Přeskočit na obsah

Kněževes (okres Žďár nad Sázavou)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kněževes
Znak obce KněževesVlajka obce Kněževes
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecŽďár nad Sázavou
Obec s rozšířenou působnostíŽďár nad Sázavou
(správní obvod)
OkresŽďár nad Sázavou
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel162 (2024)[1]
Rozloha7,71 km²[2]
Katastrální územíKněževes nad Oslavou
Nadmořská výška549 m n. m.
PSČ594 44
Počet domů71 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduKněževes 27
594 44 Radostín nad Oslavou
knezeveszr@seznam.cz
StarostkaJana Řezníčková
Oficiální web: www.obecknezeves.cz
Kněževes
Kněževes
Další údaje
Kód obce595853
Kód části obce66907
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kněževes (dříve Knězoves[4], německy Knieschewes) je obecokrese Žďár nad SázavouKraji Vysočina. Žije zde 162[1] obyvatel. V údolí západně od obce protéká řeka Oslava.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1370.

Vývoj počtu obyvatel Kněževsi[5]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 270 282 269 238 261 270 257 250 234 222 190 171 169

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kněževsi (okres Žďár nad Sázavou).

Areál loveckého zámku

[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází řada kulturních památek. Mezi nejstarší pamětihodnosti obce patří areál bývalého loveckého zámku, který podle výsledků důsledného archivního i terénního průzkumu zpracovatele stavebně historického průzkumu, archeologů i majitele objektu ve svých zdech dodnes obsahuje výjimečně dobře dochované gotické jádro původní kněževeské tvrze. Vrcholně gotická tvrz prošla podle stejného zdroje pozdně středověkou přestavbou. Nedlouho poté byla doplněna o renesanční přístavbu, která zformovala budovu do blokové podoby.

Objekt byl snad již v průběhu druhé poloviny 17. století využíván jako letohrádek, který sloužil jako správní středisko rozsáhlého kněževeského polesí. V této době byl v držení hraběcího rodu z Kounic, od roku 1676 pak hraběcího rodu z Ugarte. Již v polovině 17. století se zde také uvádí hajný. Další obdobné doklady pocházejí ze 30. let 18. století. Situaci kněževeského polesí názorně dokladují ještě mapy z druhé poloviny 18. a počátku 19. století. Stavba zámku byla za Marie Eleonory Holštýnské, provdané vévodkyně z Guastally a Sabionetty okolo poloviny 18. století z části výrazně barokně upravena pro potřeby vrchnosti, kdy zde vznikl velký lovecký sál s dosud výjimečně autenticky zachovalým dřevěným trámovým stropem, zdobeným bohatou profilací s řezbami, a klenutý kabinet. V průběhu druhé poloviny 18. století však v rámci reorganizace lesní správy meziříčského panství ztratil zámek na významu a jeho stavba byla připojena k areálu usedlosti čp. 3. Budova však byla i poté příležitostně užívána vrchností po celé 19. a první čtyři desetiletí 20. století až do roku 1943, a to zejména v době honů, kdy se zde odehrávala společenská část programu spojená s hostinou. Pro tento účel byly v budově zřízeny jednoduché pokoje pro příležitostné ubytování hostů.

Mimo téměř intaktně dochovaný pozdně gotický palác tvrze jsou v budově zachovány i cenné konstrukce z doby barokní přestavby. Jde zejména o rozměrnou, atypicky formovanou, černou kuchyni a velký sál se zmíněným trámovým stropem, který byl po desetiletí ukrytý pod omítaným podhledem (původní trámový strop byl zakryt pravděpodobně již v průběhu první poloviny 19. století). Zámecká budova je zastřešena vysokou mansardovou střechou, původně doplněnou o věž se zvonem, v místě známým pod lidovým označením "robotníček" (věž byla sejmuta, zvon se však zachoval a po obnově věže bude navrácen zpět).

K hlavní budově přiléhají klasicistní stáje a částečně podsklepená stodola (sklepy jsou renesančního a pozdně barokního stáří). V areálu jsou dochovány fragmenty zástavby staršího dvora, zrušeného při spojení zámku s usedlostí čp. 3. Nejvýraznějším zbytkem tohoto dvora je izolovaně situovaná brána, opatřená masivními opěráky, nápadně umístěná v zadní části parcely. V areálu loveckého zámku je také umístěna půlkruhová renesanční kašna, původně pocházející ze zámku Stránecká Zhoř.

Sídlí zde Regionální muzeum Horního Pooslaví zaměřené na dějiny regionu.

Další pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Barokní kaple sv. Floriána na návsi (kulturní památka)
  • Trojice barokních kamenných křížů z roku 1780 (kulturní památky)
  • Kamenný kříž z roku 1920 umístěný v JV části návsi
  • Kamenný kříž umístěný ve východním okraji obce (u čp. 61), při silnici na Bory
  • Dřevěný misijní kříž z roku 2014 umístěný u kaple sv. Floriána
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. 
  5. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 598–599. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]