2016, roč. 9, čís. 1, s. 30–31. ISSN 1803-781X. 
  7. Skopec 2022, s. 559–560.
  8. Skopec 2022, s. 561–562.
  9. a b Lounská farnost [online]. Louny: Římskokatolická farnost - děkanství Louny [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. 
  10. a b POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Heslo Vinařice, s. 235. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Štědrý, František, Vinařice v okresu lounském, Praha b. d.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]