Kendži Mizoguči
| Kendži Mizoguči | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. května 1898 Tokio  Japonské císařství |
| Úmrtí | 24. srpna 1956 (ve věku 58 let) Kjóto  Japonsko |
| Příčina úmrtí | leukemie |
| Místo pohřbení | Honmon-ji Temple Cemetery |
| Povolání | filmový režisér, scenárista a režisér |
| Významná díla | Osaka Elegy Ugetsu Život milostnice Oharu The Crucified Lovers Street of Shame … více na Wikidatech |
| Ocenění | Zlatý lev (1952) Stříbrný Lev (1953) Zlatý lev (1954) Modrá stuha pro nejlepšího režiséra (1955) |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kendži Mizoguči (16. května 1898 Tokio – 24. srpna 1956 Kjóto) byl japonský filmový režisér.
Život
[editovat | editovat zdroj]Vyrostl ve velké chudobě, jeho rodina dokonce musela jeho sestru nechat adoptovat a později se z ní stala gejša. Otec byl navíc surovec a bil svou ženu. Obojí Kendžiho silně ovlivnilo a téma utlačované ženy patřilo později k jeho ústředním, jeho filmy jsou považovány obvykle za feministické.[1]
Studoval malířství, poté pracoval v reklamě, pak se zkoušel prosadit jako herec.[2] Roku 1923 prvně režíroval. Filmy z toho období se většinou nedochovaly, některé měly i propagandistický charakter ve prospěch komunismu. Sám režisér později tvrdil, že první opravdový film natočil až roku 1936 (Sestry z Gionu). Za války ovšem silně podporoval vládnoucí autoritářský režim a natočil pro něj znovu řadu propagandistických materiálů – tentokrát nacionalistických. Po válce se naopak obrátil k humanismu. [3]
Evropa ho objevila na začátku 50. let díky časopisu Cahiers du cinéma, který začal jeho filmy propagovat.[4] Průlomovým byl snímek Život milostnice Oharu z roku 1952, kterým se začala vrcholná fáze jeho tvorby, oceňovaná i na evropských festivalech.[5] Za snímek Povídky o bledé luně po dešti získal Stříbrného lva za nejlepší režii na festivalu v Benátkách (1953). O rok později získal stejné ocenění za snímek Správce Sanšo. Zvláštní uznání získal v Benátkách roku 1956 za film Ulice hanby. K jeho dalším známým snímkům patří Ukřižovaní milenci (1954).
Proslulými se staly jeho dlouhé záběry bez střihu. Byl též znám jako „postrach herců“, neboť některé záběry nechal opakovat až stokrát.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kenji Mizoguchi’s “Art of Paradox”. TIFF [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mizoguchi Kenji | Japanese director. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kenji Mizoguchi. www.filmmuseum.at [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KVIFF | Karlovy Vary IFF celebrates the work of Japanese master Kenji Mizoguchi. www.kviff.com [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Kenji Mizoguchi | Encyclopedia.com. www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2019-03-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kendži Mizoguči na Wikimedia Commons 
Osoba Kendži Mizoguči ve Wikicitátech- Kendži Mizoguči v Česko-Slovenské filmové databázi
- Kendži Mizoguči v Internet Movie Database (anglicky)
