Přeskočit na obsah

Klášter Tihany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klášter Tihany
Klášter Tihany
Klášter Tihany
Lokalita
StátMaďarskoMaďarsko Maďarsko
MístoTihany
Souřadnice
Map
Základní informace
ŘádŘád svatého Benedikta
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Tihany (vyslov tyhaň) je benediktinský klášter ve vsi Tihany, na poloostrově v severozápadní části jezera Balaton, v Maďarsku.

Založení kláštera

[editovat | editovat zdroj]

Zakládací listina kláštera je v Maďarsku nejstarší, v původní formě dochovanou písemnou památkou, ve které jsou jednoznačně identifikovatelná maďarská slova. Text je psán latinsky, ale obsahuje několik maďarských slov a výrazů. Dokument je uložen v archívu Vrchního opatství v Pannonhalmě. S orientovanou budovou kostela s rovným ukončením chóru sousedil pravidelný čtvercový objekt kláštera. S výjimkou krypty a tuctu kamenosochařských děl středověké budovy zcela zmizely. Postupně byly nahrazeny románskými stavbami. Opatství bylo založeno roku 1055 uherským králem Ondřejem I. a bylo zamýšleno jako pohřebiště arpádovské dynastie. Zakládací listina kláštera obsahuje i několik slov v maďarštině. Ondřej je zde pochován v románské kryptě, která jako jediná přežila turecké vpády.

Historie kláštera

[editovat | editovat zdroj]

Jako zázrakem nebyl klášter v období tatarských nájezdů (1241-1242) poškozen. Určitě již v této době existoval nějaký ochranný val, ale po odchodu Tatarů bylo kolem kláštera vybudováno opevnění. Zásadní změnu v životě klášterního objektu přinesly turecko-maďarské války. V r. 1534 zde skončil klášterní život a objekt se stal významným prvkem v systému hraničních ochranných hradů v oblasti jezera Balaton. Veškeré známky církevního života zde byly v období následujících 150 let zničeny. V r. 1674 vojáci vrátili budovu svému původnímu účelu. Bohužel v r. 1683 vypukl tragický požár, který klášterní budovy srovnal se zemí. Po ukončení bojů s Turky v r. 1699 už opevnění ztratilo smysl a proto bylo v r. 1702 odstraněno.

V r. 1719 začaly obnovovací práce, a to na základě projektu karmelitánského architekta Mártona Wittwera. Klášter začal fungovat se dvěma obyvatelnými místnostmi a s kryptou pro bohoslužby. Středověké budovy byly zcela zbourány a za necelá tři desetiletí se vybudoval nový, velký barokní kostel. Chrám o dvou věžích (vysoké 35 m) o délce 46 metrů a šířce 16 metrů byl dokončen roku 1754. Ve stejné době byla dokončena i budova kláštera. Vysvěcení kostela bylo zpožděno kvůli požáru v r. 1763. Zachovalé vybavení z tohoto období (kazatelna, oltáře, galerie s varhanami, nádherné dřevořezby chórových lavic) vyzařují i v současné době pravou barokní atmosféru.

V r. 1786 císař Josef II. rozpustil i benediktinský řád. Mniši museli opustit klášter, mohl zůstat pouze jeden z nich, který zde zastával funkci faráře. Do Tihaně se mohli řádoví bratři vrátit až v r. 1802, obdobně jako do kláštera Pannonhalma. V r. 1889 při velké rekonstrukci kostela se rozhodlo, že vnitřní prostor bude vyzdoben i nástěnnými malbami. Vymalováním tří obloukových polí byli pověřeni tři význační malíři této doby Lajos Deák-Ébner, Károly Lotz a Bertalan Székely. Barokní kostel s bohatou výzdobou pochází z let 1740-1754. Zlacené dřevořezby ve stylu rokoka jsou dílem rakouského řezbáře Sebastiena Stulhoffa, k jehož osobě se vtahují různé legendy. Bezpečně víme jen, že do Tihaně přijel z Vídně v r. 1754 ve věku 31 let. Zde věrně sloužil řádu po dobu 25 let, umřel v r. 1779 a byl pohřben pod lodí kostela v kryptě určené pro ostatky mnichů. Do řádu však nikdy nevstoupil, ani nebyl laickým bratrem.

Roku 1921 sloužil klášter jako krátkodobé vězení pro bývalého císaře Karla I. a jeho manželku Zitu.

Budova a její části

[editovat | editovat zdroj]

Pod apsidou se nachází nejstarší zachovalá část kostela - krypta. Je to trojlodní prostor podepřený třemi páry pilířů. Vstup do něj zajišťují schody vedoucí do presbyteria. Je to jediná zachovalá část původního kostela z 11. století. Původně byla vybudována jako královské pohřebiště a byly zde umístěny ostatky krále Ondřeje I. a jeho syna Davida. Prostor krypty byl několikrát přestavěn, obnoven, rekonstruován, rozkopán, podlaha předělána a zdi přestavěny a omítka obnovena. V 18. století zdi ozdobil Ambrosio Dornetti nástěnnými malbami, později v r. 1889 byla krypta opět vymalována pod vedením Károlye Lotze. Po odstranění nástěnných maleb byla v r. 1955 byla obnovena původní, románská podoba. Náhrobní kámen krále Ondřeje, ozdobený pouze křížem a bez jakéhokoliv nápisu, byl umístěn na současné místo.

Dnes je v klášterní budově muzeum týkající se historie opatství a Balatonu.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]