Přeskočit na obsah

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Modrá Hůrka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie
Místo
StátČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Diecézečeskobudějovická
VikariátČeské Budějovice – venkov
FarnostModrá Hůrka
ZasvěceníNanebevzetí Panny Marie
Další informace
AdresaModrá Hůrka, ČeskoČesko Česko
Kód památky23856/3-456 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Modré Hůrce je kulturní památka a farní kostel římskokatolické farnosti Modrá Hůrka.[1] Kostel je díky své poloze na návrší výraznou dominantou krajiny. Okolo kostela je ohradní zeď, do které jsou včleněny čtyři výklenkové kapličky.[2]

Kostel byl postaven v první polovině 14. století v gotickém slohu. K roku 1354 je zde dokladována plebánie.[3] V druhé polovině 16. století proběhla renesanční úprava a v polovině 18. století byla provedena barokní úprava. V 2. polovině 18. století byl zrušen hřbitov, který byl původně za dochovanou ohradní zdí.[4]

Popis kostela

[editovat | editovat zdroj]

Kostel je v jádru gotický. Kostelní věž, která je připojena ke kostelu na severní straně, je hranolová; ve věži jsou střílnová okénka. Na severní straně chrámové lodi byla odkryta pozdně gotická nástěnná malba zobrazující svatého Kryštofa. Presbytářkřížovou klenbu; v kartuších jsou cenné malby, zejména malba archanděla Gabriela.[2] Zařízení kostela je barokní, pochází z třetího čtvrtletí 17. století. Kazatelna pochází u doby okolo roku 1740. V kostele (v sakristii) je kamenná křtitelnice středověkého původu. V severovýchodní kapli, začleněné do ohradní zdi, je socha svatého Jana Nepomuckého z druhého čtvrtletí 18. století.[5]

  1. Katalog diecéze českobudějovické [online]. [cit. 2021-01-21]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. a b Památkový katalog:Kostel Nanebevzetí Panny Marie [online]. [cit. 2021-01-21]. Dostupné online. 
  3. TEPLÝ, František. Matriky – zřídlo rodopisu. Časopis rodopisné společnosti v Praze. 1943, roč. XV, čís. 4, s. 88. [online]. [cit. 2021-01-21]. Dostupné online. 
  4. SUDOVÁ, Martina. Vltavotýnsko : krajem dvou r̆ek. České Budějovice: Veduta, 2010. ISBN 978-80-86829-54-8. S. 177. 
  5. Umělecké památky Čech 2 (K/O). [s.l.]: Academia, 1978. S. 417–418. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]