Kawaniši H8K
| Kawaniši H8K | |
|---|---|
 | |
| Určení | námořní hlídkový létající člun |
| Výrobce | Kawaniši |
| První let | leden 1941 |
| Zařazeno | únor 1942 |
| Vyřazeno | 1945 |
| Uživatel | Japonsko |
| Výroba | 1940 až 1945 |
| Vyrobeno kusů | 167 ks (včetně 3 prototypů) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kawaniši H8K (japonsky: 二式飛行艇, Nišiki hikótei, Létající člun typu 2; 二式大型飛行艇, Nišiki daikei hikótei, Velký létající člun typu 2; 二式大艇, Nišiki daitei nebo Nišiki taitei, Velký člun typu 2) byl létající člun japonského císařského námořního letectva používaný během druhé světové války k hlídkování nad oceánem. Spojenecké kódové označení pro tento typ bylo Emily.
Vývoj
[editovat | editovat zdroj]
Ve stejné době, kdy v roce 1938 vstupoval do služby Kawaniši H6K, si námořnictvo objednalo vývoj většího hlídkového letounu s delším doletem. Výsledkem byl velký hornoplošník považovaný za nejlepší létající člun celého konfliktu. Vývoj letounu ale nebyl idylický. První prototyp vykazoval velmi špatné vlastnosti na vodě a teprve až změny tvaru trupu u dalších prototypů vedly ke zlepšení.
H8K se začal vyrábět v roce 1941 a na první bojovou operaci se vydal v noci na 4. března 1942 při pokusu o průzkum námořní základny Pearl Harbor. Protože cíl ležel mimo dolet létajících člunů, počítal tento smělý plán s doplněním paliva z ponorek na smluveném místě u Francouzských fregatních mělčin (malý atol mezi Midway a Havají). Průzkum označovaný jako operace K byl provedem v noci za úplňku, při odletu byly shozeny zápalné pumy pro psychologický efekt. Kvůli oblačnosti mise skončila neúspěchem.
Verze
[editovat | editovat zdroj]
Brzy se objevila vylepšená verze H8K2 a její extrémně těžká obranná výzbroj jí mezi spojeneckými letci vysloužila přezdívku „Létající dikobraz“ (Flying Porcupine). Se 112 vyrobenými kusy byla H8K2 konečnou výrobní verzí. Těmto strojům bylo v průběhu války v Pacifiku přidělováno široké spektrum úkolů sahající od hlídkování a průzkumu až po bombardování a transportní lety. Bylo také postaveno skoro 40 strojů čistě transportní verze H8K2-L schopné přepravit až 62 vojáků. Tyto letouny byly známé také jako Seikú (晴空, Čistá obloha).
Celkem bylo vyrobeno 167 kusů a jen čtyři se dočkaly konce války. Jeden z nich, H8K2, padl na konci války do rukou amerických jednotek a byl zkoušen ve Spojených státech. Nakonec byl v roce 1979 vrácen do Japonska a vystaven v tokijském Muzeu námořní vědy (Museum of Maritime Science) až do roku 2004, kdy byl přemístěn do muzea v Kagošimě.
Specifikace (H8K2)
[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]- Osádka: 10
- Rozpětí: 38,00 m
- Délka: 28,15 m
- Výška: 9,15 m
- Nosná plocha: 160 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 18 380 kg
- Vzletová hmotnost: 24 500 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 32 500 kg
- Pohonná jednotka: 4 × dvouhvězdicový čtrnáctiválec Micubiši Kasei 22
Výkony
[editovat | editovat zdroj]- Maximální rychlost: 465 km/h
- Dostup: 8760 m
- Počáteční stoupavost: 8,1 m/s
- Dolet: 7150 km
Výzbroj
[editovat | editovat zdroj]- 5 × 20mm kanón typu 99 (po jednom v příďové, hřbetní a ocasní věži, po jednom v bočních střelištích)
- 5 × 7,7mm letecký kulomet typu 92 (pohyblivě lafetované v trupových střelištích)
- 2 × letecké torpédo o hmotnosti po 800 kg (každé) nebo 1 000 kg pum či hlubinných náloží
Avionika
[editovat | editovat zdroj]Část letounů nesla protilodní radar Vzor VI Model 1
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawanishi H8K, s. 307 až 313. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kawaniši H8K na Wikimedia Commons - Kamuflážní schémata letounu Kawaniši H8K Archivováno 19. 11. 2014 na Wayback Machine.
