Kilifarevo
| Kilifarevo Килифарево | |
|---|---|
 | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°59′39″ s. š., 25°37′14″ v. d. |
| Nadmořská výška | 303 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) UTC+03:00 (letní čas) |
| Stát |  Bulharsko |
| Oblast | Velikotarnovská |
| Obština | Veliko Tărnovo |
  Kilifarevo | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 2 313 (2024)[1] |
| Správa | |
| PSČ | 5050 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kilifarevo (bulharsky Килифарево) je město ležící v Předbalkánu ve středním Bulharsku. Nachází se 10 km jižně od města Veliko Tarnovo, správního střediska stejnojmenné obštiny, a žije v něm přibližně 2 300[1] obyvatel.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Kilifarevo má dlouhou historii. Přítomnost thráckých mohyl v okolí (ves Golemani) a thrácká svatyně (lokalita Drǎvjata) svědčí o tom, že tyto země byly osídleny již ve starověku. Římané zde postavili pevnost střežící průsmyky Staré planiny (Elenski a Hainboaz).
V době první bulharské říše osada již pravděpodobně existovala, ale nejsou o ní žádné písemné zmínky. Za druhé bulharské říše bylo Kilifarevo osadou se zvláštním postavením. Nacházela se zde jedna z pevností Asenovců ovládající průsmyk Hainboaz. Car Ivan Alexandr zde poskytl jednu z pevností střežících průsmyk Theodosiovi Trnovskému a ten v ní založil školu (univerzitu) známou jako „Škola Theodosia Trnovského“. Z oné doby (1364) také pochází první písemná zmínka o zdejším sídle, které konstantinopolský patriarcha Kallistos zaznamenal jako Kefalia.[p 1][2] Během dobývání Bulharska osmanskými Turky, byl klášter obležen, dobyt a vypálen.
Během turecké nadvlády si vesnice zachovala strážní funkci průsmyku Hainboaz. Patřila k tzv dervendžijským obcím, které měly výsadní postavení. Podle firmanu Selima II. (1566 — 1574) tvořila vesnice Kilifarevo se svými vesničkami vakf, jehož prostředky byly určeny na stavbu a údržbu hrobky sultána Selima v Cařihradu.[3] V tehdejších berních rejstřících je obec zaznamenána jako Kilifar. V sultánském firmanu z roku 1663 je vesnice nazvána Derven karielyari Kilifar. Díky těmto výsadám si vesnice zachovala bulharské osídlení, nicméně s dosazením řeckého biskupa za trnovského patriarchu se posílila řecká duchovní asimilační expanze a ve vesnici Kilifarevo se usadili Řekové, kteří plnili mimo jiné i funkci výběrčích církevních daní.[p 2] To zvýšilo daňové zatížení Bulharů, kteří již platili daně do turecké státní pokladny. Časem se na východním konci vesnice usadilo asi 30 tureckých rodin, a to patrně kvůli větší bezpečnosti při ochraně průsmyku. Spolu s nimi sem přišlo mnoho Cikánů, kteří začali vykonávat řadu povolání.[2]
S nástupem bulharského obrození nastal hospodářský rozvoj. Šlo o tesařství, výrobu látek, výrobu keramiky, zpracování dřeva, krejčovství, a především zpracování kožešin. Dále se rozvinulo hedvábnictví a ve vsi pracovalo více než 40 dílen na zpracování kokonů. Spolu s řemeslnickými dílnami zde postupně vznikaly vyspělejší továrny, mezi nimiž byla první továrna na zpracování hedvábné příze, kterou zde nechala postavit italská společnost. V roce 1864 zde Angel Popov zprovoznil papírnu a na březích řeky Belica byly postaveny moderní mlýny na výrobu bílé mouky. O několik let později Angel Popov otevřel továrnu na výrobu makaronů a nudlí. Vzestup Kilifareva měl blahodárný vliv na duchovní život. V letech 1840 — 41 postavil Kolju Fičeto na místě původního vypáleného kláštera současný Kilifarevský klášter, takže na počátku 19. století byly ve vesnici tři kláštery. Zdejší mniši byli prvními učiteli v klášterních školách.[2]
Během bouřlivého 19. století se obyvatelé Kilifareva aktivně účastnili bojů za nezávislost církve, národního hnutí a osvobozenecké války. Po osvobození Kilifarevo rychle změnilo svou kulturní podobu, byly otevřeny dvě školy, centrem kulturní činnosti se stalo čitalište Napredak založené v roce 1884. Kilifarevo bylo prohlášeno za město výnosem Státní rady Bulharské lidové republiky z roku 1973.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]K 15. červnu 2024 ve městě žilo 2 309 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 2 426 obyvatel.[4] Níže uvedená tabulka ukazuje změnu počtu obyvatel města v období od roku 1934 do roku 2021:
| Kilifarevo[5] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| rok | 1934 | 1946 | 1956 | 1965 | 1975 | 1985 | 1992 | 2001 | 2011 | 2021 | |||||
| populace | 3 143 | 3 144 | 2 507 | 2 616 | 2 853 | 2 981 | 2 840 | 2 556 | 2 256 | 2 106 | |||||
Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[6][p 3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Килифарево na bulharské Wikipedii.
- ↑ a b Dostupné online.
- ↑ a b c d Kilifarevo - СВЕТИ МЕСТА. svetimesta.com [online]. [cit. 2024-08-28]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ СТАНЕВ, Никола. История на Търновската предбалканска котловина: селата Присово, Пчелище, Церова кория, Къпиново, Миндя, Мариино, Плаково, Големаните, Килифарево, и Дебелец. [s.l.]: Univ. izd-vo "Sv. sv. Kiril i Metodij" 244 s. Dostupné online. ISBN 978-954-509-049-3. (bulharsky) Google-Books-ID: 7YXiAAAAMAAJ.
- ↑ Таблици на адресно регистрираните по постоянен и по настоящ адрес лица към 15.06.2024 г. (по области, общини и населени места). Обновява се тримесечно. [online]. Sofie: Главна Дирекция, Гражданска Регистрация и Административно Обслужване, 2024-06-15 [cit. 2024-08-28]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ Nacionalen statističeski institut. Справка за населението на гр. Килифарево, общ. Велико Търново, обл. Велико Търново Код EKATTE - 36837 [online]. Национален статистически институт [cit. 2024-08-28]. Dostupné online. (bulharsky)
- ↑ НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2024-06-20]. Řádek 737. soubor ve formátu xls. (bulharsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kilifarevo na Wikimedia Commons
