Kobra obojková

Kobra obojková
	Kobra obojková
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Řád	šupinatí (Squamata);
Podřád	hadi (Serpentes);
Čeleď	korálovcovití (Elapidae);
Rod	kobra (Hemachatus); Fleming, 1822
Binomické jméno
	Hemachatus haemachatus; (Bonnaterre, 1790)
Synonyma
	Coluber haemachates Bonnaterre, 1790; Vipera haemachates Latreille, 1802; Sepedon haemachates Merrem, 1820; Naja haemachates Schlegel, 1837; Aspidelaps haemachates Jan, 1863; Sepedon hæmachates Boulenger, 1896; Hemachatus haemachatus Stejneger, 1936;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kobra obojková (Hemachatus haemachatus) je jedovatý had z čeledi korálovcovitých, který žije v některých oblastech jižní Afriky. Nejedná se o takzvanou „pravou“ kobru z rodu Naja, patří totiž do monotypického rodu Hemachatus. Je nicméně s pravými kobrami blízce příbuzná a je považována za jednu z takzvaných plivajících kober, které dokážou svůj jed vystřikovat na někdy překvapivě velkou vzdálenost.^[4]

Popis

Zbarvení je na různých místech rozšíření hada odlišné, avšak charakteristickým znakem druhu je tmavé břicho s jedním či dvěma světlými pruhy na krku. Průměrná délka této kobry činí 90–110 cm, maximálně pak okolo 150 cm.^[4] Někteří jedinci mohou mít tělo zbarvené převážně černě, zatímco jiní bývají proužkovaní. Šupiny kober obojkových se liší od šupin pravých kober tím, že jsou rýhované a připomínají lodní kýl.

Rozšíření

Oblast, v níž kobra obojková žije, sahá od jihoafrické provincie Kapsko přes provincii Svobodný stát až po království Lesotho na severovýchodě, republiku Transkei, provincii KwaZulu-Natal, západní Svazijsko a části provincie Gauteng. Izolovaná populace tohoto druhu obývá oblast Inyanga na zimbabwsko-mosambickém pomezí.^[4]

Prostředí

Kobra obojková dává obvykle přednost travnatým biotopům, neboť toto životní prostředí jí umožňuje splynout s okolím. V jižní Africe obývají tito hadi též bažinaté oblasti.^[5]

Chování a potrava

Chování

Jedná se o nočního živočicha, který se ovšem někdy během dne vyhřívá na slunci. Pokud se had cítí ohrožen, vztyčí přední část těla do výšky a roztáhne krční partie do dlouhé, široké kápě, přičemž jsou velmi dobře vidět pruhy na krku. Kobra obojková patří mezi takzvané plivající kobry a dokáže svůj jed vystříknout až do vzdálenosti 2,5 m. Musí se přitom vztyčit a vrhnout se prudce vpřed. Je též známo, že dokáže předstírat svou smrt (tanatóza). Převalí se přitom na záda s tlamou dokořán.

Potrava

Potrava kobry obojkové je dosti různorodá. Jejím hlavním úlovkem jsou ropuchy,^[6] může se však živit i drobnými savci, obojživelníky či jinými plazy.^[5]

Rozmnožování

Kobra obojková se od kober rodu Naja liší tím, že je vejcoživorodá,^[4] což znamená, že se vejce vyvíjí v těle matky a líhnou se těsně před porodem, v jeho průběhu nebo vzápětí po něm. Samice běžně rodí 20 až 35 mláďat, byly však zaznamenány i případy, kdy porodila celkem 65 mláďat.^[6]

Jed

Jed kobry obojkové je neurotoxický, působí tedy na nervový systém, a částečně cytotoxický – působí tedy i na buňky. Je také méně viskózní než jed ostatních afrických korálovcovitých hadů, díky čemuž se pak lépe vystřikuje.^[4] Při střetu s člověkem se had obvykle snaží zasáhnout svým jedem protivníkův obličej. Dostane-li se jed do očí, způsobí velkou bolest.^[5] Smrt člověka po uštknutí nebyla v moderní historii zaznamenána.^[4]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rinkhals na anglické Wikipedii.

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
↑ Boulenger, G.A. 1896. Catalogue of the Snakes in the British Museum (Natural History). Volume III., Containing the Colubridæ (Opisthoglyphæ and Proteroglyphæ)… Trustees of the British Museum (Natural History). London. p. 389.
↑ The Reptile Database. www.reptile-database.org.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f S. Hunter. The Rinkhals Spitting Cobra [online]. 2000 [cit. 2013-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-11.
↑ ^a ^b ^c B. Branch. Field Guide to the Snakes and Other Reptiles of southern Africa. [s.l.]: Struik, Cape Town, 1988.
↑ ^a ^b R. Mastenbroek. Rinkhals [online]. 2002 [cit. 2013-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-24.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kobra obojková na Wikimedia Commons

[21122cc5e5e6c07f2ce1624d97352c220f38dde1-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].

[2] Boulenger, G.A. 1896. Catalogue of the Snakes in the British Museum (Natural History). Volume III., Containing the Colubridæ (Opisthoglyphæ and Proteroglyphæ)… Trustees of the British Museum (Natural History). London. p. 389.

[3] The Reptile Database. www.reptile-database.org.

[Hunter-4] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f S. Hunter. The Rinkhals Spitting Cobra [online]. 2000 [cit. 2013-12-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-11.

[Branch-5] B. Branch. Field Guide to the Snakes and Other Reptiles of southern Africa. [s.l.]: Struik, Cape Town, 1988.

[Mastenbroek-6] R. Mastenbroek. Rinkhals [online]. 2002 [cit. 2013-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-11-24.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]