Klokánkovití pětiprstí

Klokánkovití pětiprstí
	klokánek pižmový (Hypsiprymnodon moschatus)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Nadřád	vačnatci (Marsupialia);
Řád	dvojitozubci (Diprotodontia);
Čeleď	klokánkovití pětiprstí (Hypsiprymnodontidae); Collett, 1877
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klokánkovití pětiprstí (Hypsiprymnodontidae) představují čeleď vačnatců. Jediným žijícím druhem je klokánek pižmový (Hypsiprymnodon moschatus).

Systematika a fylogeneze

Jediný žijící druh v rámci čeledi Hypsiprymnodontidae představuje klokánek pižmový (Hypsiprymnodon moschatus). Historické systémy klokánka pižmového sdružovaly do čeledi klokánkovití čtyřprstí (Potoroidae) nebo klokanovití (Macropodidae), molekulárně-fylogenetická studie z roku 2000 pro tento druh nicméně vymezila samostatnou čeleď.^[1]^[2] Čeleď Hypsiprymnodontidae je podle těchto závěrů sesterská vůči žijícím Macropodidae + Potoroidae, s nimiž dohromady utváří skupinu klokanů (Macropodiformes). Doba divergence této bazální linie se odhaduje na 38 až 34 milionů let.^[3]

Vyjma klokánka pižmového jsou do čeledi Hypsiprymnodontidae sdružováni i někteří vyhynulí zástupci, a to jak v rámci rodu Hypsiprymnodon,^[4] tak v rámci jiných, vyhynulých rodů: Ekaltadeta, Propleopus a Jackmahoneya.^[5]

Popis a ekologie

Klokánek pižmový dosahuje průměrné tělesné hmotnosti okolo 530 g a sdílí různé starobylé znaky, nepozorované u odvozenějších zástupců klokanů. Zachovává si všech pět prstů na zadních končetinách a na rozdíl od klokanovitých nepoužívá k pohybu klasické skákání po dvou, ale pohybuje se spíše kvadrupedně. Má relativně krátký ocas, jenž je ovíjivý a pokrývají jej šupinky. Celkový zubní vzorec činí 3.1.1.41–2.0.1.4. Areál rozšíření klokánka pižmového zahrnuje především tropické lesy severovýchodního Queenslandu. Tento vačnatec se pohybuje po lesní půdě, kde pátrá po ovoci, semenech a hmyzu; živočišná složka tvoří významný podíl jeho potravy. Vrh čítá dvě mláďata, přičemž se neobjevuje embryonální diapauza.^[3]^[1]^[6]

Vyhynulé rody zahrnují i mohutnější zástupce, včetně středně velkých klokanů z rodu Propleopus, kteří přežívali až do pleistocénu a vyhynuli s většinou australské megafauny. Pravděpodobně se jednalo o predátory, jež byli vybaveni vroubkovanými třenovými zuby a bodavými řezáky.^[7]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 265. (anglicky)
↑ BURK, Angela; SPRINGER, Mark S. Intergeneric Relationships Among Macropodoidea (Metatheria: Diprotodontia) and The Chronicle of Kangaroo Evolution. Journal of Mammalian Evolution. 2000-12-01, roč. 7, čís. 4, s. 213–237. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. ISSN 1573-7055. DOI 10.1023/A:1009488431055. (anglicky)
↑ ^a ^b ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 128.
↑ BATES, H.; TRAVOUILLON, K. J.; COOKE, B. Three new Miocene species of musky rat-kangaroos (Hypsiprymnodontidae, Macropodoidea): description, phylogenetics and paleoecology. Journal of Vertebrate Paleontology. 2014-03-01, roč. 34, čís. 2, s. 383–396. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. ISSN 0272-4634. DOI 10.1080/02724634.2013.812098.
↑ KEAR, B. P.; COOKE, B. N. A review of macropodoid systematics with the inclusion of a new family. Memoirs of the Association of Australasian Palaeontologists. 2001, s. 83–101. Dostupné online. ISSN 0810-8889.
↑ VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky)
↑ LONG, J. Původ zvláštní australské fauny. In: BENTON, Michael. Sedmdesát velkých záhad světa přírody. Praha: Slovart, 2009. S. 162 až 166.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Klokánkovití pětiprstí na Wikimedia Commons
Taxon Hypsiprymnodontidae ve Wikidruzích

[Feldhamer-1] FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. S. 265. (anglicky)

[2] BURK, Angela; SPRINGER, Mark S. Intergeneric Relationships Among Macropodoidea (Metatheria: Diprotodontia) and The Chronicle of Kangaroo Evolution. Journal of Mammalian Evolution. 2000-12-01, roč. 7, čís. 4, s. 213–237. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. ISSN 1573-7055. DOI 10.1023/A:1009488431055. (anglicky)

[Zima-3] ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. S. 128.

[4] BATES, H.; TRAVOUILLON, K. J.; COOKE, B. Three new Miocene species of musky rat-kangaroos (Hypsiprymnodontidae, Macropodoidea): description, phylogenetics and paleoecology. Journal of Vertebrate Paleontology. 2014-03-01, roč. 34, čís. 2, s. 383–396. Dostupné online [cit. 2023-05-01]. ISSN 0272-4634. DOI 10.1080/02724634.2013.812098.

[5] KEAR, B. P.; COOKE, B. N. A review of macropodoid systematics with the inclusion of a new family. Memoirs of the Association of Australasian Palaeontologists. 2001, s. 83–101. Dostupné online. ISSN 0810-8889.

[6] VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky)

[7] LONG, J. Původ zvláštní australské fauny. In: BENTON, Michael. Sedmdesát velkých záhad světa přírody. Praha: Slovart, 2009. S. 162 až 166.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]