Kormorán žlutonohý
 Kormorán žlutonohý | |
|---|---|
 Kormorán žlutonohý | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | terejové (Suliformes) |
| Čeleď | kormoránovití (Phalacrocoracidae) |
| Rod | kormorán (Phalacrocorax) |
| Binomické jméno | |
| Phalacrocorax featherstoni Buller, 1873 | |
 Areál rozšířené (zeleně) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kormorán žlutonohý (Phalacrocorax featherstoni) je druh kormorána, který se endemicky vyskytuje na Chathamských ostrovech (cca 800 km východně od Nového Zélandu), kde je nepočetně, avšak široce rozšířen. Následkem klesající populace z důvodů blíže neurčených změn v oceánském habitatu se jedná o ohrožený druh.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Druh formálně popsal Walter Buller v roce 1873.[2] Nejbližším příbuzným kormorána žlutonohého je kormorán novozélandský (Phalacrocorax punctatus).[3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Tento velký pták dosahuje délky těla 63 cm a váhy kolem 1200 g. Váhově se jedná o jednoho z lehčích kormoránů. Většina těla je tmavě šedá, hlava je cele černá, hruď a břicho jsou světle šedé. Na čele a šíji je přítomna tmavá dvojitá korunka, která je mnohem více výrazná v době mimo hnízdění. V letu se tento druh jeví jako poměrně útlý, jeho hlava a krk jsou během letu vodorovně narovnané. Kůže na tvářích je v době mimo hnízdění sytě zelená, v době hnízdění ztrácí na sytosti a barví se spíše do bledě zelené.[4][5] Ve volné přírodě lze druh rozpoznat podle jeho žlutých noh; takové zbarvení nemá na Chathamských ostrovech žádný jiný kormorán.[5]
Rozšíření a populace
[editovat | editovat zdroj]Kormorán žlutonohý hnízdí pouze na Chathamských ostrovech, kde jsou jeho kolonie rozšířeny po mnoha ostrovech včetně Chathamova a Pittova ostrova, což jsou největší ostrovy Chathamů.[6]
Podle sčítání z let 2011–2012 se na Chathamských ostrovech nacházelo kolem 1200 kormoránů žlutookých.[7]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]Život kormoránů žlutookých je úzce spjat s mořem, z nějž získávají potravu a v jehož bezprostřední blízkosti i hnízdí. Zatímco na moři jsou tiší, v koloniích samci vydávají různé hrdelní, kloktavé a tikající zvuky.[5]
Živí se malými rybkami a mořskými bezobratlými živočichy jako jsou mnohoštětinatci.[8] Pro potravu se potápí do hloubek kolem 7 m na dobu kolem 22 s, avšak dokáže se potopit až do 24 m a na dobu 69 s.[9]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]Hnízdí převážně v koloniích, i když může zahnízdit i solitérně. V největší kolonii bylo napočítáno 44 párů. Kolonie bývají umístěny na těžko přístupných skaliscích těsně u moře.[8] Hnízdo talířovitého tvaru mívá průměr kolem 30 cm a bývá postaveno z trav, kosmatců a mořských řas. K zahnízdění dochází nejčastěji od srpna do září. Samice klade kolem 3 (max. 4) světle modrých vajec o rozměru 58×35 mm ve dvoudenních intervalech. Inkubují oba partneři po dobu 30 dní. K prvnímu letu dochází ve věku 6–8 týdnů.[8] Pohlavně dospívají ve 2. nebo 3. roce života.[5]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Jedním z hlavních ohrožení druhu představují invazivní druhy savců jako jsou zdivočelé kočky a krysy. Zejména na vejcích může občas predovat i chřástal weka nebo kusu liščí. Jsou známy i případy ilegálního odstřelu. Pravidelně se stává, že se kormoráni zamotají do náčiní rybářů nebo pěstitelů langust.[10] Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje kormorána žlutonohého za ohrožený druh s rychle klesající populací (podle odhadů početnost kormoránů žlutonohých mezi lety 1997–2011 poklesla o 40 %). Poklesy jsou dávány do souvislosti s blíže neurčenými změnami na moři a ne invazivními savci, protože pokles populace byl zaznamenán i v koloniích na bezpredátorových ostrůvcích.[8][11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 94–95. (anglicky)
- ↑ KENNEDY, Martyn; SPENCER, Hamish G. Classification of the cormorants of the world. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014-10-01, roč. 79, s. 249–257. Dostupné online [cit. 2023-06-05]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2014.06.020. (anglicky)
- ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 82.
- ↑ a b c d BELL, M. Pitt Island shag | Kawau o Rangihaute [online]. New Zealand Birds Online, 2013 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Aikman a Miskely 2004, s. 44-45.
- ↑ Chatham Island shag census 2014-2016. www.doc.govt.nz [online]. Department of Conservation [cit. 2022-10-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Phalacrocorax featherstoni [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2018: e.T22696907A132595530, 2018 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22696907A132595530.en. (anglicky)
- ↑ BELL, Mike. Foraging ecology of Pitt Island shag [online]. Blenheim: Wildlife Management International Limited, 2013 [cit. 2023-06-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Aikman a Miskely 2004, s. 45.
- ↑ Heather, Robertson & Onley 2015, s. 293.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- AIKMAN, Hilary; MISKELLY, Colin, 2004. Birds of the Chatham Islands. Wellington, New Zealand: Department of Conservation. Dostupné online. ISBN 0-478-22565-2. (anglicky)
- HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky)
- HIGGINS, P. J.; MARCHANT, S., 1990. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Ratites to ducks - Part B, Australian pelican to ducks. Svazek 1. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 0-19-553762-9. (anglicky)
- Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kormorán žlutonohý na Wikimedia Commons 
Taxon Phalacrocorax featherstoni ve Wikidruzích- Kormorán žlutonohý v Digitální encyklopedii novozélandského ptactva (anglicky)
