Kostel svatého Havla (Počedělice)
| Kostel svatého Havla v Počedělicích | |
|---|---|
 Kostel sv. Havla v Počedělicích | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Počedělice |
| Souřadnice | 50°22′15″ s. š., 13°53′10,05″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Chožov |
| Status | obecní kostel |
| Užívání | příležitostné |
| Zasvěcení | svatý Havel |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Výstavba | 1760 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | kámen a zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 43705/5-1328 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Havla v Počedělicích je barokně upravená, původně gotická sakrální stavba,[1] stojící v jihozápadní části obce při Ohři v areálu tvořeném hřbitovem. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]
Historie a stavební vývoj
[editovat | editovat zdroj]Kostel je podle podle typologie klenebních konzol presbytáře dílem první poloviny 14. století. Okna lodi, která Pocheho kompendium považovalo za románská,[3] vznikla podle kostelních účtů až během barokní přestavby kostela v letech 1749–1750.[4] Do 14. století ostatně kladou kostel i další autoři: Bohumil Matějka,[5] Zdeněk Wirth,[6] Dobroslav Líbal[7] či Miroslav Adámek.[8]
Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352, kdy platil do papežské pokladny v regionu nadprůměrnou částku 24 grošů.[9] Písemně je zde v roce 1356 zmiňován nejmenovaný plebán, který asistoval při instalaci nového duchovního správce v kostele v Orasicích.[10] První farář známý jménem byl Petr, který si v roce 1361 vyměnil místo s Lidéřem, duchovním správcem v Kojeticích u Neratovic.[11]
Z předhusitského období jsou známa jména několika dalších farářů. V lednu 1365 přišel místo Lidéře farář Pavel a toho od března 1377 nahradil kněz Protiva z Lidic. Protiva se dostal do sporů se svými farníky z toho důvodu, že vyžadoval při křtech více kmotrů, než bylo obvyklé. Pak se faráři střídali v rychlém sledu, poslední známý předhusitský katolický farář byl v roce 1422 Václav. Po třicetileté válce počedělická farnost zanikla a kostel se stal filiálním k Chožovu.[12]
V letech 1749–1750 proběhla přestavba kostela. Během ní byla postavena současná sakristie, stržen štít mezi lodí a presbytářem, původní západní vchod byl zazděn, zřízen jižní portál a středověká okna nahrazena stávajícími. Roku 1789 byl vystavěn sanktusník. Po roce 1945 stavba značně zchátrala a postupně přišla o veškeré vnitřní vybavení. Nicméně v roce 1976 byl kostel opatřen novým krovem.[13]
Duchovní správci kostela jsou uvedeni na stránce Římskokatolická farnost Chožov.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Kostel je jednolodní, obdélný. Má užší, pětiboce uzavřený presbytář s opěráky a obdélnou sakristii po severní straně. Západní průčelí má hrotitý profilovaný portál a barokní volutový štít v celé šíři. Boční fasády jsou zcela hladké, s polokruhově zakončenými okny. Presbytář je členěn opěráky a v závěru třemi úzkými hrotitými okny. V jižní fasádě lodi je obdélný vchod.[3]
Presbytář je sklenut křížovou žebrovou klenbou a pětidílnou paprsčitou žebrovou klenbou v závěru. Žebra jsou hrušková a jsou zde kružbové konzoly. V severní stěně je hrotitý výklenkový sanktuář v profilovaném rámci. V jižní stěně je malý hrotitý výklenek. Triumfální oblouk je hrotitý, okosený. Loď kostela má plochý strop. Dřevěná kruchta spočívá na jednom pilíři. V severní části západní stěny je zazděné hrotité okénko. Sakristie má pravoúhlý vstup a valenou klenbu s lunetami.[3]
Vybavení
[editovat | editovat zdroj]Kromě torza novobarokního hlavního oltáře je kostel prázdný. V západní stěně lodi je osazený náhrobník Elišky z Vršovic a Polenska snad z roku 1474. Původní jsou oltářní menzy obou postranních oltářů a hlavního v presbytáři, které jsou pozdně barokně upravené. Gotické nástěnné malby ze 14. století jsou zabíleny.[3]
Okolí kostela
[editovat | editovat zdroj]Kostel je obklopen hřbitovem a jeho kamenná zeď plní vzhledem k blízkosti Ohře i funkci protipovodňové hráze. Brána na hřbitov je barokní. Má pravoúhlý vchod a trojúhelníkový štít v němž se nachází malá nika. V areálu je severovýchodně od kostela novogotická kaple Nejsvětější Trojice v hlubokém polokruhově ukončeném výklenku a se dvěma andílky na vysokém podstavci[3] a severně od kostela zdevastovaný kamenný kříž z 30. let 19. století.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. 777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky. Praha: Soukup & David, 2002. 308 s. ISBN 80-7011-708-7. S. 35.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-09-30]. Identifikátor záznamu 156029 : Kostel sv. Havla, Počedělice. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech P/Š, sv. III.. Praha: Academia, 1980. 540 s. Kapitola Počedělice (Louny), s. 105–106.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 453. (Dále jen Skopec 2022).
- ↑ MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, sv. 2, politický okres lounský. Praha: Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa, 1897. 96 s. S. 53.
- ↑ WIRTH, Zdeněk (ed). Umělecké památky Čech. Praha: Československá akademie věd, 1957. 938 s. S. 599.
- ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 80-901587-8-1. S. 338–339.
- ↑ ADÁMEK, Miroslav. Gotický kostel v Počedělicích. Ústecký sborník historický. Roč. 1985, s. 532. ISSN 0231-9349.
- ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 45.
- ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: [s.n.], 1867. 212 s. Dostupné online. S. 33.
- ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: [s.n.], 1867. 212 s. Dostupné online. S. 145.
- ↑ ŠTĚDRÝ, František. Z6 bývalého děkanátu slánského 1: Filiální kostel svatého Havla v Počedělicích. Method. 1897, roč. 24, čís. 3–4, s. 32. Dostupné online [cit. 16. 6. 2023].
- ↑ Skopec 2022, s. 453–454.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Havla na Wikimedia Commons - Kostel sv. Havla, Počedělice na webu Hrady.cz
