Přeskočit na obsah

Kostel Povýšení svatého Kříže (Chrudim)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel Povýšení svatého Kříže (Chrudim)
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajPardubický
OkresChrudim
ObecChrudim
Lokalitaměstský hřbitov v Chrudimi
Souřadnice
Map
Základní informace
CírkevŘímskokatolická
Provinciečeská
DiecézeKrálovéhradecká
Vikariátchrudimský
ZasvěceníPovýšení svatého Kříže
Architektonický popis
Typ stavbykostel
Specifikace
Stavební materiálkámen
Další informace
Kód památky34494/6-794 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hřbitovní kostel Povýšení svatého Kříže se nalézá na městském hřbitově v okresním městě Chrudim.[1] Areál kostela je spolu s hrobkou rodiny Popperovy a hrobem Antonína Františka Rybičky chráněn od roku 1958 jako nemovitá kulturní památka ČR.[2]

Kostel Povýšení svatého Kříže je poprvé písemně doložen jako farní kostel k roku 1349 v osadě románského původu na předměstí města Chrudim. Z původního kostela se nedochovaly žádné relikty. Po husitských válkách byl využíván již jenom jako hřbitovní kostel.

Jádro nynějšího kostela pochází z doby kolem roku 1531 - což dokládají pozdně gotický sanktuář, stojky ostění severného portálu lodi a zbytky gotických konzol a letopočet nalezený v 19. století pod omítkou kostela.

Na přelomu 16. a 17. století proběhla přestavba kostela, při které byla žebrová klenba presbytáře nahrazena renesanční klenbou. Fragmenty gotických žeber byly použity do zdiva opěráků.

Venkovní kamenná kazatelna z doby kolem roku 1605 byla přemístěna v 19. století k severní straně kostelní lodi.

V letech 1673 - 1677 bylo upraveno západní průčelí s předsíní a v lodi opraven dřevěný strop. Asi z 18. století pochází sakristie a kostnice.

Renesanční klenba byla odstraněna při regotizaci kostela, kterou provedl v letech 1864 - 1865 architekt František Schmoranz starší.[3]

Orientovaný jednolodní kostel Povýšení svatého Kříže[4] stojí volně v areálu městského hřbitova. Kostel je omítnut vápennou maltou, opěrné pilíře z pískovcových kvádrů nejsou omítmuty.

Před hlavní průčelí kostela předstupuje novogotická otevřená předsíňka na 2 válcových sloupcích se 3 hrotitými oblouky a křížkem. Nad předsíňkou je v průčelí kostela kruhové okno a nad ním je ve výklenkové hrotité nice v průčelí umístěn kamenný krucifix. Trojúhelný štít průčelí kostela je zakončen kamennou fiálou.

Po obvodu kostelní lodi je umístěno 16 náhrobních kamenů.[5] Boky kostelní lodi podepírají tři opěrné pilíře na každé straně a kostelní loď je osvětlena třemi vysokými hrotitými okny. Z levého okna na severní straně kostelní lodi vede sedlový portál na malou kamennou kazatelnu. Střecha kostelní lodi je kryta taškami. Nad lodí se nachází oplechovaná sanktusníková věžička s lucernou s hrotitými okénky a křížkem.

Presbytář podepírá šest opěrných pilířů, je osvětlen třemi vysokými hrotitými okny. U severní stěny presbytáře se nachází kamenný, úzký, obdélníkový přístavek sakristie s pultovou střechou. Střešní krytinu tvoří eternitové šablony. Na východní stěně presbytáře je pod oknem umístěna novogotická náhrobní deska starosty Jana Martiniho.

Vnitřní zařízení kostela pochází z 19. století.

  1. fotogalerie kostela Povýšení svatého Kříže [online]. mapy.cz [cit. 2025-01-29]. Dostupné online. 
  2. kostel sv. Kříže se 2 hrobkami na hřbitově [online]. památkový katalog [cit. 2025-01-29]. Dostupné online. 
  3. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech 1. Praha: Academia, 1977. 643 s. S. 545. 
  4. CHYTIL, Karel; HLÁVKA, Josef. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, 11: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Chrudimském. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1900. 223 s. Dostupné online. S. 96 - 100. 
  5. ŠOLTA, Antonín. Nápisy na kamenných tabulích náhrobních na hřbitovech chrudimských. Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze. 1898, roč. 6, čís. 2, s. 51 - 63. ISSN 1210-9266. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]