Přeskočit na obsah

Klášter Ebstorf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Klášter Ebstorf
Abbatia Sancti Mauritii
Východní křídlo kláštera s kostelem
Východní křídlo kláštera s kostelem
Lokalita
StátNěmeckoNěmecko Německo
KrajUelzen
MístoEbstorf Dolní SaskoDolní Sasko Dolní Sasko
Souřadnice
Klášter Ebstorf
Klášter Ebstorf
Základní informace
Řádpremonstráti, benediktini
Založení1160 (1190)
Zrušení1806
Mateřský klášterKlášter Walsrode
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášter Ebstorf, nazývaný také Klášter svatého Mořice je bývalý klášter v obci Ebstorf v zemském okrese Uelzen v Dolním Sasku ve Spolkové republice Německo.

Západní křídlo kláštera s kostelem sv. Mořice

Byl založen roku 1160 Hannoverskou klášterní komorou jako podvojný premonstrátský klášter řeholních kanovníků a řeholnic. V roce 1190 vyhořel a v roce 1196 byl předán benediktinům a benediktinkám. Z roku 1197 pochází první písemná zmínka.

Klášter v Merianově atlasu z let 1654-1658
Dvůr kláštera Ebstorf

V letech 1223 až 1234 byl proboštem kláštera Gervasius z Tilbury, který je pravděpodobným autorem tzv. Ebstorfské mapy, která je jednou ze dvou nejznámějších ukázek kruhových map vrcholného středověku.[1] Roku 1469 byl zreformován podle pravidel kláštera Bursfelde. Když se v roce 1527 rozšířila náboženská reformace v knížectví Celle-Lüneburg, zasáhla i klášter Ebstorf, v němž zůstal od roku 1565 jen ženský protestantský klášter. Jádro areálu klášterního okrsku Ebstorf zahrnuje kromě klášterního kostela a klášterních budov s ohradní zdí a klášterní zahradou také samostatně stojící budovy na sever od něj na a na jihovýchodě, jsou to farní kostel s budovou školy, učitelským domem, také válečný pomník na náměstí. Na západ od kostelního náměstí je bývala fortna kláštera, na západ od ní klášterní zahrada uzavřená zdí a severně od kláštera bývalý pivovar a obytná budova se zahradou.

V období reformace roku 1528 se od kláštera oddělily samostatné budovy hospodářské a lesní správy, komplex jejich budov s hrázděnou konstrukcí a zdiva z režných cihel se dochoval dosud.

  1. ČAPEK, Richard a kolektiv. Geografická kartografie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. ISBN 80-04-25153-6. S. 342. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]