Kostel Panny Marie Na louži
| Kostel Panny Marie Na louži | |
|---|---|
 Pískovcový sloup z bývalého staroměstského kostela Panny Marie Na louži z doby kolem roku 1200. Je uložen v Lapidáriu Národního muzea v Praze, č. kat. 67. | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Čtvrť | Staré Město |
| Souřadnice | 50°5′12,2″ s. š., 14°25′3,57″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolická církev |
| Zasvěcení | Panna Maria |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 12. století |
| Další informace | |
| Adresa | Praha, Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zaniklý kostel Panny Marie Na louži stával poblíž dnešního Clam-Gallasovského paláce čp. 158 na rohu Husovy ulice a Mariánského náměstí na Starém Městě v Praze.
Název
[editovat | editovat zdroj]Kostel dostal své jméno podle zaniklé osady Na Louži, která v jeho okolí bývala před vznikem Starého Města ve 13. století, místo často ohrožovaly povodně. Latinský název zněl Maria in Lacu.
Podle kostela se zdejšímu prostranství říkalo také U Matky Boží, později Mariánský plac či plácek, odtud i dnešní název náměstí.[1]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Doba vzniku kostelíka se odhaduje do poloviny 12. století. Byl postaven v románském slohu, avšak jeho tehdejší podoba je nejasná. První písemná zmínka o něm pochází až z roku 1268, kdy byl jeho plebánem jakýsi Sachaeus.[2]
Původní objekt byl přestavěn v gotickou trojlodní baziliku s hranolovou věží. Její vzhled se dochoval na dvou rytinách z poloviny 18. století a na kopii bouracích plánů z r. 1780 s půdorysem a dvěma řezy.[3]
Kostel měl sice malé rozměry, ale byl bohatě dotován a velmi nákladně vybaven. Kromě hlavního oltáře Mariánského měl pět dalších oltářů. V roce 1405 byl vztyčen nový oltář svatých apoštolů. V roce 1410 dal Albík z Uničova pořídit oltář sv. Kosmy a Damiána. Roku 1412 byl postaven nový oltář sv. Václava. Roku 1414 se uvádí oltář sv. Marie Magdalény a roku 1415 byl vysvěcen oltář sv. Kateřiny.[4]
Na počátku husitských válek, 18. srpna roku 1419 byl podle kronikáře Vavřince z Březové kostel vypleněn, oltářní obrazy roztřískány a došlo i k rozbití náhrobní tumby z bílého mramoru, kterou si zde do své kaple dal zhotovit vyšehradský probošt a pražský arcibiskup Albík z Uničova.[5]
V kostele měl od svého založení roku 1348 duchovní středisko pražský staroměstský cech malířů a štítařů, jehož členové se scházeli u oltáře sv. Lukáše, patrona malířů. Řada členů cechu v okolí kostela i bydlela.[6]
Ke kostelu přiléhal domek fary a byla zde i farní škola. Kolem kostela byl hřbitov, který zasahoval do severozápadní části dnešní parcely paláce Clam-Gallasů.
Zánik
[editovat | editovat zdroj]Kostel i hřbitov byly zrušeny během josefinských reforem a krátce nato, v roce 1791,[7] byl kostel zbořen. Dvě náhrobní desky se dostaly do sbírek Lapidária Národního muzea. Zvon z roku 1596 od zvonaře Brikcí z Cimperka byl přenesen do zvonice v Zámrsku.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Vlček (1996), s. 598
- ↑ RBM II, 1882, s. 242
- ↑ STEHLÍKOVÁ, Dana; TRYML, Michal. Výzkum staroměstské osady Na louži. Staletá Praha. Panorama, 1986, roč. 16, s. 84.
- ↑ TEIGE, Josef: Základy strého místopisu pražského II., Praha 1912, s. 34-35
- ↑ BAUM, Antonín. Bývalý farní kostel matky boží na louži v Starém městě Pražském. Květy. Praha: Ed. Grégr, 8.10.1868, roč. 3(41), s. 327–328. Dostupné online.
- ↑ CHYTIL, Karel. Malířstvo pražské XV. a XVI. věku a jeho cechovní kniha Staroměstská z let 1490-1582.. V Praze: Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1906. 353 s. S. 5.
- ↑ ČTK: Archeologové našli pod Mariánským náměstím v Praze hroby ze středověku. iDNES.cz 23. června 2011. [cit. 2013-02-03]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996: s. 186. ISBN 80-200-0563-3
- EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883-1884. 2 svazky (vi,479,xiii stran; 539,xiii stran). Údy dědictví svatojanského; 1883, č. 70; 1884; č. 71. Dědictwj Swatého Jana Nepomuckého. Svazek II. Kapitola VII: Farní osada sv. Františka Seraf. S. 379-383. Dostupné online.