Přeskočit na obsah

Korunovace obrazu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o papežském obřadu. Květnový obřad korunování viz Májové pobožnosti k Panně Marii.
Kojící Madona (Galaktotrofusa) z baziliky Santa Maria della Steccata, raná korunovace od mnicha Jeronima (Girolama) Paolucci di Calboldi di Forli 27. května 1601

Korunovace obrazu či kanonická korunovace (latinsky Coronatio Canonica) je zbožný institucionální akt papeže, řádně vyjádřený formálním dekretem papežské buly, kterým papež uděluje papežské právo udělit ozdobnou korunu, diadém nebo aureolu obrazu Krista, Panny Marie nebo svatého Josefa, který je v určité diecézi nebo lokalitě široce uctíván.[1][2][3][4]

Formální akt obvykle provádí zastupující zástupce papeže, a to prostřednictvím určeného apoštolského nuncia v dané zemi nebo království, někdy i nižšího papežského legáta, nebo ve vzácných případech sám papež, a to slavnostním připevněním koruny, tiáry nebo hvězdné svatozáře k devocionálnímu obrazu nebo soše.[5]

Svaté oficium původně vydávalo povolení ke kanonické korunovaci prostřednictvím dikasteria, kterému se říká „vatikánská kapitula“. Následně, až do roku 1989, byla touto povinností pověřena vatikánská Posvátná kongregace pro obřady. Od té doby Dikasterium pro bohoslužbu a svátosti provádí formální konzultace a zařizuje provedení slavnostního aktu, který dekret povoluje.[6]

Viz též: Seznam kanonicky korunovaných obrazů

Formální akt korunovace mariánských obrazů započal řád menších bratří kapucínů, kteří na svých evangelizačních misiích shromažďovali velké množství šperků spojených s odpustkovou praxí, z nichž se na žádost věřících financovaly zlaté koruny či doplňky pro obrazy Panny Marie, a to především v Itálii. Ačkoli ke korunovaci soch a obrazů docházelo příležitostně již ve starověku a středověku, raně novověkou praxi kanonické korunovace zahájil kapucínský mnich a „apoštol Nejsvětější Panny Marie“ Girolamo Paolucci di Calboldi di Forlì (1552–1620), který 27. května 1601 korunoval Madonu, jež je dnes zasvěcena svatyni Santa Maria della Steccata v italské Parmě.[7][8]

Když markýz z Piacenzy a hrabě z Borgonova Alessandro Sforza Cesarini v roce 1636 zemřel, odkázal ve své závěti vatikánské kapitule velkou finanční částku na korunovaci nejslavnějších mariánských obrazů na světě. Prostředky z jeho odkazu byly určeny na restaurování Madony della Febbre, která je nyní uložena v sakristii baziliky svatého Petra v Římě.[9]

Vývoj obřadu

[editovat | editovat zdroj]
Proslulá Madonna della Febbre, která byla jako první kanonicky korunována papežem Urbanem VIII. 27. května 1631. V okolním mramorovém rámu je ciborium od Donatella di Niccolò di Betto BardiSakristie baziliky svatého Petra v Římě.

Obřad korunovace uctívaného obrazu se stal v papežském státě velmi populární před rokem 1800, kdy bylo vykonáno přibližně 300 korunovačních obřadů. Dne 29. března 1897 byl do římského pontifikálu zařazen oficiální obřad s názvem Ordo Servandus in Tradendis Coronis Aureis Quæ Donantur a Reverendisimi Capitulo Sancti Petri de Urbe Sacris imaginibus Beatæ Mariæ Virginis, za který byly věřícím, kteří se takových obřadů účastnili, uděleny také plnomocné odpustky.[10]

Zařazení obřadu

[editovat | editovat zdroj]

Dřívější zmínka o korunovaci mariánských obrazů je uvedena v apoštolském spisu Pluries Decursu Temporis z roku 1973. Slavnostní obřad korunovace obrazů je obsažen v Ordo Coronandi Imaginem Beatae Mariae Virginis, vydaném Svatým oficiem 25. května 1981. Před rokem 1989 se papežské buly povolující kanonické korunovace zapisovaly ručně na pergamen. Po roce 1989 začala autorizace vydávat Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí, čímž pověřila papežského legáta, aby jménem papeže provedl korunovaci schváleného devocionálního obrazu prostřednictvím výslovného listinného dekretu.

Korunované obrazy v České republice

[editovat | editovat zdroj]

Česká republika

[editovat | editovat zdroj]
Oficiální název obrazu Datum korunovace Místo Korunovaci schválil Mariánský obraz Poutní místo
Panna Maria Svatohorská 22. června 1732 Svatá Hora, Příbram Klement XII.
bezrámečkový
bezrámečkový
bezrámečkový
bezrámečkový
Panna Maria Svatokopecká 21. září 1732



21. května 1995[11]
Bazilika Navštívení Panny Marie (Svatý Kopeček), Olomouc Klement XII.



Jan Pavel II
bezrámečkový
bezrámečkový
bezrámečkový
bezrámečkový
Madona Svatotomská 10. května 1736 Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Brno) Klement XII.
bezrámečkový
bezrámečkový
bezrámečkový
bezrámečkový
Panna Maria Svatohostýnská 15. srpna 1912 Bazilika Nanebevzetí Panny Marie (Svatý Hostýn), Chvalčov Pius X.
bezrámečkový
bezrámečkový
bezrámečkový
bezrámečkový
Stará Matka Boží, Divotvůrkyně Moravy[12] 21. května 1995[13] Kostel svaté Anny, Žarošice Jan Pavel II
bezrámový
bezrámový
bezrámový
bezrámový
Panna Maria Růžencová[14] 7 října 2004 Kostel Narození Panny Marie, Starý Bohumín Jan Pavel II
bezrámový
bezrámový
bezrámový
bezrámový

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Canonical coronation na anglické Wikipedii.

  1. JAN PAVEL II. Mensaje con motivo del 50 aniversario de la coronación de la imagen de la Virgen del Camino [online]. vatican.va, 1980-10-19 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (španělština) 
  2. PIUS XII. Radiomensaje a los fieles mexicanos con ocasión del 50 aniversario de la coronación canónica de la Virgen de Guadalupe [online]. vatican.va, 1945-10-12 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (španělština) 
  3. Catholic Encyclopedia, Bulls and Briefs [online]. Newadvent.org, 1908-11-01, rev. 2015-04-06 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (angličtina) 
  4. DE LA MACARENA, Hermandad. Canonical Coronation of La Virgen de la Esperanza Macarena [online]. Hermandaddelamacarena.es, 2015-04-06 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. BENEDIKT XVI. Address to members of the Vatican Chapter [online]. vatican.va, 2007-10-08, rev. 2015-04-06 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. Acta Apostolicae Sedis 1973, “De Coronatione Imaginum Beatae Mariae Virginis” – PLURIES DECURSU TEMPORIS factum est ut populus christianus, filiali devotione permotus, ardenter peteret et obtineret coronationem alicuius Imaginis Beata Virgo Mariae. Nam «Maria, per gratiam Dei post Filium prae omnibus angelis et hominibus exaltata, utpote sanctissima Dei Mater, quae mysteriis Christi interfuit, speciali cultu ab Ecclesia merito honoratur.» [Congregatione Oecumenicum Vaticanum Secundum II, Constatione Dogmatis Lumen gentium, numerorum # 66.] Illius consuetudinis testimonium permanet ritus in Pontificali Romano usitatus. (latinsky)
  7. PUCCINELLI, Ottavio. Relazione della incoronazione della prodigiosa imagine della SS.ma Vergine detta Delle Grazie di Montepulciano. Řím: [s.n.], 1742. (italština) 
  8. RODRÍGUEZ, Juan Carrero. „11. Coronación Canónica.“ La Virgen de los Reyes. Příprava vydání Spain: Editorial Almuzara, Colección Andalucía. [s.l.]: [s.n.], 2019. ISBN 978-8418-0894-04. (španělština) 
  9. MORONI, Gaetano. Dizionario di erudizione storico-ecclesiastica da S. Pietro sino ai nostri [online]. books.google.cz, 1842, rev. 2015-04-06 [cit. 2023-06-21]. Dostupné online. (italština) 
  10. Roman Ritual: Blessings, Praenotanda num. 28, Ritual coronation of an image of the Blessed Virgin Mary, nos. 10 and 14. (anglicky)
  11. Gaudio exultamus - Littera apostolica | Ioannes Paulus II [online]. 27 March 1996 [cit. 2022-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 April 2022. 
  12. Constat Christifideles - Littera apostolica | Ioannes Paulus II [online]. 28 March 1995 [cit. 2022-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 March 2022. 
  13. Inter Apostolicam - Littera apostolica | Ioannes Paulus II [online]. 21 November 1995 [cit. 2022-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 March 2022. 
  14. Biskup František Lobkowicz bude korunovat obraz Starém Bohumíně [online]. 6. října 2004. bohumine.html Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SANTORO, Nicholas Joseph. Mary in Our Life: Atlas of the Names and Titles of Mary, the Mother of Jesus, and Their Place in Marian Devotion. [s.l.]: iUniverse, 2011. ISBN 978-1-4620-4022-3. (angličtina) 
  • Sacred Space: Interdisciplinary Perspectives within Contemporary Contexts. Příprava vydání Brie, Steve; Daggers, Jenny; Torevell, David (eds.). [s.l.]: Cambridge Scholars Publishing, 2009. ISBN 978-1-4438-0642-8. (angličtina)  Viz zejména kapitola 4, „Spotřeba, posvátná místa a prostory v profánních souvislostech: Srovnání mezi Spojeným královstvím a Indií“ autorů Jana Browna, Johna Phillipse a Vishwase Maheshwariho, která nachází analogii mezi tradiční náboženskou úctou a současným zájmem o sport, nakupování a film.
  • DE LUBAC, Henri. The Eternal Feminine: a study on a text by Teilhard de Chardin. Překlad René Hague. New York: Harper & Row, 1971. (angličtina)  Viz s. 125-6. de Lubac SJ zastává názor, který poprvé propagoval Teilhard de Chardin SJ a který tvrdí, že Mariin kult (zbožnost, korunovace atd.) je zásadním korektivem přílišné maskulinizace starozákonního božství v osobě Jáhveho, a je tedy vtělením ženskosti Boha.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]