Kelenken
Kelenken Stratigrafický výskyt: Střední miocén, asi před 15 miliony let | |
---|---|
Kelenken, rekonstrukce vzhledu | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Řád | Cariamae |
Čeleď | Phorusrhacidae |
Rod | Kelenken |
Binomické jméno | |
Kelenken guillermoi Bertelli et al., 2007 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kelenken (podle božstva kmene Tehuelčů Kélenkena) byl rod velkého nelétavého ptáka z čeledi Phorusrhacidae.[1] Žil v období středního miocénu (asi před 15 miliony let) na území dnešní Argentiny. Fosilie tohoto nelétavého predátora byly objeveny roku 1999 na území provincie Río Negro v argentinské Patagonii. Formálně byl druh K. guillermoi popsán v roce 2007.[2]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Kelenken je největším známým zástupcem své čeledi. Jeho lebka měřila na délku 71,6 cm (z toho zobák 46 cm) a je tak největší známou ptačí lebkou vůbec. Kelenken byl vysoký asi 2,5 až 3,2 metru a vážil kolem 250 kg. Kost dolní končetiny – tarsometatarsus – měřila na délku kolem 45 cm, což ukazuje na rychlého běžce. Kelenken je zřejmě největším známým dravým ptákem historie. Svoji kořist (nejspíš středně velcí savci a plazi) zabíjel klovnutím silného zobáku nebo silným kopnutím svalnatých nohou. Ty mu zároveň sloužily i k rychlému běhu při lovu na otevřených pampách.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ http://news.nationalgeographic.com/news/2006/10/061025-terror-birds.html
- ↑ Bertelli, S.; L. M. Chiappe, and C. Tambussi (2007). A new phorusrhacid (Aves: Cariamae) from the middle Miocene of Patagonia, Argentina. Journal of Vertebrate Paleontology. 27. 409.
- ↑ Archivovaná kopie. dinosaurusblog.com [online]. [cit. 2019-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-15.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kelenken na Wikimedia Commons
- Taxon Kelenken ve Wikidruzích
- SOCHA, Vladimír. Největší ptačí zabiják. OSEL.cz [online]. 24. ledna 2019. Dostupné online. (česky)