Kostel Všech svatých (Polipsy)
| Filiální kostel Všech svatých | |
|---|---|
 Kostel Všech svatých, Polipsy, pohled od severovýchodu | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Středočeský |
| Okres | Kutná Hora |
| Obec | Čestín |
| Lokalita | Polipsy |
| Souřadnice | 49°47′13,45″ s. š., 15°3′35,41″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | arcidiecéze pražská |
| Vikariát | vlašimský |
| Farnost | Zruč nad Sázavou |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | bez pravidelného využití |
| Architektonický popis | |
| Typ stavby | jednolodní kostel s odsazeným pravoúhlým presbytářem |
| Výstavba | 1355 (první zmínka)–1874 (obnova po požáru) |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Další informace | |
| Adresa | Čestín, Česko |
| Kód památky | 16375/2-979 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Všech svatých v Polipsech je římskokatolický filiální kostel farnosti Zruč nad Sázavou vlašimského vikariátu Arcibiskupství pražského. V jádru středověký kostel, přestavěný po posledním požáru v roce 1874 v prostých formách, je bezvěžová jednolodní orientovaná stavba s odsazeným pravoúhlým presbytářem, součást místního hřbitova. Ke kostelu náleží dřevěná hranolová zvonice se stanovou střechou stojící severně od kostela, směrem k návsi. Kostel s areálem hřbitova a zvonicí jsou od 3. května 1958 chráněny jako kulturní památka České republiky.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Původně farní kostel štěpánovského vikariátu je zmiňován v roce 1355 v souvislosti s úmrtím místního faráře Alberta. Jeho nástupcem byl farář Beneš, syn Beneše z Ostrožna, roku 1395 se připomíná farář Rynart a roku 1402 kněz Jan. Od té doby neexistují zmínky ani o faráři, ani o faře - zdá se, že po husitských válkách fara zanikla a kostel byl jako filiální připojen k Čestínu, a od roku 1623 ke kácovské farnosti.[1] [2] V roce 1725 shořela původní věž kostela a ohněm byly roztaveny i její tři zvony. Další požáry následovaly v letech 1763 a 1787, po posledním požáru 4. července 1874 byl na původních základech kostel obnoven nákladem císaře Ferdinanda, držitele kácovského panství, a místních osadníků.[3] [1]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Drobná jednolodní obdélná stavba s odsazeným krátkým pravoúhlým presbytářem a západní předsíní s kruchtou má presbytář klenutý nepravidelnou valenou klenbou s výsečemi a plochostropou loď. Klenba presbytáře má gotické jádro, zachovány zůstaly také všechny tři středověké střešní štíty. Podle profilace a tvarování hrotitého portálu na jižní straně lodi lze výstavbu původního raně gotického kostela zařadit na přelom druhé a třetí třetiny 13. století, dokladem raně barokních úprav je omítka s rytým kvádrováním na jihovýchodním nároží presbytáře, barokní je dnešní tvar vítězného oblouku a půlkruhem klenutá okna.[4] Původní věž se zvony stávala na východní straně kostela, nynější věž - zvonice, stojící severně od kostela, byla postavena po posledním požáru.[1]
Ve zvonici jsou zmiňovány dva zvony. Větší zvon, datovaný chronogramem v nápisu do roku 1755, byl přelit Karlem Bellmannem v Praze roku 1861, a pod obrazem madony má nápis: MARIA SPONSA GRATIAE TU NOBIS IMPLORANTIBUS AERA BONA CONCEDE (podle jiného zdroje je v nápisu skryt letopočet 1730).[3] Menší zvon nese nápis: EGO VOX CLAMANIS IN DESERTO, PARATE VIAM DOMINI, AEQUATE ITER EI.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d ZAVADIL, Antonín Josef. Kutnohorsko slovem i obrazem: díl druhý, část 2 Uhlířskojanovicko. Sešit B: Kopaniny-Samopše. 2. vyd. Kutná Hora: Karel Šolc, 1914. 104 s. ISBN 80-86406-16-4. S. 169.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Místopisný slovník historický království Českého. 1. vyd. Praha: Bursík a Kohout, 1909. 1043 s. S. 703.
- ↑ a b VLASÁK, Norbert. Okres Uhlířsko-janovický v Čáslavsku: nástin historicko-archaeologický. 1. vyd. v Táboře: A. N. Vlasák, 1885. 162 s. S. 98.
- ↑ kostel Všech svatých - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-05-16]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- POCHE, Emanuel (ed.). Umělecké památky Čech 3. T-Ž. Praha: Academia, 1980. 538 s. S. 129
- KUČA, Karel. České, moravské a slezské zvonice. Praha: Libri, 1995. 302 s. ISBN 80-901579-7-1. S. 187
