Klášter Pontigny

Klášter Pontigny
	Klášter Pontigny
Lokalita
Stát	Francie
Místo	Pontigny
Souřadnice	47°54′33,91″ s. š., 3°42′52,1″ v. d.
Základní informace
Řád	cisterciácký
Založení	1114
Zrušení	1789
Mateřský klášter	Citeaux
Dceřiný klášter	Bourras (1119) ; Cadouin (1119); Jouy (1124); Fontainejean (1124); St-Sulpice (1133); Quincy (1133); Chaalis (1137); Les Roches (1137); Cercamp (1141); Le Pin (1141); L'Etoile (1145) ; L'Estrée(1145) ; Trizay (1145); Ile de Ré (1156); Dalon (1162); Igriș (1179)
Odkazy
Kód památky	PA00113788 a PA00113789
Web	www.abbayedepontigny.com
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Pontigny (francouzsky Abbaye de Pontigny) je francouzský klášter v obci Pontigny v burgundském departementu Yonne, severovýchodně od města Auxerre. Během svého působení se stal mateřským klášterem pro 43 nově založených klášterů tehdejší Evropy. V současnosti je sídlem územní prelatury Mission de France.

Byl založen jako cisterciácká fundace roku 1114 a je druhým dceřiným klášterem Citeaux. V letech 1165-1166 se zde v exilu ukrýval Tomáš Becket a byla zde pohřbena francouzská královna Adéla a svatý Edmund, díky jehož ostatkům se opatství stalo významným poutním místem. Po roce 1285 podél klášterních zdí začaly vznikat dřevěné budovy laiků.

Během francouzské revoluce byl klášter zrušen a cisterciáci vyhnáni, přilehlá ves získala statut obce. Došlo k devastaci klášterních budov a úplnému zmaru zabránil stále živý kult sv. Edmunda. K novému rozkvětu došlo ve 20. století.

Historie

V románském Francouzském království zde bylo jedno z četných kulturních středisek. Cisterciáci byli od počátku podporováni církevní hierarchií a papežem. Cisterciácké kláštery byly zakládány mimo města. V Pontigny se nachází druhá ze čtyř „dcer“ kláštera Cîteaux, jedna z nejvýznamnějších pamětihodností svého slohového i historického období. Klášter Pontigny byl založen roku 1114 v biskupství Auxerre na bažinatých březích řeky Serein. Klášter byl založen dvanácti mnichy vedenými opatem Hugem z Mâconu.

Burgundské architektuře (byť i ne v celém Burgundsku) vtiskl osobitý ráz sv. Bernard z Clairvaux, zakladatel cisterciáckého řádu. Politicky a hospodářsky nezávislý řád kultivoval nehostinnou krajinu a získal velké pozemkové vlastnictví. Cisterciáci (i benediktini) poprvé ve středověku zaváděli rozsáhlejší výrobu. Ve 12.-13. století zde bylo 16 řádových sester. V dobách rozkvětu bylo v Pontigny velké množství mnichů, a to patrně bylo důvodem vzniku kaplí.

Opatství Pontigny bylo známé tím, že ve středověku poskytovalo útočiště pronásledovaným duchovním z Anglie – azyl zde nalezli postupně tři canterburští arcibiskupové, z nichž poslední, později svatořečený Edmund Rich († 1242) je v klášterním kostele pochován. Roku 1164 zde na léta nalezl útočiště arcibiskup Tomáš Becket. Pohřbena je zde i Adéla ze Champagne, třetí manželka krále Ludvíka VII. a matka krále Filipa II. Augusta. V době schizmatu Pontigny podporovalo papeže Urbana VI. - na rozdíl od ostatních francouzských cisterciáckých klášterů podporujících vzdoropapeže Klementa VII. Ke konci 16. století mělo opatství jen něco přes 20 řeholníků.

Architektura

Z reformních regulí a ze stavebních předpisů burgundských cisterciáckých klášterů vycházelo téměř 600 kostelů křesťanského Západu. Chrám je vystavěn v přechodném období románského a gotického slohu. Hlavními znaky této církevní architektury 12. století jsou umírněná výška, potlačení sochařské výzdoby, ekonomické a harmonické prostorové rozvržení, chór bez ochozu a věnce radiálních kaplí. Cisterciáci začali velmi brzy užívat žebrové klenby. Z původních klášterních budov se nezachovalo nic.

Chrám navržený v prostém, nezdobném stylu cisterciáckého řádu už ustupuje od požadavků na jednoduché tvary staveb. Stavba neobyčejně protáhlá do délky působí svými mohutnými rozměry slavnostně. Je bez věže, loď má výrazné proporce. Klášterní kostel je vystavěný z bílého vápence a dnes leží uprostřed polí, má 119 m délky a v transeptu 52 m šířky. Raně gotická podélná loď kostela je z doby kolem roku 1155 a má bohatě profilované svazkové pilíře. Raně gotický chór byl postaven po roce 1185 a má ochoz s věncem kaplí. Zadní část opatského chrámu byla přestavěna koncem 17. století. Stejnou výšku zaklenutí jako u hlavní lodě má i závěr chóru, nižší zastropení má transept. Klenební pole (podélná v příčném směru) jsou tvořena v podélné i příčné lodi – stavebně je to bazilika i v oblasti chóru. Pilířové příložky končí na konzolách. V severním rameni transeptu jsou ještě patrné zazděné vchody do křížové chodby a dormitáře. Přes své odchylky a stavební schválnosti zůstává kostel v Pontigny a jeho světlý interiér, vyzařující klid a vznešenost, místem, jaké si svatý Bernard přál, „domem modlitby“.

Seznam opatů

1114-1136 – Hugo z Mâconu
1136-1166 – Guichard z Beajeu
1166-1167 – Vilém I.
1167-1180 – Guérin
1180-1181 – Petr I.
1181-1184 – Garmont
1184-1192 – Ménard
1192-1193 – Jan I.
1193-1202 – Gérard
1202-1214 – Jan II.
1214-1218 – Gautier
1218-1230 – Petr II.
1230-1254 – Jan III.
1254-1260 – Jakub I.
1260-1262 – Jan IV.
1262-1272 – Renaud
1272-1293 – Robert
1293-1294 – Štěpán I. Durand
1294-1308 – Šimon
1308-1321 – Jakub II. z Jaucourt
1321-1339 – Tomáš I.
1339-1340 – Jan V.
1340-1345 – Vilém II.
1345-1349 – Jan VI. z Rougemontu
1349-135? – Raymond
135?-1359 – Mikuláš I.
1359-1370 – Jan VII.
1370-1400 – Petr III. z Juilly
1400-1401 – Jan XI. z Flogny
1401-1413 – Jan X. z La Paix
1413-1414 – Jindřich
1414-1421 – Jan XI. z Bienville
1421-1453 – Štěpán II.
1453-1462 – Hugo z Autunu
1462-1474 – Tomáš II. z Lignonu
1474-1479 – Petr IV. z Laffinu
1479-14?? – Jan XII. z Laffinu
14??-14?? – Petr V. z Laffinu
14??-1517 – Jakub III. z Viry
1517-1525 – Ludvík I. z Ferrière a Maligny
1525-1547 – Jakub IV. z Jaucourt
1547-1559 – Jan XIII. z Bellay
1559-1562 – Hippolyt z Este
1562-1586 – Ludvík z Estee
1586-1588 – Jan XIV. z Victrian
1588-1613 – Claude z Boucherat a Saint-Sorlin
1613-1643 – Karel z Boucherat a Saint-Sorlin
1643-1650 – Matěj z Mesgrigny
1650-1651 – místo neobsazeno
1651-1672 – Ludvík III. Martel
1672-1687 – Jakub V. Le Bourgeois a La Varande
1687-1708 – Oronce Finé z Brianville
1708-1719 – Josef Carron
1719-1742 – Petr V. Calvairac
1742-1764 – Jakub VI. Gabriel Grillot
1764-1788 – Mikuláš II. Chanlatte
1788-1790 – Jan XV. Depaguy

Odkazy

Související články

Mission de France

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Klášter Pontigny na Wikimedia Commons
Oficiální stránky kláštera
Fotografie kláštera Pontigny
Historie kláštera
Klášter na cistopedii

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.