Kostel Božího těla (Jankowice Rybnické)
| Kostel Božího těla | |
|---|---|
 | |
| Místo | |
| Stát |  Polsko |
| Souřadnice | 50°2′54,4″ s. š., 18°32′50,8″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcení | Slavnost Těla a Krve Páně |
| Architektonický popis | |
| Výstavba | 1674 |
| Specifikace | |
| Délka | 25 m |
| Další informace | |
| Adresa | ul. Rybnicka 34, Jankowice Rybnickie, Polsko |
| Kód památky | R/558/57, 562/66 a A/685/2020 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Božího Těla (polsky: Kościół Bożego Ciała) je dřevěný římskokatolický farní kostel v obci Jankowice Rybnické v gmině Świerklany v okrese Rybnik ve Slezském vojvodství v Polsku, náleží pod katolickou farnost Božího těla v Jankowicích Rybnických děkanátu Boguszowice arcidiecéze katovické. Kostel je zapsán ve vojvodském seznamu památek pod registračním číslem 558/57 z 29. listopadu 1957 a 562/66 z 5. února 1966[1] a je součástí Stezky dřevěné architektury ve Slezském vojvodství.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Kostel byl postaven na místě původní kaple z roku 1628 za finančního přispění hraběte Ferdinanda Leopolda Oppersdorffa (1628–1677) v roce 1675. Je zde předpoklad, že část kaple tvoří kněžiště kostela.[2] Farnost byla zřízená až v roce 1897. Kostel byl opravován v rocích 1743, 1776, 1806, 1850, 1904, 1931 a v období 1973–1979 a 2008–2009. Při opravě sanktusníku v roce 1973 byly v makovici nalezeny dokumenty z let 1674, 1743, 1806 a 1896. V roce 1943 byl zabaven zvon pro válečné účely. V roce 2002 dekretem katovického metropolitního arcibiskupa byl kostel a lesní svaté místo (sanktuarium) ve Studzience ustanoveno svatým místem Nejsvětější svátosti (Sanktuarium Najświętszego Sakramentu). [2][3][4]
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Exteriér
[editovat | editovat zdroj]Kostel je orientovaná jednolodní dřevěná roubená stavba postavená na půdorysu řeckého kříže (loď s transeptem) na dubových základech. Původní dubové základy jsou z části dochovány na severní straně kostela, zbytek stojí na kamenné podezdívce. Kněžiště, které je užší a nižší než loď, je zakončeno trojbokým závěrem. Ke kněžišti na severní straně se přimyká sakristie s oratoří v patře. Příčná loď je uzavřena pravoúhle s trojúhelníkovými deštěnými štíty a je krytá sedlovou střechou. Loď má sedlovou střechu, nad kněžištěm zvalbenou a polovalbou na západní straně. Na hřebeni střechy lodi za polovalbou je umístěn šestiboký sanktusník s lucernou a zvonovou střechou. V roce 2009 byla nad střech vložena makovice s křížem. Střešní krytinou je dřevěný šindel. Vnější stěny kostela a štíty jsou bedněné svisle položenými deskami. Kolem kostela jsou otevřené soboty, pravděpodobně z poloviny 18. století. Střechy sobot podpírá dvacet pět dřevěných sloupů.
U kostela jsou postaveny tři zvonice na půdorysu čtverce zakončené lucernou a zvonovou střechou. Zavěšené zvony jsou z roku 1997. Areál kostela je ohrazen dřevěným plaňkovým plotem se zděnými sloupky.
Interiér
[editovat | editovat zdroj]Interiér ztratil svůj historický charakter při generální opravě v roce 1975, byl táflován svisle položenými deskami. Původní interiér byl vyložen dřevovláknitými deskami a vyzdoben polychromií. Také vnitřní vybavení v době oprav bylo změněno, částečně způsobené špatným stavem inventáře a částečně mylným vyložením změn po druhém vatikánském koncilu. Kněžiště má valený strop a lodi a příčné lodi je plochý. Na kruchtě, která je podepřena čtyřmi sloupy, jsou varhany z roku 1904 s prospektem z roku 1700. Varhany byly vyrobeny firmou Schlag und Shöne ze Svidnice. Do kostela vedou trojí dveře zakončené oslím hřbetem. Kněžiště byl polychromovaný strop z roku 1868 od Teodora Gajdy. Dochovaly se tři novobarokní oltáře. Hlavní oltář má zděnou oltářní mensu nad ní je obraz Poslední večeře Páně z počátku 19. století a obraz Nanebevstoupení Páně z 18. století. Tabernákulum z roku 1885 má pozdně renesanční rysy. Boční oltář na evangelijní straně zasvěcený Panně Marii Růžencové pochází z roku 1894. Boční oltář na epištolní straně zasvěcený Nejsvětějšímu Srdci Ježíšově pochází z počátku 20. století. Křížová cesta s novogotickými rysy pochází z roku z roku 1904. Z 18. století pochází kamenná křtitelnice.
Rozměry kostela: délka 25 m, šířka 16 m. [5]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Závěr kostela -
Západní část kostela -
Hlavní oltář v kněžišti -
Zvonice u kostela
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kościół Bożego Ciała w Jankowicach Rybnickich na polské Wikipedii.
- ↑ Narodowy Instytut Dziedzictwa: Rejestr zabytków nieruchomych – województwo śląskie. [cit.2020-03-27]. Dostupné online. S. 108 (polsky)
- ↑ a b Kościoły drewniane. www.kosciolydrewniane.pl [online]. [cit. 2020-03-27]. JANKOWICE RYBNICKIE województwo śląskie, powiat rybnicki. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Kościół pw. Bożego Ciała w Jankowicach Rybnickich – Sanktuarium Najświętszego Sakramentu - Platforma e-Usług Kulturalnych. www.peuk.fiiz.pl [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-27.
- ↑ Drewniany Kościół Bożego Ciała w Jankowicach Rybnickich. www.slaskie.travel [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ KONIECZNY, Michał. Historia Kościoła w Jankowicach. www.jankowice.rybnik.pl [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-25.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Božího těla na Wikimedia Commons
